Na obrázku termínů celkových splátek řeckých státních dluhů vidíte, jak dramatické budou následující měsíce pro vládu, která tyto dluhy nezpůsobila. Vláda vedená vítěznou Syrizou si vzala za úkol zachránit řecké obyvatele před katastrofou zničeného státu prodaného předešlou politickou kleptokracií, a vykradeného korporátním společenstvím bank pod vedením ECB a MMF. Před podobnou situací hrozícího krachu stálo i Orbánovo Maďarsko v roce 2012.
K tématu se vyjádřil pro nezávislou televizi Democracy Now! ministr financí, Yanis Varoufakis. Hovořil s redaktorkou Amy Goodmanovou a Juanem Gonzálesem. Rozhovor je zkrácen a upraven.
Amy Goodmanová: V pátek se ministři financí eurozóny rozhodnou, zda uvolní záchranné finanční prostředky do Řecka. Bez nich nemůže Řecko splácet dluhové platby v příštích týdnech, a tím ohrozí své členství v eurozóně. Proto se podívejme do Athén, Řecka, kde jsme zpovídali řeckého ministra financí, Yanise Varoufakise, který není jen politický ekonom, ale také něco jako globální celebrita. Časopis Prospect jej uvádí jako číslo dvě na seznamu předních světových myslitelů, hned po francouzském ekonomovi Thomasi Pikettymu a Naomi Kleinové.
Yanisi Varoufakisi, vítejte opět ve vysílání Democracy Now! Můžete nám říci, co se děje a co je ve hře?
Yanis Varoufakis: Podal bych odpověď v termínech, které připomínají konflikt v hollywoodském filmu. Řecko je ve svěrací kazajce největší krize za posledních pět let. Měli jsme velmi vážnou ekonomickou recesi, která vedla k depresi. Takže otázka zní: Jak můžeme ukončit tuto nekončící spirálu tak, aby se stabilizovalo hospodářství, vytvořily podmínky pro návrat sociální spravedlnosti a také vznikla schopnost splácet dluhy svým věřitelům?
(P.S. Redakce e-republiky: všimněte si pořadí těch kroků!)
A existují dva protikladné příběhy do doby našeho zvolení. Oficiální verze: Řecko se začalo uzdravovat, úsporná opatření fungovala. Naše verze odrážela ekonomický stav řeckých obyvatel: Naordinovaná medicína nefunguje. Nejen, že byla hořká, ale byla přímo jedovatá a ze špatné situace dělala ještě horší. A co je v sázce? Je třeba vrátit Řecko na cestu udržitelného rozvoje.
Juan Gonzáles: Ve svém projevu na Brookings Institution jste mluvil o systémovém selhání Evropské unie. Mohl byste k tomu něco říci?
Yanis Varoufakis: Je veřejným tajemstvím, že eurozóna nebyla navržena tak, aby vzdorovala zemětřesením na finančních trzích typu toho z roku 2008. Takže to bylo jako ve všech měnových uniích, které postrádají mechanismus na tlumení dopadů a k recyklaci finančních přebytků.
Dovolte mi, abych dal příklad v americkém kontextu. Vzpomenete si, co se stalo v roce 1929? Existoval zlatý standard, který vytvořil velmi rychlé toky kapitálu, a to i tehdy, když internet nebyl k dispozici a nebyly žádné počítače. A finanční bubliny, které systém položily, vytvořil pochopitelně Wall Street. A výsledkem bylo, že břemeno nápravy šlo na zdevastované obyvatele a na zdevastované státy v rámci USA. To je stav dnešní EU. Ale Rooseveltova administrativa udělala New Deal jako mechanismus pro recyklaci schodků a přebytků v USA, a to prostřednictvím sociálního zabezpečení a dalších institucí jako FED, FDIC. A ty fungují i dnes. Takže při krizi 2008, například stát Nevada nemusel zachraňovat banky se sídlem v Nevadě a vyplácet sociální dávky, či dávky v nezaměstnanosti. Tyto tlumící mechanismy byly dány na federální úrovni. To je ta recyklace: krachující Nevada dostala automaticky v roce 2008 sociální zabezpečení na federální úrovni prostřednictvím recyklace přebytků, dokonce i bez jakéhokoliv politického rozhodnutí. Daně ze státu New York a Kalifornie platily podporu v nezaměstnanosti v Nevadě. A tyto mechanismy EU nemá, zato finanční bubliny ano.
Amy Goodmanová: Opoziční poslanec Kyriakos Mitsotakis ze strany Nová demokracie, což je bývalá vládní strana Řecka, kritizoval vaši vládní stranu Syriza za to, že jste způsobili finanční problémy Řecka.
Yanis Varoufakis: Kdyby to byla pravda, pak by se řecká ekonomika uzdravovala už před volbami a dostala by se na cestu udržitelného rozvoje. Bohužel, není tomu tak. Dluhová krize a deflační spirála neúprosně pokračovaly. Nominální příjmy obyvatel stále klesaly. Soukromý a veřejný dluh i nadále stoupal. Banky nemohly fungovat jako úvěrové instituce. Investice do ekonomiky byly negativní. A obecně lze říci, že řecká ekonomika se chovala jako narkoman, který spoléhal na další dávku půjček od mezinárodních a evropských věřitelů.
Co jsme se snažili udělat? Říkali jsme našim mezinárodních a evropských věřitelům, našim partnerům v Evropě a celému světu, že tento recept prostě nefunguje. A řekli jsme jim jasně: pokud vezmeme další dávku drogy ze stávajícího programu MMF, tak dostaneme dalších 5-7 miliard dolarů. Budeme zase na droze a naše závislost bude pokračovat, dávka nám vydrží na několik dalších měsíců. Ale my se chceme zbavit této drogové závislosti a chceme stabilizovat řeckou ekonomiku.
A pokud to znamená, že se budeme s našimi věřiteli několik měsíců hádat, pak se nedá nic dělat. Jistěže by rádi dostali Řecko pod další drogovou závislost. Ale odmítnutí dluhové závislosti je cena, kterou musíme zaplatit za restart Řecka. Proto musíme upravit vztah s našimi věřiteli. A jediný způsob, jak to udělat bylo, že jsme jim řekli: "Nemáme zájem o získání nového úvěru, pokud nedojde k přehodnocení celého programu pomoci. Řecko musí zastavit pád do spirály dluhové deflace." No a pokud nám zase sníží rating, tak o co jde? Je přece úplně jedno, jestli naše dluhopisy dostanou kladnou hodnotu, milión sem, nebo zápornou hodnotu, milión tam. S tím, ať si věřitelé dělají, co chtějí. Ale my nechceme lhát našim vlastním lidem, kvůli tomu nás nezvolili. Proto říkáme doma i celému světu, že tento lék nefunguje, a že je na čase provést skutečnou léčbu naší ekonomiky.