V minulém článku jsme psali, že se možná Evropský parlament probouzí ze zimního spánku a bude chtít, aby bankéři z Evropské centrální banky skládali své účty k demokratické kontrole.

Nejspíš to bylo pěkně naivní tvrzení, jak se nyní ukazuje. Ve sporu šlo o to, aby Evropský parlament dostával protokoly ze zasedání dozorčí rady ECB a informace o práci bankovního dozoru. Do jednání s EP se vložila šéfka MMF Lagardeová a jeden z ředitelů ECB, z vyvlastňování vkladů kyperských střadatelů proslavený Jörg Asmussen a dupli si, že zákon o jednotném bankovním dohledu musí být neodkladně přijat.

1. S vedením ECB může být demokracie jen naoko

Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, byl uzavřen jakýsi kompromis, který nemá s demokratickou kontrolou nic společného. Přesto je podle představitelů ECB a předsedy EU parlamentu, socialisty a bývalého bankéře Martina Schulze označovaný jako mílový pokrok v prohlubování demokracie. Inu, Schulze je horkým kandidátem na místo příštího prezidenta Evropské komise, tak proč by se stavěl příliš na zadní, že ano?

A tak se představitelé ECB a EU parlamentu nakonec dohodli, že pouze a jedině dvě osoby (tj. prezident komise a předseda odpovídajícího výboru) budou dostávat podrobné informace pod podmínkou nejpřísnějšího utajení. Takže těm dvěma bude možné nakukat cokoliv, aniž by o tom byl sepsán nějaký záznam.

Evropská centrální banka se stala tak politickým hráčem, který bude určovat osud jednotlivých evropských ekonomik a jejich podřízení těm globálním hráčům, kteří jsou v pozadí a tahají za figurky dosazenými do ECB. A ti budou rozhodovat tajně, kterou banku zlikvidují, a kterou budou daňoví poplatníci zachraňovat, a dále rozhodovat, kdo bude platit čí dluhy. Kdo bude platit nejvíc, je také jasné – německý daňový poplatník.

2. Nezávislí němečtí ekonomové jsou zděšeni

Jak píší Deutsche Wirtschaftsnachrichten.de, to není mílový krok k demokratické kontrole, nýbrž hrobař demokracie v EU. Politici se stali vědomými a poslušnými komplici centrálních bankéřů. Protagonisté bankovní unie, zejména ti z jižních zemí, chtějí „prolomit perverzní vztahy mezi evropskými státy a jejich národními bankovními systémy“, jak se vyjádřil guvernér italské centrální banky Ignazio Visco. Jižní státy po bankovní unii vehementně, aby bylo možno sáhnout co nejrychleji na peníze daňových poplatníků ze severních zemí. Hlavně prostřednictvím fondu ESM, do kterého budou státy přispívat do 7 dnů od vydání rozkazu od nikým nekontrolovatelné a nijak nepostižitelné Rady guvernérů ESM. A navíc, to bude opakovaně, tj. kdykoliv to ESM uzná za vhodné.

3. Rada guvernérů ESM chce vládnout EU

Nikým nevolená a nikomu neodpovídající instituce ESM tímto krokem získává pravomoc rekapitalizovat marodné banky z prostředků fondu. Státy budou muset platit, i když budou nuceny se samy dál zadlužovat. Tímto krokem se rovněž otevřela i druhá cesta k vykradení peněz Evropanů, tj. legální možnost vyvlastnění vkladů střadatelů. Začátkem září se Jörg Asmussen na jedné přednášce ve Frankfurtu ani nijak netajil plány ECB a MMF a zdůraznil, že k vyvlastnění peněz střadatelů – pardon, nyní investorů bank, musí nezbytně dojít v zájmu záchrany bank. O tom jsme podrobně psali v článku Bankovní únos Evropy a také v článku Jak politici naletěli a komu má sloužit ESM.