Pan Novák začal existenciálně vnímat vůni borovice a tak objevil význam znamení. Tím se mu stal blízký jeden pán z omšelé knížky, který také leccos viděl. Slon a prorok to nemají lehké, protože drtivá většina lidí vidí pouze to, co má před nosem. Pokud jim někdo naznačí, že svět je ještě záhadnější než si myslí, reagují podrážděně až agresivně. Takže k věci.
/n/n
„Sestoupil jsem do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. Ale nádoba, kterou vlastní rukou zhotovoval z hlíny, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? Hle, výrok Hospodinův: Jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský.“ (<em>Jeremiáš</em> 18,3-6)
/n/n
Prorok na plný úvazek možná chodil kolem dílny každý den a viděl přesně to, co všichni ostatní. Jenže jednou viděl víc, protože fakt vytáčení nádoby na kruhu se mu stal znamením. Moderní zaklínadlo nám pořád připomíná, že máme být objektivní, věcní a máme prý správně vidět fakta. Jenže pan Novák není jako ostatní, protože <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=355">překročil Štolpich</a> a stal se duchovním člověkem. Znamení není faktem, protože není „něco“. Je něčím jiným než faktem, než objektivní daností. Neukazuje, že „něco“ jest: tak a tak a ne jinak. Znamení naznačuje, „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=367">jak</a>“ máme věci vidět, pokud je vnímáme jako znamení: věci ukazují na něco jiného než co jsou. Znamení chápané v duchovním smyslu nemá objektivní definici. Není něco, ale „někdo“, tj. člověk, který vidí svět jinak, protože se mu jinak ukazuje.
/n/n
Doprovázím lidi na ročních exerciciích a musím uznat, že i pilní věřící vnímají věci a události jen málokdy jako znamení. Já také nemám moc štěstí. Proto jako fenomenolog postupuji v těchto úvahách v souladu se svou zkušeností „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=219">jako by Bůh nebyl</a>“. Což v praxi znamená, že znamení představuje velmi vzácný jev. Ale to přesně dosvědčuje každé náboženství. Tisíciletá historie všech náboženství ukazuje na minimum znamení, které se koncentrují do jednoho příběhu. Ten vydestiluje duchovní zkušenosti stovek generací do čistého duchovního lihu a nám se pak zdá, že máme vidět Boží znamení za každým rohem. Znamení však jsou vzácná a přitom pro náboženství strašně potřebná. Náboženství sice představuje čistou ekonomii potřeb ve římském stylu „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=282">do ut des</a>“, ale čas od času potřebuje znamení. Tím lidi krmí hmatatelnou nadějí, že jejich oprávněné potřeby ohledně věčnosti, blaženosti atd. jednou opravdu ukojeny budou, a to zcela definitivně. Každá církev a sekta tedy operuje se znameními jako s denním chlebem, jímž krmí zbožné duše hladovějící po potřebách duchovních. A když je zrovna nemá po ruce, tak si nějaké vymyslí. Potřeba jako zbožný účel diktuje prostředky. A potřeby se musí ukojit pokud možno hned, jinak lidi přestanou věřit, že náboženství opravdu funguje. Proto nemůžeme čekat, až se Absolutnu uráčí nějaké znamení dát. Existují i stabilní, ne-ekonomická znamení jako <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/nabozenstvi/teologie/teologie.html">svátosti</a>. Ale to je jiná kapitola, prozatím.
/n/n
Pan Novák ovšem stojí o nefalšovanou spiritualitu, tj. o osobní spojení s Absolutnem. Ukájení duchovních potřeb se mu zdá málo. Život je prý i o něčem jiném, například o existenciální vůni borovice. Pak ovšem musí pan Novák vyhlížet znamení jako divý, protože jinak žádné spojení s Absolutnem nemá. Boží přítomnost (tj. i nekřesťanská) se dává přímo v první osobě jen velmi zřídka. Častěji používá znamení. Jenže i znamení v čisté podobě se vyskytují jen velmi málo. Existuje proto nějaký jiný postup, jak by pan Novák mohl odkrýt znamení Boží přítomnosti na základě úplně normálního postupu?
/n/n