Slavíme velikonoční "Třídenní" (lat. Triduum), které z křesťanského hlediska symbolicky zpřítomňuje základní tajemství křesťanství: smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jako Božího syna. Je věcí víry, pokud někdo na něco takového věří, nebo nevěří. Pašije z Janova evangelia, které se čtou na Velký Pátek, ale ukazují Ježíšovu justiční vraždu spáchanou zkorumpovanými reprezentanty tehdejší politiko-náboženské moci jako univerzální drama týkající se osudu člověka. Podívejme se na vraždu nevinného člověka z pozice čtverého druhu viny: metafyzické, morální, politické a kriminální. Toto rozdělení obsahuje známé Jaspersovo dílo hodnotící vinu Němců na nacistických zločinech (Otázka viny, 1946).

Začněme základní současnou konfigurací světa, kterou bychom mohli nazvat "strukturální zlo", čili reálný stav světa po východu člověka do civilizace dané v rámci liberální demokracie Západu. Politicko-ekonomicko-vojenská moc je jako sud medu, kam my jako více či méně pitomé včelky snášíme med v podobě ekonomické nadhodnoty a moci dané vznikem politického společenství. A kolem tohoto bájného "Hrnečku vař!" se slétají slušné včelky, trubci, partajní a jiní paraziti, a nakonec i úplné svině.

Aby nás tento příval příživníků nezahubil ihned a okamžitě, někdo slušný skutkem i slovem čas od času naznačí, jak blbě je na tom strukturální zlo doopravdy. A někdo to dělá tak důkladně a poctivě jako Ježíš z Nazareta, Sokrates, nebo například současní aktivisté. Připomeňme vraždu Berty Cáceres dne 6. 3. 2016. Berta byla ekologická aktivistka boje proti neoliberálnímu ničení pralesa v Hondurasu a proti developerským plánům. Příslušní parazité a systémoví zločinci nakonec někoho z těchto aktivistů zabijí. Vezmeme velkopáteční drama podle jednotlivých druhů viny, aby bylo jasné, kdy a jak na tom občanští aktivisté jsou.

Metafyzická vina

Jak jsem řekl, politická moc a s ní spojené bohatství státu vábí zloděje jako sud medu. Ke zločinu má teoreticky nejvíce našlápnuto ta parta, která řekne, že uznává jen soukromé vlastnictví. Ale pro jistotu se nechá zvolit do čela "společné věci" (res publica), aby ji pro sebe rozkradla, nejlépe zákonným způsobem. Pak je jasné, že vznikne vcelku nevyhnutelný konflikt mezi aktivisty, bránícími skutečnou společnou věc. Tedy nikoliv levicovou nebo pravicovou ideologii o tom, co je společná věc. Sud medu voní tak, že partajní pravičáci a levičáci u moci jsou zkorumpovaní prakticky stejně. To dokazuje poslední stav politiky, a nejen české. Českou realitu si najdete pod heslem "sněmovní mordor" nebo "koncesní koalice". Ježíš řekl, že strom se pozná po ovoci, a ne podle partajních a ideologických keců.

Vraždící kolečko jsme popsali v článku Mediální pravdy aneb Jak zabíjí Putin a Obama. Celý vládní byznys začíná slavným výrokem tehdejšího šéfa velerady, že je lépe, aby umřel jeden člověk za lid. Metafyzická vina je v tom, že strukturální zlo dojde celkem nevyhnutelně k tomu, že rozhodne o smrti nevinného člověka. Oním "lidem" šéfa velerady Kaifáše je dnes soubor zájmů, které považují za tzv. "všelidové" "humanistické", za "hodnoty západní demokracie" a podobně. Rozhodnutí zabíjet, mučit a stavět koncentráky typu Guantánama pak nutně následuje, a tím i tento druh viny.

Metafyzickou vinu neseme jako západní aktivisté tím, že prakticky nebylo v naší moci zabránit vraždění Západu ve druhé válce v Iráku, Sýrii, Libyi, mučení za Bushe a Blaira a dalších dosud netrestaných politiků za zločiny spáchané proti lidskosti. Nebo zabíjení nevinných civilistů drony, globální odposlechy, stavbu koncentráků a tajných mučíren CIA. Ruští nebo čínští aktivisté jsou v podobné situaci vzhledem ke svým vlastním režimům (ruská válka v Afghánistánu, čínský zábor Tibetu, ruský zábor Krymu, válka v Čečensku atd.).

Morální vina

Ježíš na Zelený čtvrtek vchází do Jeruzaléma a dav volá "Hosana!". A druhý den jej už křižuje. Každý dnešní vysoce placený spin-doctor a mediální agent ví, jak zařídit tuto změnu v náladě davu. Jeruzalémská velerada byl fakt chytrý spolek, takže to věděla také. My všichni v rámci davu zvaného "demokratická většina" neseme morální odpovědnost za různorodá svinstva, které jedno procento vyvolených potřebuje ke své vládě nad padesáti procenty planetárního bohatství (Odvrácená tvář globálního minotaura). V současnosti ale neseme tuto vinu všichni, protože znamená dramatický nárůst globálního oteplování a důsledky v podobě klimatických uprchlíků, či mizení biologických druhů.

My všichni neseme morální vinu za to, že se tímto způsobem devastuje planeta, mizí živočišné druhy, ničí se mezilidské vztahy, lidé strádají a hynou v imperialistických válkách za suroviny a vliv. Na rozdíl od metafyzické viny jde o konkrétní rozhodnutí v rámci naší generace, které devastuje svět, nikoliv systémové determinace dané z minulých generací. Tuto vinu nám mohou odpustit jen přímé oběti strukturálního zla, které jsou podobnými rozhodnutími postiženy. To je ale v globálním měřítku prakticky nemožné, protože mnohé změny jsou už nevratné. My jako občanští aktivisté se na něm podílíme stejně, jako Ježíš coby příslušník židovského národa byl kolektivně odpovědný za zlo spáchané židy ve své době.

Politická vina

Jako občanští aktivisté bojujeme za to, aby se nestaly případy jako tento: Proč jedno procento potřebuje válku proti teroru. U politické viny je situace jiná. Všichni aktivisté, kteří odmítají zneužití "boje proti terorismu", nebo zneužití "boje za demokracii" ve prospěch korporátního fašismu a oligarchických zájmů, nenesou politickou vinu na současném stavu světa. Tím se tato vina zásadně liší od předešlých dvou kategorií. Je možné se na ní aktivně nepodílet. Navíc je nutné a zásadně potřebné z titulu občanského aktivisty připomínat tento typ politické viny těm občanům, kteří se na ní aktivně nebo pasivně podílejí.

Politickou vinu tohoto typu celkově nese ono kritizované "jedno procento", kterému dnes naprosto neoprávněně patří 50 % světového bohatství. Podívejte se na činy jednoho procenta superbohatých (Bratři Kochové aneb Jak jedno procento oblbuje Ameriku). Politickou vinu nechce nikdo nést. To známe z dob komunismu, kdy po pádu bolševika byl každý partyzánem, ale předtím jich až tak moc nebylo. Statisticky viděno, vlastně skoro nikdo. Díky aktivní práci ve prospěch spravedlnosti a proti myšlení ve stylu "je lépe, aby jeden člověk zemřel", jsou občanští aktivisté mimo zločinný systém, který zneužívá demokracii pro své oligarchické zájmy. Zbytek občanů je vinný a bude vinný, i když si to jako obvykle nikdy nepřizná. Proto naletí po zacinkání klíči okamžitě na lep dalším demagogům, jako to bylo za Klause a jeho party po roce 1990. Soud o politické vině může odpovědně vynést až další generace, a většinou až po dané lokální nebo světové válce. Stejně jako to udělala citovaná Jaspersova kniha.

Zásadní politickou vinu nesou všichni mediální manipulátoři a presstituti, viz náš článek Lhát až do hořkého konce, který se týkal lhaní ohledně druhé války v Iráku. Stejně tak nesou přímou politickou vinu všichni koupení manipulátoři a žvanilové v placených korporátních institutech a lobbistických skupinách, kteří vědomě manipulují fakta a aktivně nás vedou do studené války. Eko-příklad takto politicky vinných podává například článek Analýza dárců a organizací popírajících globální oteplování. Nebo pracují i na dobrých věcech, ale jejich úkolem je naspinovat dění nebo výsledek jednání tak, aby se zakryl skutečný stav věcí. Smutným příkladem je jednání ohledně klimatu (Korporátní eko-divadlo v Paříži). Mimo placených presstitutů hlavně ve veřejno-právních médiích nesou politickou vinu tohoto typu i dříve uznávané velké mezinárodní organizace (Lhaní velkých nevládek aneb Krach společného světa). Politickou vinu na Ježíšově smrti nesl dav, kteří křičel "Ukřižuj!" v momentu, kdy římský místodržící Pilát chtěl Ježíše nechat propustit jako nevinného.

Kriminální vina

Podívejte se na nedávný článek Případ Savčenková: západní mýtus a východní realita. Nebo na práci Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), který nyní odsoudil bývalého politického předáka bosenských Srbů Radovana Karadžiče ke 40 letům vězení. Jiné vrahy, jako například kosovské "bojovníky za svobodu", kteří údajně ze zavražděných Srbů prodávali lidské orgány, ty tento tribunál pro změnu neodsoudil, a dokonce ani nenašel přímé důkazy. Svědkové najednou nebyli, tedy fyzicky nebyli. Stejně tak zatím nebyl svolán mezinárodní tribunál za zločiny a genocidu kvůli druhé válce v Iráku, nebo za zničení celých států, například Libye a Sýrie. A zcela pochopitelně nebyli v USA souzeni přímí vykonavatelé nezákonných únosů a mučení provozovaného skrze CIA v rámci "boje proti terorismu". Viz heslo "rendition flights" pro příslušné články.

Výsledkem těchto kriminálních činů je současný terorismus v zemích jako Francie nebo Belgie (Pařížský pátek třináctého a válečný scénář k tomu). Kriminální vinu musí (bohužel!) prokázat soud, jinak jde pouze o vinu politickou. V případě Ježíšova procesu nesla kriminální vinu na jeho smrti židovská velerada v Jeruzalémě. Ta celý proces pečlivě připravila, koupila si zrádce z Ježíšova okruhu, zaplatila falešné soudní svědky a nakonec zmanipulovala dav, aby potvrdil rozsudek smrti. Dav chtěl skrze smrt nevinného člověka veřejně pokořit Piláta, kterého nenáviděl jako římského okupanta.

Tož tak

Velikonoce, jak vidět, smysl mají i pro občanské a politické aktivisty. Metafyzickou vinu za stav světa neseme jako členové západní neoliberální civilizace ničící svět pro zájmy jednoho procenta. Morální vinu neseme v momentu, kdy tato rozhodnutí jsou činěna naším jménem. A to je téměř vždy, protože fungujeme v rámci koupené a prodané demokracie, kterou naším jménem obchodují příslušné systémové partaje pro zájmy jednoho procenta. Politickou vinu na rozdíl od příslušných oligarchů a zločinců všeho politického druhu už nést nemusíme, pokud proti předešlému ničení nevinných obětí něco aktivně děláme. A kriminální vinu politických aktérů někdy dokázat lze, ale to bývá málokdy, a navíc hodně selektivně. Vezměme příklad zlodějen typu daňových rájů, do níž je zásadně zapleten prozatím netrestaný prezident Evropské komise (Juncker kryl legální zlodějny v řádu stamiliard). Ale věřící tvrdí, že po smrti to bůh spravedlivě spočítá každému. Aspoň to.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!