Čtvrtá část seriálu Brainstorming pro demokracii 2014 definuje zadání projektu elektronických voleb na principech přímé demokracie. Celkově tak volby mohou být mnohem méně o jménech politiků a jejich image, ale o lidech  schopných plnit nejsilnější očekávání veřejnosti, aktivně je rozpracovat a prosazovat pod bedlivým dohledem vlastních voličů. Interaktivní  přístup k volebním  datům předkládá občanům navíc i řadu dosud netušených možností. Obsah čtvrté části je následující.

Elektronické volby – cesta k demokracii s prvky přímé demokracie

Odvolatelnost politiků
Elektronické volby a jejich možnosti
Výhrady politiků k e-volbám
Jaké systémové změny a jakým přínosem pro demokracii by mohla být elektronizace voleb?
Prozkoumejme funkční zahraniční modely a přizpůsobme si je našim podmínkám
Zadání projektu „Menu ústavních a voličských preferencí“ /MÚVO/
Diskuse k parametrům e-volebního systému

Odvolatelnost politiků

Vždy, když se blíží volby, vedou se bezvýsledné diskuse o výhodách volebních systémů. To dilema nejlépe vystihl už před mnoha lety spolutvůrce současné Ústavy Vojtěch Cepl.

Poměrný systém je neohrabaný, složitý, a v ČR dokonce i s 5% hranicí pro vstup do sněmovny. Má sklon vytvářet politickou nestabilitu a fragmentaci. Naopak anglo-americký většinový systém, v němž vítěz bere vše, je stabilní, praktický a nádherně primitivní - jeho nevýhodou je očividná nespravedlnost.

Nedejme se ale příliš klamat zdáním toho, nebo onoho způsobu demokratických voleb. Do médií mají nakonec před volbami přístup pouze ti, kteří neohrozí zaběhané pořádky. Dnešní státníci jsou často loutkami na šňůře majitelů kapitálu. Ti diktují, kudy se bude ubírat politika, ovládají přes kšeftování a společenské vazby poslance, ministry. Nikdo nad nimi nestojí a stát je jejich nástrojem a pomocníkem. A média, která ovládají, se již postarají o výsledný obraz těch, které chtějí buď zhanobit, nebo katapultovat k moci. Přesto mnoho lidí má při vstupu do politiky nepochybně i vysoké a čisté ideje. Iluzí ale je si myslet, že je ještě všichni budou mít po čtyřech letech ve vysoké funkci. Každý, kdo je obklopen lidmi, kteří lichotí, kteří vědomě pomáhají (a na oplátku pomoc chtějí), se postupně naučí chovat adekvátně své pozici v systému. Zde mnohonásobně platí známé „důvěřuj, ale prověřuj“.

Občané volí především podle toho, co je jim předloženo ve volební kampaní. Vyjde-li však během výkonu jejich mandátů najevo, že se stali obětí podvodu, mají smůlu. Takto zvolený  podvodník je do konce svého funkčního období neodvolatelný a může způsobit nedozírné škody. To je parlamentní parodie na demokracii. Alfou a omegou všech snah o prosazení přímé demokracie a referenda je zavedení jasné a prakticky proveditelné procedury odvolání volených zástupců voliči na všech úrovních zastupitelského systému. O tomto oprávněném požadavku se mnoho mluví, ale ještě nikdo nedefinoval, jak ho v praxi zajistit. Pro současné politiky pak je typický názor senátora Pitharta.

Lidé pochybují o  kompetenci politiků a jejich dobrých úmyslech. A pak začnou pochybovat i o samotné demokracii. Ale před tím varuji. Nespasí nás žádné odvolávání poslanců. Kdo by je odvolával, když se neví, kdo je volil?

Pithart má pravdu v tom, že není jiná možnost než demokracie. Až lidé vyzkoušejí nějaké jiné, tak zvaně "lepší" možnosti než demokracii, budou trpce litovat. Ale co tak demokratická možnost odvolání politiků?

Elektronické volby a jejich možnosti

Z prohlášení Petra Pitharta a mnohých jiných je zřejmé, že si lidé z jeho generace nechtějí, nebo nedovedou představit jiný, efektivnější demokratický systém. V demokracii je nepřípustné, aby demokratický mandát svrhla opozice, nebo dokonce hrstky samozvaných aktivistů. Pak je určitě namístě jeho otázka: „Kdo by je odvolával, když se neví, kdo je volil?“  Tato otázka, nemá v klasických volbách řešení. Ale elektronická volba to dokáže zajistit.

V případě  hrubého porušení programu,  ke kterému se poslanec před volbami zavázal (např. k problematice hazardu), přidělí systém právo navrhnout a hlasovat o jeho odvolání, právě jen těm voličům, kteří ho volili. Tato kontrola může probíhat např. v pravidelných intervalech, následovaná případnými doplňovacími volbami. Mechanismus odvolávání poslanců nabízí celou řadu jiných variant, které se musí stát předmětem celonárodní diskuse.

Lze oprávněně předpokládat, že teprve systém e-volby může zajistit i dostatečný počet petičních hlasů, nezbytných pro platnost jednotlivých lidových hlasování, včetně referenda. Lze se domnívat, že v tomto směru by referendum mohlo sloužil především jako záchranný mechanismus a také jako pojistka proti svévolnému zneužití moci ve věci zahraniční orientace země. Vzpomeňme podněcování k válce v Iráku a Jugoslávii, uznání mafiánského státu Kosovo obchodujícího s lidskými orgány zajatců, neuznání Palestiny, paralelní politiku Hradu a vlády apod.

Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat tajné či anonymní; může být pouze neveřejné, ale systémem dohledatelné a dokumentovatelné. Provázání identity voliče s hlasem je ale pro někoho problémem. Proč ale tajit to, koho volím? Chcete-li mít možnost odvolat poslance, které jste si volili, musíte se za svůj názor postavit a tedy se nějak identifikovat. Je to  nepochybně mnohem účinnější a statečnější, než účast na desítkách nejrůznějších demonstrací, kde může být každý váš krok monitorován pomocí databáze rozpoznávání obličejů, dnes i chůze. Podle deníku The Washington Post tajné služby USA připravují dokonce monitoring sociálních a dalších sítí, který rozpozná a odhalí potenciální nepřátele země z ironických vyjádření a sarkasmů a jenom už dnes eviduje milion potenciálních „teroristů“ z celého světa. Orwell by žasl nad dnešními možnostmi státu jako Velkého bratra.

Pokud přece jen máte obavy z prozrazení vaší volby, kliknete v elektronickém volebním formuláři na tlačítko „tajná volba“ a  váš postoj zůstane utajen. Osobně věřím, že voličů, tajících svoji volbu a vzdávajících se tak možnosti podílet se na odvolání svých poslanců, tedy na jednom z nejsilnějších nástrojů  přímé demokracie, bude minimum. Samozřejmostí musí být i výběr klasické papírové nebo e-volby.

Výhrady politiků k e-volbám

Podle Jaromíra Tejce bychom se neměli bát přímé demokracie jako něčeho, co stát oslabí. Bohužel však předseda ústavně-právního výboru ani nenaznačuje cestu k takovéto demokracii. Naopak tvrdí, že e-volby nemohou být krokem vpřed, protože jejich nevýhody a rizika prý převažují přínosy. Obává se zejména dalšího „elektronického tunelu“ a důrazně odmítá opětovně utrácet stovky milionů Kč, když je téměř jisté, že elektronické hlasování nebude v ČR zavedeno přinejmenším v příštích 10 letech. Jak to ví? Nedává tak špatný signál o schopnostech své strany voličům, a to zejména těm mladým? Nesvědčí to o neschopnosti vybočit z dosavadní tragické praxe výběrů a nákupů IT služeb?

Výmluvné je srovnání zemí podle metodiky OSN, které posuzuje elektronizaci veřejné správy podle rozsahu a kvality on line služeb, stavu rozvoje telekomunikační infrastruktury a lidského kapitálu, kde jsme klesli za posledních 5 let z 25. na 46. místo! Splní-li se prognóza pana Tejce, staneme se skanzenem nejen pro Evropu. Uvítal bych proto, kdyby  ve  světle  mnoha dalších  argumentů ČSSD, a potažmo celá vláda, své stanovisko přehodnotila. Podporu e-volbám vyjádřilo ústy ministra financí Andreje Babiše i Hnutí ANO. Podle něho jen klasické volby do EU s 18 % účastí přišly stát na 500 milionů.

Jak vidno, pro ostatní politické strany v ČR se čtyřletou parlamentní vidinou vládnutí není přechod k e-volbám prioritou. Přitom z technologického hlediska by zavedení on-line voleb bylo podle skutečných odborníků rychlé. Čas by zabraly spíše administrativní úpravy. Odhad nákladů na zavedení internetových voleb je cca 300 milionů Kč. Lukáš Lojka z HP považuje za největší bezpečnostní hrozbu v Česku právě nedotaženou legislativu. "Prioritou je ale právě její změna, prioritně volební zákony", říká. Nicméně ale stále i platí i to, že lidé se obecně cítí pohodlněji se starými problémy než s jejich novými řešeními.

Jaké systémové změny a jakým přínosem pro demokracii by mohla být elektronizace voleb?

Americký profesor Avi Rubin tvrdí: "Manipulovat lze se vším. Se stroji, paměťmi, i s tím, co je na papíře." Pro e-volby argumentuje tím, že posílat obrovské sumy přes internetové bankovnictví se nikdo nebojí. Vždyť IT zásadně změnily v několika málo letech náš život. Nová generace už není společností vyznávající kamenné instituce a vyřizování záležitostí se stále více přesouvá do virtuálního prostoru. A nikdy v historii neměla společnost tak účinné a mocné nástroje, dosažitelné naprosto jednoduše z téměř každé domácnosti.

Např. podle expremiéra Jana Fišera by se výrazně rozšířily možnosti lidí aktivně a jmenovitě vyjádřit svůj názor na společenské problémy.

Je nepochybné, že e-volby a e-petice jsou jasně pozitivní a značně by zesílily hlas lidu. Tady nejde o bulvár, či šíření nenávisti. Jde o osobní vyjádření postoje, o hledání pozitiv, o aktivní zapojení občana do veřejného dění.
 

Je třeba si uvědomit, že za pár let bude majoritou voličů generace, pro něž bude v on-line světě vhazování papírových lístků do krabic archaismem. Pro naše děti i většinu dnešní české generace (možná s výjimkou mnohých politiků) to platí už dnes. Navíc je ověřeno, že elektronické volby vedou k vyšší účasti voličů, zejména těch mladších.

Těžiště debat o el. volebním systému se v ČR se dosud točilo zejména kolem jejich bezpečnosti, tedy kolem hackerských útoků, falšování identity, šíření počítačových virů, možného kupování hlasů. Argumentují se neúspěšné pokusy z období před 7-10 lety. Naopak není problém připravit obsáhlou rešerši o falšování klasických voleb, které nedokázaly identifikovat ani zahraniční týmy pozorovatelů. Pro nás však musí být určující zkušenosti ze zemí, kde to funguje, a ne dosavadní zkušenosti s budováním systémů státní správy ČR.

Prozkoumejme funkční zahraniční modely a přizpůsobme si je našim podmínkám

Proč tedy detailně neprozkoumat funkční skandinávské volební systémy či ten estonský, kde od r. 2007 mohou všichni volit do parlamentu z domácího počítače. Stačí k tomu čipová občanka a čtečka. A nepoučit se třeba i ve Venezuele, o jejímž volebním systému ředitel pobočky Carterova centra konstatuje, že každý volební krok počínaje předvolební registrací voličů, přes samotný volební proces až po sčítání hlasů je zde díky plné automatizaci jedinečný a neexistují žádné podněty naznačující podvody. Po prozkoumání 92 volebních systémů ve světě míní, že "venezuelský volební systém je jedním z nejvyspělejších na světě". Mimořádně poučná pro ČR může být i ústavou posvěcená funkce referenda při zavádění klíčových reforem v Ekvádoru.

Vezměme na vědomí, co nám kladl na srdce Jos Verhulst. Demokracie není nikdy kompletní. Demokratický systém, který zůstane statický a nezměněný, upadne a stane se nedemokratickým. Příčinou současných problémů společnosti je zkostnatělost tohoto procesu. Dnešní prostá zastupitelská demokracie je odpovědí na žádosti před více než 100 lety, kdy byli lidé schopni nalézt svoje politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných přesvědčení, které byly shrnuté a reprezentované křesťanskými, socialistickými či liberálními skupinami. Tato doba je již dávno za námi.

Diskuse k parametrům elektronického volebního systému

Dosavadní návrhy volebních inovací obsahují „obnošená“ a jen mírně upravená myšlenková schémata. Je zarážející, že převážná část "inovátorů" řeší jen problém výběru stranami předložených kandidátů. Přitom zcela pomíjí skutečnost, že 5 % limit vyřazuje z kandidatury pro volební soutěž přes 8 milionů občanů! Všechny politické  strany v ČR  mají totiž dohromady ani ne 135.000 členů.  Myslíte si, že jen mezi těmito straníky, kterých jsou necelá 2 % ze všech voličů, se nachází elita národa? Přesto pak mnozí voliči podlehnou  mediálnímu  tlaku  a jdou splnit svoji „občanskou povinnost“ a „volí“ z těchto 2 %, protože jinou volbu  zatím nemají.

Zrušíme-li, nebo výrazně snížíme diskriminující limity, prosadíme-li elektronický systém odvolatelnosti poslanců, e-petice a e-referendum, pak může úplně jinak vypadat i diskuse o ústavě a volebním systému. Ten může mít samozřejmě celou řadu podob, a jeho aplikace a parametry musí být, v souvislosti s celonárodní diskusí kolem ústavy, veřejností i odborníky široce diskutovány.

Jedním z příkladů může být elektronický volební systém „Menu ústavních a voličských preferencí“, předkládaný ve formě zadání projektu, který volby a návrh kandidátů řeší na principech přímé demokracie s  využitím filozofií a informačních technologií 3. tisíciletí. Jeho menu je sestavováno kandidáty i přímo voliči celého názorového spektra a snižuje tak mantinely přežitého stranického volebního systému. Volební server pak nabídne každému voliči utříděné  sestavy kandidátů, které jeho očekávání nejlépe splňují. Nedodrží-li zvolení kandidáti slíbený program, mohou být svými voliči vyměněni. Porušení slibů může signalizovat volební server. Ekonom Josef Macek k tomu řekl:

Demokracie vydrží zkoušku dějin jen tehdy, když občan bude považovat volbu poslance za rozhodnutí neméně důležité nežli výběr lékaře, a pak když zvolený poslanec bude cítit stejnou odpovědnost jako chirurg operující na živém těle.

Viz zadání projektu Menu ústavních a voličských očekávání“ (MÚVO).

Etapa návrhů kandidátů

V dostatečně dlouhém termínu před volbami budou  na internetovém volebním serveru navrhováni kandidáti politických stran. Volební systém umožní tzv. panašování. Tak si bude volič  moci  vybírat jednotlivé kandidáty z více  stran, kteří byli dosud nevolitelní, protože jejich strany nedosáhly na 5%  limit. Prezident Zeman navrhuje jeho snížení na 3 %. Projekt ho snižuje na 1 %, což představuje při 60% účasti přes 50.000 voličů, které by takováto strana zastupovala. To už je dostatečný počet voličů, jejichž vůli vyjádřenou jejich reprezentanty je třeba respektovat. Tato zdánlivě jednoduchá změna způsobí, že žádný hlas nepřijde nazmar a výrazně se tak rozšířit okruh uchazečů o parlamentní křesla. Zvýšená nabídka lidí a názorů zvýší počet těch, kteří dosud nechodili k volbám (30-60 %), protože neměli koho volit.

Každý navržený kandidát  musí předložit  své curriculum vitae, z kterého bude zřejmé jeho vzdělání, odbornost, jazykové schopnosti, praktické zkušenosti, v čem  podniká či podnikal, jeho poslední daňové přiznání - a hlavně, v čem a jak se po svém případném zvolení hodlá angažovat. To vše je nutné znát,  protože zvolení poslanci budou hospodařit s penězi svých voličů a z nich budou i placeni. Proto musí být svými voliči-zaměstnavateli i plně kontrolovatelní.
 

Etapa tvorby „Menu voličských očekávání"

Současně s  etapou návrhů  kandidátů bude  zahájeno  vytváření „Menu voličských očekávání“, popisující v samostatných bodech sumu  očekávání  voličů. Tedy navrhované přímo voliči z celého názorového spektra. Každý bod bude obsahovat stručný popis s odkazem k detailním informacím obsahujícím: právní rozbor z pohledu navrhovatele, zkušenosti ze zahraničí, návrh způsobu realizace, konstruktivní kritiku, případně i seznam angažovaných specialistů. Lze vycházet také z toho, že většina těchto očekávání je již formulována řadou autorit. Jde tedy o to je systemizovat a předložit k diskusi veřejnosti i politickým stranám. Jednotlivé preference, které rozšíří nabídky kandidátů, budou na volebním serveru jen systémově upravovány s vyloučením návrhů nedemokratického obsahu. Každý ze smysluplných návrhů se  tak  může stát předmětem volby každého z voličů.

Před zařazením do společného menu kandidátských i volebních preferencí musí být ale splněna podmínka popisu důvodů předložení, např. ve stylu wiki. Menu bude odkazem propojeno s kmenovým listem, který každý návrh přesněji specifikuje. V případě návrhů od voličské veřejnosti budeme mluvit o voličském očekávání, u kandidátů o preferencích. Sestavy vkládaných očekávání a preferencí pak budou serverem průběžně tříděny podle kategorií, označeny klíčovými slovy a veřejnost si je bude moci libovolně studovat a na připojených kmenových listech i oponovat. 
 

Etapa volby přes internet

Cca 2 týdny před volbami bude navrhování kandidátů ukončeno. Každý kandidát, těsně před vyhlášením elektronických voleb, ještě povinně "zakliknutím" označí své postoje k jednotlivým bodům menu a ty budou zahrnuty do databáze. Předložení závazných programů platí pro každého člena politických stran bez výjimky, v nichž se i jednotlivé názory, jak ukazuje praxe, často diametrálně liší. Kandidáti všech politických stran  budou seřazeni abecedně na jedné listině, lidé vyberou konkrétního člověka. Bude-li zvolen, pak jeho strana dostane hlas.

To omezí i vnitrostranické machinace s pořadím stranických kandidátů - rozhodnou pouze voliči. Volební server potom všechny tyto údaje statisticky zpracuje. Interaktivní práce s těmito daty usnadní angažovaným voličům volbu skutečných odborníků a dokonce umožní ovlivňovat i profesní skladbu sněmovny.

Na volbu přes internet bude mít volič čas cca 10 dnů a bude ji moci změnit. Buď přes internet, nebo později ve volební místnosti standardním hlasovacím lístkem. Při internetovém hlasování si může volič vybírat z menu sestaveného z předvolebních slibů kandidátů a voličských očekávání, nyní viditelně rozlišených. Může navíc rozlišit i váhu svého stanoviska. Po stisku příslušného tlačítka pak server každému takovému voliči předloží kandidáty, kteří  nejlépe  splňují jeho představy. Může opakovaně zkoušet libovolné varianty, rozšířit je o další informace na serveru vystavené, a po individuálním výběru pro něho té nejlepší ji potvrdí tlačítkem „volba“. Volič bude mít možnost volit i plně tajně, což  ho ale zbaví práva zúčastnit se kontroly, případně i možnosti podílet se na odvolání svého poslance.

Internetové  hlasování skončí 2 dny před tradičními „papírovými“ volbami. Ty využijí občané, kteří nechtějí, nebo nemají možnost přes internet hlasovat. Volební formuláře budou uzpůsobeny k elektronickému zpracování  tak, aby i tito voliči  měli k dispozici většinu rozhodovacích funkcí voleb elektronických.

Celý systém „MVO“ slouží jako pomůcka zodpovědné volby angažovaným voličům a předkládá jim naprosto všechny údaje, které potřebují k zodpovědné volbě. Pokud ho nezajímají, může volit, tak jako dosud, např. i podle doporučení politických stran, svých  známých, podle vzhledu a charismatu kandidáta, nebo třeba podle známé rady „přemluv bábu a dědka“.
 

Mechanismus povolební kontroly

Protože programy všech stran i jednotlivých kandidátů budou sestaveny podobnou formou, budou  tudíž v čase snadno kontrolovatelné veřejností. Kontrola může být automaticky monitorována porovnáním volebních slibů se souvisejícími hlasováními ve sněmovně. Podobné servery si již provozují i některé lobby v Europarlamentu. Odchylky od programů tak budou na volebním serveru okamžitě zjevné. Při vážném zpronevěření se předloženému programu (platí jen u bodů s nejvyšší váhou), bude zvoleným poslancům dána příležitost vysvětlit důvody změn postojů. V případě neakceptace těchto důvodů většinou jejich voličů, vyjádřené e-hlasováním (např. v kontrolních ročních termínech),  by mohla být jednotlivým poslancům udělena „žlutá karta“, event.  „karta červená“.

Červená karta by znamenala jejich odvolání, a v nejbližší doplňovací volbě nahrazení novými, v pořadí jejich voliči nejvýše preferovanými kandidáty (princip single transferable vote). Varianta tohoto mechanismu musí být předmětem veřejné diskuse. Viníkům by byla vystavena „distanc“ i pro příští volby. Pod kontrolou bude i aktivita, zejména ve slíbených oblastech, a neomluvené absence. I nečinnost může být důvodem odvolání poslance jeho vlastními voliči.

Diskuse k parametrům e-volebního systému

To vše povede k zadání projektu, jehož ambicí je, aby se stal jakousi kostrou diskuse o e-volebním systému. K tomu byla dosud identifikována a částečně již diskutována následující témata. Ta budou, vzhledem k už tak rozsáhlému příspěvku a k apelu angažovanosti na potenciální voliče, rozvedena později na jiném místě.

Podaří-li se rozproudit diskusi i na tomto webu, prosím diskutující, aby své příspěvky cíleně směrovali k níže uvedeným tématům a respektovali alespoň částečně pravidla brainstormingu. Připomeňme si, že ten vylučuje jednoznačné odsudky a v první fázi vyžaduje nové, neotřelé, pro mnohé i naivní nápady, které by se jinak nikdo ani neodvážil vyslovit. Smysl mají pouze názory rozvíjející, nebo korigující základní myšlenku či nastolující dosud nevyřčené otázky. Teprve ve druhé fázi se nápady analyzují, seskupují, modifikují, dopracovávají s cílem nalézt co nejlepší, i netradiční řešení. Zde jde zejména o to, aby každý výstup vyústil v jasnou, stručnou a konkrétní odpověď alespoň některou z otázek: kdo, kdy a jak? To pomůže odstranit plané diskuse z nichž nic nevzejde! Nabízím tento seznam dílčích témat k diskuzi:

  • Zvýšení volební účasti a angažovanosti voličů
  • Akceptování elektronického volebního systému voliči
  • Model voličského rozhraní
  • Menu voličských preferencí, jeho funkce a využití
  • Zvyšování politického a právního povědomí občanů
  • Omezení vlivu mediokracie na výsledky voleb
  • Narušení korupčních struktur a omezení nesmyslné volební reklamy
  • Výběr, příprava a prokázání způsobilosti kandidáta pro poslaneckou funkci
  • Poslanecká akademie
  • Přihlašování do elektronického volebního systému
  • Bezpečnost e-volebního systému
  • Systém nadnárodního elektronického dohledu
  • Metodika odvolávání poslanců pomocí elektronického volebního systému
  • E-petice
  • E-referendum, jeho metodika a zvýšení účinnosti referenda
  • Vynutitelnost přání autentické většiny voličů
  • Funkční zahraniční systémy a jejich realizovatelnost v ČR
  • Využití e-volebního systému ke statistice a seriozním průzkumům veřejného mínění
  • Způsoby realizace projektu


Politiky často používané argumenty jako populismus a vysoké náklady na realizaci e-voleb jsou zcela zavádějící. Neexistuje totiž efektivnější a smysluplnější investice, než synergie ústavy, referenda a zajištění plně demokratických voleb umožňujících naprostou adresnost a odpovědnost se zpětnou vazbou.  Po jejich zavedení se tyto náklady nepochybně mnohonásobně vrátí. Apelujme proto na vládu a ústavodárce (tedy na naše zaměstnance, které si z daní dobře platíme), aby se následující roky nestaly v této kritické době pokračováním beztrestného neprávního státu, kdy se budeme nezadržitelně propadávat ve všech hodnoceních jimiž se projevuje úroveň kvality života.

Závěrem bych rád vyslovil naději, aby se celý seriál Brainstorming pro demokracii 2014 nestal jen obrazem doby a občanské beznaděje(po dalším rozšířením vyjde knižně), ale aby odstartoval plodnou a věcnou diskusi. V tom apeluji na invenci angažovaných občanů a uvítám další podnětné návrhy.

Ostatní části
Brainstorming pro demokracii 2014, první díl
Brainstorming pro demokracii 2014, druhý díl
Brainstorming pro demokracii 2014, třetí díl