Lze válce zabránit? Nemyslím válku mezi chlapci z 6. A a 6. B, myslím válku, kde miliony mužů obléknou stejnokroje a vyzbrojí se zbraněmi na špičkové úrovni současného pokroku, aby zužitkovali to, co tak dlouho, alespoň někteří z nich, pilně trénovali. Totiž umění zabíjet a nebýt zabit. Z logiky věci ovšem vyplývá, že ať trénovali, jak trénovali, řada z nich se vrátí jako mrzáci a řada se nevrátí vůbec. Lze tomu zabránit? V podstatě nelze. Každá válka je totiž výsledkem dlouhého pěstění, šlechtění a vytváření příznivých podmínek pro takové tažení. Válka je jako les, který dlouho rostl, jednotlivec jej nemůže vykácet, ani kdyby sebevíce chtěl. Válka je jako voda z protržené přehrady přeplněné nádrže, nelze ji zastavit. Sejde se déšť s deštěm, potok s potokem a nakonec přes všechna regulační opatření je z nich jezero, které tak dlouho roste až se hráz protrhne. Jednotlivá opatření nemají na výsledek prakticky žádný vliv, protože oč lépe některá fungovala, o to budou mít v konečném efektu ničivější následky. Co tedy dělat?

Je člověk opravdu tvorem rozumným?

Na rozdíl od přírodních úkazů jako je zemětřesení, výbuch sopky či povodně, kde člověk nemůže ovlivnit téměř nic, ohledně války jsme jako lidé jejími přímými aktéry. Války, které mají ještě mnohem ničivější následky než přírodní pohromy, by nebyly, nebýt lidí. Je to jako z onoho vtipu: „Manželství by nám náramně klapalo – nebýt mé ženy“.

Protože však manželství bez manželky přestává být manželstvím a lidstvo bez lidí lidstvem, pro zachování toho i onoho je třeba něco dělat pozitivního, jinak se rozpadnou. Manželství bude ukončeno, lidstvo rovněž. Lidstvo mělo několik tisíc let na to, aby se naučilo spolu vycházet. Tolerovat se, pěstovat přátelství, odpouštět, milovat, respektovat se. Nemá cenu to rozvádět, každý ví, o co jde. Chování k cizincům, „k těm druhým“, je popsáno mj. ve svatých knihách Starého a Nového zákona i Koránu. Už z toho, že je zapsáno, tak jak je to zapsáno, plyne, že jsme s tím měli jako lidé problém od nepaměti. Je to tedy dovednost, kterou bychom měli pěstovat a předávat jako poklad z generace na generaci. Naléhavost ovládat takovou dovednost přitom od staletí po staletí stále sílí. Jsme více a více propojení, více a více na sobě závisíme a a v neposlední řadě díky pokroku roste náš ničivý potenciál.

Co tedy máme dělat, je celkem jasné. Pěstovat přátelské vztahy, mírové soužití. Měli bychom dávat více prostředků na budování míru než na válku a budování armády. Méně bilionů do zbraní, více do meliorací, tedy kultivace vztahů mezi lidmi, národy i státy.

Co bude?

Záleží na tom jak velká už je obluda války v nás a jak se budeme stavět k jednotlivým událostem. Jako příklad by mohl posloužit incident United Airlines. Aerolinky prodávali za účelem vyššího zisku o nějakou tu letenku více, než kolik míst bylo na palubě. Počítají s tím, že někdo nepřijde a zakoupenou letenku nevyužije. Když taková sázka nevyjde, někoho přemluví, ať z letadla vypadne. Nabídnou mu o nějaký dolar navíc. Když se to nepovede, tak někoho prostě popadnou za límec, a i když má řádně zakoupenou a platnou letenku, vyhodí ho. Takové jednání pochválil i Oscar Munos, ředitel aerolinek ZDE.

On sám létá první třídou a ví, že na chudý lid s příjmy pod milion dolarů je třeba přísnosti. Plebs se domnívá, že má na něco nárok, ale to se plete, nárok má jen takový, jaký je mu právě dovolen. Dnes ještě letenka platí, zítra neplatí. Dnes ještě má naspořeny peníze v x-tém důchodovém pilíři, zítra už je nemá, z pilíře si užil někdo jiný. Jak říká klasik: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují“.

Zpět však k našemu řediteli. Podle jedněch tabulek jde o jednoho ze sta nejvlivnějších hispánců roku, každopádně je držitelem titulu „Komunikátor roku 2017“ od PRWeek.

Co se stalo, že nám i komunikátor roku takto „uklouzl“? On sám prý rezignovat nehodlá, sebekriticky usoudil, že je pro společnost přínosem. Nu, možná je opravdu přínosem pro majitele United Airlines, i přes momentální propad akcií, každopádně ale pro lidskou společnost to s jeho přínosem nevidím tak jednoznačně. A nejsem v tom sám. Právě díky bouřlivé odezvě na sociálních sítích se přístup pana ředitele obrátil. Pan šéf se už domníval, že jsme všichni až po uši ve fašistické společnosti, kdy zákon představuje vůdce. Zákony jako takové sice formálně existují, hlavně pro lid obecný, protože nad zákonem je shora jmenovaná skupina vyvolených. Jak by řekl Orwell, všichni jsou si rovni, jen prasata jsou si rovnější.

Munoz tedy myslel, že on je zákonem, který všichni akceptují. Zatím se tento oceněný „komunikátor roku“ spletl. Zatím. To, oč tu běží, je veřejné mínění. Tam, kde kráčí za svým vůdcem jako ovce na porážku, se své porážky také dříve nebo později nepochybně dočká. Tam kde radostně hází bomby na cizí státy a národy, dříve nebo později dojde odplaty. Žádná říše neroste do nebe, žádné „na věky věků“ ani na „věčné časy a nikdy jinak“ pro vůdce ani státy neplatí. Matka bomb dopadla na Afghánistán. Kam dopadnou děti této matky je ovšem těžko odhadnout. Děti jsou svéhlavé a nejednou se dostanou do konfliktu i se svými rodiči. Zvláště když jsou nadmíru, vlastně celosvětově rekordně výbušné.

A my?

My budeme zbrojit v rámci pokroku v mezích zákona, seč budeme moci. Připomeňme si, že jedno vozítko Pandur (americké firmy General Dynamic) kupujeme za více než sto milionů korun. To je docela drahá hračka pro naše chlapce, ne? Jenže co se dá dělat.

Jak je ke slyšení v jednom filmu o mafii. „Všichni nám budou platit za ochranu“. Na vedení stojící si mafián druhého stupně se naivně zeptal „A před kým je budeme chránit?“ „Přece před námi!“ Zněla odpověď.

Závěrem

Naslouchat našim politologům, novinářům, umělcům a dalším rádoby tvůrcům veřejného mínění se pro mě stává čím dál víc nemožným. Tomáš Sedláček si v Hospodářských novinách ZDE stýská, že jsme málo prováleční. Příliš váhavě prý souhlasíme s bombardováním. Málo nadšení prý projevujeme pro NATO. Tomáš Sedláček tak zdatně sekunduje našemu někdejšímu politrukovi. Vlastně jej překonává. Ten si neodvážil stýskat, že projevujeme málo nadšení pro válku v Afghánistánu. Otázkou tak je, zda byl Sedláček kdysi ekonomem, z něhož se stal propagandista, nebo byl a je propagandistou, který předstíral, že je ekonomem.

Ivan Gabal, poslanec, odborník na mediální a politické analýzy, ignoruje ve svých výlevech mezinárodní právo, jako kdyby to bylo něco, o čem nikdy neslyšel. Na otázku „Proč Spojené státy bombardovaly Sýrii“?, odpovídá, že „USA musely něco udělat“. No, tak to je argumentace hodná desetiletého dítěte. Ostatně, pokud by USA „něco chtěly udělat“, nabízí se možnost přestat podporovat IS. Zastavit obchodování s ropou z jeho území. Například. Nedodávat do oblasti zbraně. Například. Jenže kroky Spojených států nemíří k ukončení konfliktu, ale k jeho trvání. Smyslem války tak není vítězství, ale válka sama...

Vypadá to, že lidé, oč jsou více majetní a vlivní, o to více nenávidí život. Neváží si života, ani svého, ani druhých, a nedokáží se vyrovnat se svou konečností. Chtějí strhnout lidstvo do svého neodvratného Armagedonu. Pokud se jim nepostavíme, tak se jim to podaří, nádrž nad přehradou je již dávno dostatečně plná, aby vlna smetla lidstvo z povrchu zemského.

Necháme-li Gabaly a Sedláčky podporovat trhače mezinárodního práva i zdravého rozumu, budeme-li naslouchat jejich sofistikované demagogii a podporovat vojenská řešení, odměna nás po zásluze nemine. Budoucnost je zatím otevřená. Včera byl ještě Munoz hvězdou, dnes je již pro ostudu. Stačili na to cestující jednoho letadla, jeden statečný lékař, a veřejné mínění nekompromisně na jejich straně. Podobně se znemožňují "válečníci". Jen si toho všimnout.

Cestou k míru není ozbrojení, to je již empiricky ověřeno, ale odzbrojení. Jen se podívejte, kdo horuje pro zbraně. Chovanec a Černochová. Tak to je tedy dvojka. Kdybychom dávali tolik peněz na tvorbu míru a přátelství, jako dáváme na zbraně a armády, život na Zemi by byl ve srovnání se stávajícím stavem dávno idylou.

Ostatně soudím, že je nejvyšší čas vystoupit z NATO.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!