V těchto dnech byla uzavřena neveřejná jednání mezi Kanadou a EU o tzv. Comprehensive Economic and Trade Agreement (CETA). Jde o model smluv, které nyní USA uzavírají s asijskými zeměmi (TPP) a EU se chystá uzavřít s USA (Transatlantic Trade and Investment Partnership, TTIP). O této smlouvě jsme psali nedávno, viz článek Transatlantický trh je hrozba pro EU se současným demokratickým deficitem. Dohoda s Kanadou je zatím neveřejná, ale smlouva je údajně hotova, dodělávají se na ní jen nějaké drobnosti. Její ratifikace oběma partnery proběhne do dvou let.

Tajnou smlouvu nelze komentovat, navíc je velmi rozsáhlá. Ale vyniká jeden model, na který upozorňují jak občanští aktivisté z Kanady, tak i pozorní komentátoři dění v EU. Z obsahu smlouvy je jasné, že smlouvu neuzavírají mezi sebou dva politické subjekty, ale samotné nadnárodní korporace. A přesně tento typ prozatím tajné smlouvy se chystá mezi USA a EU. Viz debatu kolem Transatlantic Trade and Investment Partnership (TTIP) mezi EU a USA. Podívejme se na námitky kanadských aktivistů, protože ti celý postup vyjednávání kritizují od samého začátku.

  • Neprůhledný systém vyjednávání, bez jasně stanovených mantinelů, delegací, kontrol a kontroly veřejnosti nad dílčími výsledky. Úplně stejně probíhají všechna jednání EU na úrovni bank, kde je stejným způsobem vyloučena veřejnost z jakéhokoliv rozhodování a v případě záchranného mechanismu eura dokonce i celé státy (ECB ukončila hru na demokracii).
  • Kanadské koncerny smlouvu okamžitě využily k tomu, aby prosadily několik velmi výhodných legislativních opatření, která směřují proti zájmům voličů. Tento fakt se ovšem projeví až za mnoho let, když už bude pozdě. Koncerny tedy nejen dosahují vlastních výhod samotnou smlouvu, ale používají ji jako záminku k tomu, aby už nyní ničily stát. Příkladem jsou doložky farmaceutických společností o prodloužených licencích, které v Kanadě okamžitě zvednou cenu léků. Boje aktivistů budou tedy zbytečné, protože tímto tahem jim multinacionály vezmou půdu pod nohama. Stát už nebude o ničem rozhodovat.
  • Smlouva je zdánlivě výhodná pro EU, protože má s Kanadou obchodní přebytek. Jenže to je od EU dost hloupá politika, na což upozorňují samotní aktivisté. Smlouva dělá z těžebních společností, už tak v Kanadě téměř nekontrolovatelných, prakticky nepostižitelné právní subjekty. Mohou po libosti ničit krajinu, viz těžba břidlicové ropy v Albertě a jinde. Opět platí předešlý bod. Monopoly obcházejí legislativní "překážky" ve vlastní zemi tím, že uzavřou nadnárodní dohodu.
  • Klíčovým problémem je ovšem dohoda o vlastnictví společností. Kanadští aktivisté například zažalují ve vlastní zemi nějakou těžební společnost za to, že zničila území a zabíjí obyvatele. Ovšem, smlouva umožňuje přesun sídla firmy do zemí EU a zde se kanadští aktivisté nedovolají žádné pomoci, protože Kanada není zemí EU.

Je jasné, že totéž se bude dít i na úrovni EU, protože se uzavírá oboustranná smlouva. Stejným způsobem je koncipována i transatlantická smlouva s USA. Pokud si myslíte, že se nás to netýká, tak si připomeňme Julínkovu divokou privatizaci zdravotnictví pod modrými strakami a topkou, která neprošla jen díky aktivitě poslance Hovorky a dvěma dalším poslankyním od Zelených. Viz historický článek Velká zdravotní loupež. Za několik let by vytunelovaná zdravotnická zařízení v Česku byla s velkou pravděpodobností prodána do USA, možná nějaké pojišťovací firmě na způsob Kaiser Permanente. A pokud byste měli problémy a soudní spory, klidně by se mohlo stát, že by je řešil soud v USA, kde je sídlo firmy. Než takový proces, to je lépe v klidu umřít.

Závěr není veselý. Po Druhé světové válce byly motorem integrace státy, které chtěly pomocí integrovaného hospodářství zabránit další válce. Dnes, při faktickém rozpadu měny eura a krizi v EU, jsou motorem integrace nadnárodní společnosti a velké banky, které si tím pojišťují planetární moc nad celými státy. A jejich vzájemný konflikt pak může být válečný, což jasně ukázala historie 19. a 20. století. Viz války a ekonomické otroctví vyvolané britskou a holandskou Východoindickou společností v Indii a v Číně. Podíl německých koncernů na Druhé světové válce není třeba rozebírat, protože jim fakticky patřil stát skrze systém korporativního fašismu. A ten se u nás pilně buduje od posledních voleb. Mimochodem, státy Latinské Ameriky opřené o komunitní charakter života v indiánských civilizacích, které navíc pochopily význam politiky, už nyní kolektivně bojují proti tomuto typu smluv, který se stal nástrojem cíleného vydírání "neposlušných států". Viz článek Latinská Amerika odmítá novou formu vydírání.

Ovšem EU funguje i pro občany, jen chtít. Instituce evropského referenda je jedna z nejsilnějších zbraní demokracie, stačí se podívat do Švýcarska. Připomínáme dvě velké celoevropské iniciativy, které náš web trvale podporuje.

  • Celoevropskou petici za bezpodmínečný základní příjem (BZP) můžete podepsat zde.
  • Iniciativa proti privatizaci vody v Evropě (Right 2 Water), jejíž petici můžete podepsat zde.