Vinou sankcí proti Rusku a úpadku EU ekonomika v Evropě tak jako tak neroste. A co by se stalo, kdyby doopravdy rostla? Měli bychom se lépe? To tvrdí neoliberální ekonomové, pro které je růst HDP základní mantrou. Skutečnost je úplně jiná, stačí se podívat na vývoj USA. Klíčové studie s grafy jsme již publikovali, viz články:
Tzv. Piketty-Saez data ukazují velmi názorně, že ono jedno procento získalo díky svému politickému vlivu na daňovou politiku státu naprosto nezaslouženě největší podíl z růstu národního důchodu.
Jinak řečeno, z podílu odvedených daní. Podíl z růstu HDP pro dolních 90 % je tak nízký, že vyšší růst ekonomiky se při tomto nerovnoměrném rozdělení bohatství nemůže v našich peněženkách prakticky projevit. A to prosím ono jedno procento daně skoro neplatí, i tak je nárůst enormní! A nyní čísla, viz tento souhrnný článek z webu Mother Jones, odkud čerpáme tuto analýzu.
Klíčový graf nahoře komentuje nerovnoměrné rozdělení bohatství v USA, nejvyšší od roku 1928. Podívejte na výsledný graf, který ukazuje zisk z koupeného státu. Začněme dobrou zprávou. Za posledních 20 let vzrostla americká ekonomika zhruba o 60 %. Jenže se podívejte na tato čísla pro ekonomiku USA:
- increase in real value of the minimum wage since 1990: 21%
- increase in cost of living since 1990: 67%
- one year's earnings at the minimum wage: $15,080
- income required for a single worker to have real economic security: $30,000.
Jinak řečeno, růst minimálních mezd pro průměrného Američana byl tak malý (21 %) a nárůst životních nákladů tak velký (67 %) a jeho průměrný roční příjem tak malý, že ve skutečnosti je větším žebrákem, než před těmi dvaceti lety. Sami vidíte, že do slušného života na úrovni tučných 70. let mu chybí téměř polovina, neb k tomu je dnes třeba mít v USA roční příjem kolem 30.000 dolarů.
A tento negativní trend potvrzuje rekordní nárůst žebračenek (food stamps), které dnes v USA bere 40 miliónů lidí. Viz články:
Výsledek neoliberální ekonomiky je jasný. Systém bezprecendentní nerovnosti a rozdělení národního bohatství (srovnatelný s rokem 1928 těsně před světovou hospodářskou krizí a následnou II. světovou válkou) způsobil, že distribuce bohatství se nedostane pod úroveň horních 10 %. Debakl distribuce bohatství směrem dolů dokazuje následující dvojice grafů.
Sami vidíte, že státy se dostaly z finanční krize (a nikoliv ekonomické), do níž je nahnali nenažraní, a dosud nepotrestaní bankéři. Jenže hospodářský růst se neprojevil na růstu pracovních příležitostí ve vyspělých státech, a tudíž ani mezd. O rozvojových zemích nemluvě, stačí se podívat na země jako Bangladéš. USA s kolabující ekonomikou, válečným hospodářstvím a upadajícím dolarem a dluhy kam se podíváš je na tom podstatně hůře než zbytek světa. A radovat se je zbytečné: EU hlásí nulový růst ekonomiky a faktickou ztrátu ruských trhů, které po hloupém embargu přebírá Asie a Jižní Amerika. Takže i kdyby produktivita vzrostla, systém korporátního kapitalismu je pro nás (tím mluvíme za 90 % populace) naprosto nevýhodný. A to se nám korporátní kapitalismus skrze lokální války a ztrátu demokracie vcelku rychle mění na korporátní fašismus. Vzhledem k uvedeným analýzám a historickým paralelám by to udivilo jen úplného hlupáka.