Čtenáři alternativních médií jistě postřehli, že si Barack Obama zavolal na kobereček šéfku Fedu Janet Yellen ve snaze přesvědčit ji, aby zvýšení úrokové sazby, které Fed již dříve avízoval a které bude mít neblahé dopady na životní úroveň Američanů, bylo posunuto až na podzim. Sociální revoluce před prezidentskými volbami je totiž to poslední, co by si elity přály. Zvýšení úrokové sazby Fedem by pořádně zahýbalo ekonomikou a znamenalo by insolvenci měst a obcí, podobně jako se tomu stalo v případě kdysi bohatého Detroitu. Viz náš starší článek Detroit - anatomie nevyhnutelného bankrotu.
Díky hospodářské a finanční politice chybí v současné době v americkém penzijním systému podle Financial Times celkem 3,4 biliónu dolarů. Problém penzí hrozí přerůst v národní katastrofu. Ale nejenom ten, poněvadž existuje další spouštěč tsunami, a to nesplácené studentské půjčky. Vývoj studentských půjček od roku 2010 má nárůst na 167 % během pěti let. Přitom se splácí pouze 37 % studentských půjček a Barack Obama zvažuje odpuštění velké části těchto dluhů. Podívejte se na náš článek Kolik doopravdy stojí školné v USA. Stále přibývá vysokoškoláků, kteří po skončení studia neseženou jinou práci než tu, která odpovídá pozici mizerně placeného číšníka.
V globálním měřítku hrozí konflikt zájmů mezi americkými a evropskými penzijními fondy. Američané investují úspory svých klientů převážně do akcií, zatímco evropské fondy spíše do státních dluhopisů. U Američanů nemá negativní úroková sazba takový dopad, protože institucionální držitelé, jako jsou např. penzijní fondy, nedrží prakticky žádnou hotovost a peníze na účtech.
Proč došlo k vytvoření černé díry v americkém penzijním systému? Především proto, že penzijní pojišťovny a fondy založily své účetnictví na premise, že dosáhnou ročních výnosů 7-8 %, což se stalo díky nastavené úrokové sazbě iluzí. A protože státu chybí peníze na všech stranách, usiluje o dodatečné daňové příjmy a zvyšování odvodů. To ovšem není možné vzhledem k sílícímu zhoršení ekonomické situace širokých vrstev.
Evropa a důchody
Evropské penzijní fondy jsou díky nízkým úrokovým sazbám ve ztrátách. V Německu si lidé spoří na stáří formou vkladů a pojištění nejvíc v Evropě. Proto patří spořitelny a pojišťovny (včetně zdravotních) k největším kritikům politiky ECB. Jde o všechny instituce, které shromažďují vklady. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble dokonce nedávno prohlásil, že kvůli politice ECB budou němečtí daňoví poplatníci stále více proti euru a postupně bude sílit i odpor proti samotné EU. Je zajímavé, že to říká právě on. Země z jihu eurozóny tlačí na společné ručení za vklady obyvatel eurozóny, protože doufají, že například v případě pádu italských bank, což je na pořadu dne, se sáhne na peníze střadatelů z jejího severu.
Jak spoří obyvatelé Evropy: Graf znázorňuje hrubou kvótu úspor domácností k disponibilnímu příjmu v procentech.
Jen na okraj. Míra úspor k disponibilnímu příjmu obyvatelstva se v České republice pohybuje pod deseti procenty. Co to ale znamená ve skutečnosti? Kolik a za co ze své mzdy mohou utratit za „nezbytné uspokojení svých potřeb“ Holanďané, Dánové nebo Němci a kolik si mohou dovolit Češi? Spotřeba v České republice je tažena dluhy a spotřeba domácností na dluh se v posledních letech prudce zvyšuje a činí již přes 30 % HDP. Jak vidíte, ukazatel HDP je ukazatelem vhodným akorát tak k matení lidí. Že by se většina obyvatel české kotliny mohla zabezpečit na stáří ze svých úspor, je naprostá iluze. V Německu již přišli střadatelé o víc než 180 miliard eur, viz roční ztráty v grafu dr. Jahnkeho.
Strana vládní koalice, bavorská CSU, se vyjádřila, že příští šéf ECB musí být Němec. Dalšího Draghiho, jehož politika vedla k masívnímu propadu důvěry ECB, si Evropa prý dovolit nemůže. Podle poslance CSU Hans Petera Uhla „potřebuje EU na špici německé finanční specialisty“.
ECB však slouží někomu jinému, než Německu a těžko lze upřít Mariu Draghimu, že by nebyl expertem. On totiž přesně ví, co dělá. Politika ECB je také jednou ze součástí cíleného útoku proti Německu. A o tom, kdo bude šéfem ECB po roce 2019, až skončí mandát Maria Draghiho, budou těžko rozhodovat Němci. Nemají totiž sílu vystoupit na svoji obranu, protože by to především znamenalo opustit euro.
Ovšem naděje, že by dolar mohl být zachráněn přesunem kapitálu z Evropy a spuštěním Armagedonu v hospodářství Evropy, je lichý. V úterý poprvé zahájila obchodování šanghajská burza zlata, první ocenění činilo 256,92 yüanu za 1 gram zlata, což média nijak zvlášť nekomentovala. A přitom jde o důležitý zlom ve finanční světové architektuře a prakticky pomalé zavedení zlatého standartu. Znamená další oslabení petrodolaru, poněvadž fixace na yüan bude znamenat postupný nárůst obchodu s komoditami právě v této měně. Tématu se budeme věnovat příště.
Ze všech souvislostí lze však vytušit, že pád bankovního domina je nastartován v Evropě. Italské banky již ztratily polovinu své hodnoty a investoři se obávají o svých 360 miliard nesplácených půjček. Zachraňování maličkého Řecka bolelo, a to se jednalo až o 44. ekonomiku světa. Itálie je svou výší HDP na 8. místě. To je důvod mít mnohem větší obavy než v roce 2009.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!