Článek Proměny post-kapitalistických korporací a kapitalismu představil knihu Jeremy Rifkina The Zero Marginal Cost Society. Kniha rozebírá nové ekonomické paradigma zvané “Collaborative Commons” (sdílené hospodaření), kdy planetární trend v ekonomice směřuje úplně na druhou stranu než korporace, do tzv. "internetu statků" (internet of things). Francouzský web o lokálních měnách a sdílení v ekonomice udělal zajímavý rozhovor se sociologem a včelařem jménem Henry Duchemin. Tento přemýšlivý člověk srovnává kolektivní inteligenci včel a nové formy participativní ekonomie.

  • V přírodě chce každé společenství přežít a trvat a tato základní logika řídí všechno ostatní. Na rozdíl od člověka v úle neexistuje včela jako individuum s vlastní schopností rozhodování a volby. Přesto včely mají po trubcích rozdílné geny a tím i schopnost přizpůsobování a inovace.
  • Královna se stará o rozmnožování, ale nic v úlu neřídí. Včely mají schopnost samo-organizace. Včely jsou mezi sebou neuvěřitelné propojené a komunikují spolu na množství způsobů. Slovo "bzukot" vyjadřuje právě tuto schopnost úlu být neustále on-line. Pokud se lidem tato globální komunikace o klíčových otázkách nepovede a nebudeme schopni vyvinout participativní ekonomiku jako včely v úle, dopadneme zle.
  • V úle neexistují specializovaní jedinci. Každá včela ve svém životě postupně provozuje oněch 7 základních činností. Jejich délka a intenzita je závislá na počasí, teplotě, květu a stovkách dalších přírodních ukazatelů. Každá včela se tedy trvale adaptuje na potřeby úlu a na proměnlivou situaci podle svých individuálních schopností a podmínek učení.
  • Rojení včel jasně ukazuje na ideální řešení v situaci, kdy by zkolabovala komunikace kvůli nadpočetnosti a všem formám excesu. Včely nemají žádné multinacionály, které by upravovaly dobývání teritoria a jeho zalidňování, ale zato mají kolektivní inteligenci.
  • Navíc rojení probíhá tak, aby migrující část získala na svou stranu všechny myslitelné výhody a eliminovala rizika. A ven z úlu letí stará a tím pádem nejzkušenější královna, která prokázala schopnost kladení. A nový roj se vždy umísťuje mimo potravinové teritorium starého úlu, aby mu nenarušil život.

Článek Zabít včely to ano, sami opylovat to ne... ukazuje na přesně opačnou činnost multinacionál. Oligopoly Bayern a Syngenta vyrábějí tři světově nebezpečné pesticidy na bázi neonikotinoidů, které masově zabíjejí včely tím, že je omámí. Dezorientované včely pak netrefí do úlu a uhynou. V roce 2012 vyšly první vědecké studie, které jasně ukázaly na souvislost mezi těmito insekticidy a úhynem včel. Ale EU teprve v roce 2013 částečně omezila používání těchto pesticidů. Úhyn včelstev vyděsil každého a ohrozil opylování rostlin v přírodě. A zmíněné firmy, místo aby se pustily do inovací, zaplatily lobbing v Bruselu, aby zákaz zrušily nebo aspoň omezily. Přežití čehokoliv kromě nich je nezajímá - na rozdíl od včel.