Žádných sto dnů k hájení nedostal nastupující prezident Evropské komise, která se začala považovat za evropskou vládu. Byť evropský stát jako samostatný stát v rámci mezinárodního práva neexistuje. Jako blesk z nebe se objevilo Lucembursko-Leaks a odhalení toho, co všichni dávno víme, a o čem jsme již mnohokrát psali. Viz článek
Když udělají kozla zahradníkem v EU. Že se totiž daňové ráje nacházejí nejenom na Panenských ostrovech, nýbrž i uvnitř EU a více jak 60 % jich je v teritoriích, podléhajících Velké Británii. Británie se svojí dvojí tváří, odmítající zaplatit do evropského rozpočtu to, co musí platit i ostatní, rozhodně do EU nepatří. Navíc se zdá, že je pouze trojským koněm USA v prosazování jejich geopolitických zájmů v Evropě. Viz sérii Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU.
Co se však děje nyní, je výsledek už roční práce. Celkem 84 reportérů z 26 zemí koordinovaných mezinárodním konsorciem investigativních žurnalistů ICIJ získalo databázi firem a ukázalo veřejnosti metody, jakými „daňovému kreativnímu účetnictví otevřené“ Lucembursko napomohlo snížit jejich daně. Například E.ON Německo měl zaplatit loni pouhých 1 575 euro na dani z příjmu. To se uvádí níže v reportáži německého novináře. Pokud vás zajímá, jak se to dělá, podívejte se na náš článek Apple platil ze zisku 36,8 miliard dolarů daň 1,9 %. K celé aféře jsme podobně psali celý rok pod heslem "offshore-leaks".
Je zvláštní, že právě teprve v současné době popisují novináři na 27 819 stranách detailně, jakými cestami využívá 343 podniků, většinou nadnárodních koncernů, Lucemburska, ke snížení svého zdanění. Informace získáte přímo z těchto stránek. Příznivé daňové podmínky jsou tématem marketinku, který verbuje firmy, aby si založily sídlo nebo pobočku v Lucembursku. V podstatě jednoduchá konstrukce, která umožňuje, že nadnárodní koncerny přesunou zisky do Lucemburska, kde jsou mnohem méně zdaněny, než by byly v zemích, ve kterých jsou tyto zisky vytvářeny.
Významnou roli v pomoci snížit daňovou zátěž sehrává poradenská firma Price Waterhouse Cooper. Ta pochopitelně nebude zvědavým žurnalistům sdělovat své metody a triky, kterým napomáhá svým klientům a sama sobě k neuvěřitelným nezdanitelným ziskům. Vše je přece legální, Lucembursko přijalo takovou legislativu, která tyto operace umožňuje. Oficiální sazba daně ze zisku je sice 29,22 %, podobně jako v Německu, ale otevřenost úřadů vůči úpravám základu je právě tou zlatou slepicí, která snášela Lucembursku zlatá vajíčka. Podívejme se na video Norddeutsche Rundfunk.
Prozatím máme jenom německou verzi a snad bude video také otitulkováno brzy do češtiny, neboť reportáž stojí za to. Ve 13. minutě videa se nacházíme ve Štrasburku, kde je právě zvolen lucemburský expremiér Jean Claude Juncker prezidentem Evropské komise. Byli to evropští politici, a v Lucembursku Jean Claude Juncker, který byl téměř 20 let u vesla a postaral se o to, že se Lucembursko stalo zemí s nejvyšší životní úrovní v Evropské unii. Novinář z rozhlasu NDR zvedá ruku a ptá se Jean Claude Junckera.
Juncker ale o žádném problému zatím neví. A jak se pro mainstreamová média později vyjádřil, on prý nebude ovlivňovat členy komise, kteří budou Lucembursko vyšetřovat. Vše je beztak legální. Paradox je, že jde o boj proti daňovému ráji, který vytvořil sám, nebo na němž má většinovou zásluhu právě Juncker.
I kdyby všechny tyto peníze byly globálně zestátněny, nezachrání západní finanční systém. Objem derivátů a různých „vehicles“ finančních trhů desetinásobně překračuje tento objem a jsou to čísla, která v historii nemají obdoby. A takový šrot bylo možné vyprodukovat za historicky relativně krátkou dobu od 90. let minulého století. Kdo do té doby tušil něco o ABS? Cenné papíry, respektive šrot nyní vykoupí od bank na pokraji krachu za naše daně. A když bylo zle a Čína a Rusko začaly od sebe odkopávat dolarové dluhopisy, bylo to právě Lucembursko a Belgie, které tyto dluhopisy skupovaly – otázkou je, kde na tyto nákupy braly tyto země peníze. O tom jsme také psali (Belgie kupuje pro ECB americké dluhopisy prodané Ruskem a Čínou).
Tyto banky budou ovšem pečlivě vyvoleny, aby přežily a Evropská centrální banka do nich napumpuje čerstvých 1 bilion eur. Těšme se na ty nuly na nových eurových bankovkách! Třeba bude chleba stát brzy 1000 euro místo jednoho, jak si ještě pamatuji z Itálie, když jsem ho kdysi platila v lirách. A není to ani tak moc dlouho.