Ve čtyřdílné Nadaci Isaaca Asimova se osa příběhů točí kolem osudů Galaktického impéria, kde matematik Hari Seldon stráví svůj život vývojem teorie psychohistorie, nové a účinné matematické sociologie. Pomocí statistických zákonů hromadné akce může předpovídat budoucnost velkých populací.
Seldon předvídá bezprostřední pád Impéria, které zahrnuje celou Mléčnou dráhu, a temný věk trvající 30 000 let, než vznikne druhé impérium. I když je dynamika pádu Impéria příliš velká na to, aby se dala zastavit, Seldon vymyslí plán, podle kterého „musí být řítící se masa událostí jen trochu odkloněna“, aby se nakonec toto mezivládí omezilo na pouhých tisíc let. K realizaci svého plánu Seldon vytvoří Základny – dvě skupiny vědců a inženýrů usazených na opačných koncích galaxie, kteří mají uchovat ducha vědy a civilizace, a stát se tak základními kameny nového galaktického impéria. Jedním z klíčových rysů Seldonovy teorie, která se ukázala jako vlivná v reálném světě sociální vědy, je princip neurčitosti sociologie: Pokud populace získá znalosti o svém předpokládaném chování, její sebevědomé kolektivní akce se stanou nepředvídatelnými.
Tolik o téměř sto let staré knize, která je nejenom alegorií peloponéských válek, ale i projekcí našeho lidství.
V současnosti nám metadata dávají nekonečnou možnost poskytovat matrix pro náš všední život, ze kterého únik je téměř nemožný. (Viz podcast BBC Clifford Stott on riot prevention z června 2020) V tomto rozhovoru je nepřímo řečeno, že v době, kdy se rozhodujeme jít na mírovou manifestaci, již mají policejní provokatéři vytištěná hesla, kterými převedou mírovou manifestaci na násilnou, čímž poskytnou policii záminku k jejímu rozehnání. Jak jsem již zmínil zde, barbaři obcházejí hradby.
Mám za to, že jsme zaháněni do permanentní války. Dříve to byl boj s třídním nepřítelem, o zelené zlato (pro mladší generaci: sběr chmele), nyní boj s terorismem, deziformacemi nebo virovou nákazou. Naše vnoučata bojují proti všem na obrazovkách svých mobilů a PC. Tak nějak si na ten boj musí zvyknout, když už mír je pro nás necudné slovo. Tedy Kartágo musí být zničeno a Válka je mír.
Kromě toho, že šance války roste každým okamžikem, není možné přehlédnout, že náš „rozvoj společnosti“ je ve slepé uličce. My ten náš zánik zmákneme sami. A ne jenom v Čechách, kde pod novou vládou a novým stanným právem pandemickým se přihlíží k rozvolňování v Anglii s nadějí, možná závistí a pocitem, že tam je lépe a my snad se budeme taky tak mít.
Ano, situace v Anglii je povzbuzující, jak jsem dnes slyšel na farmářském trhu „více lidská“. Lidé se nenapadají, když někdo má nebo nemá roušku a malé děti mohou vidět úsměvy dospělých nejen v úzkém kruhu rodiny. V parcích se pořádají sportovní dny za asistence spousty dobrovolníků, děti chodí do škol a na test jsou posíláni, jen když mají teplotu. V městské hromadné dopravě požadují roušky, ale upozorňují, že jsou mezi námi lidé s výjimkou, které nikdo nekontroluje a je tedy na nás samotných, jestli si roušku vezmeme nebo ne. Jistý tlak od „veřejnosti“ na jejich nošení je také, občas můžu vidět kosé pohledy nebo odsednutí si od nenosičů.
Ne všechno je tak idylické jako parky a dětská hřiště. Pocitu hrůzy z narůstající sociální nerovnosti se dá čelit osobní pomocí potravinovým bankám. Náš popud na kolekci potravin a následný transport do centra se setkal s milou odezvou v sousedství, i když je jasné, že bídu a katastrofální sociální propad velké části populace privátní štědrost nepokryje.
Zdravotní péče se v Anglii dostává na zcela jinou rovinu, asi tak jako v Čechách. Zdá se, že brzy budeme přepnuti všichni na centrum umělé inteligence pro zdravotní záležitosti. Tedy všichni my, odkázaní na „státní“ péči. Pakliže má praktický lékař cca 5 minut na pacienta, není divu, že nás stačí stěží odbavit telefonicky. Přednemocniční péče C-19 zde neexistuje také. Úpadek kvality a kultury života je citelný všude. O vypovězených smlouvách soukromého sektoru s NHS před více než rokem se nemluví, pouze se konstatuje nedostatečnost veřejného zdravotnictví. Ale nejde zde jen o zdravotnictví jako takové.
Když nevěříte článkům jako je tento, nemusíte. Když nevěříte článkům o chemikáliích kolem nás a v nás, o kterých se neví, co provádějí s naším tělem a duchem, nemusíte. Nad popěvkem princezny se zlatou hvězdou na čele, ve kterém zpívá, že „kdo přičichne zrána ke květům růže, nemůže zůstat škarohlíd“, se můžete ironicky či shovívavě usmát. Zkuste se však usmát nad fotografií dvou listů lípy z naší ulice, ze kterých jsem polovinu umyl teplou vodou. Ano, stromy jsou naše plíce, jak se často říkalo. Tyto stromy jsou ve vedlejší ulici, kde doprava není tak hustá, ale jako přirovnání k našim plícím stačí. Pak se divme plicním onemocněním.
Centrem civilizace, v pojetí technického pokroku a vědeckého přístupu s jasným cílem a průhledným financováním, se může stát Čína. Dokladem budiž přehledná tabulka patentů:
Zdroj: Wikipedia
U vědomí několikatisíciletého vývoje, se zkušeností ze 100 let ponížení a pod tlakem nepřetržitého vojenského obležení Čína „dohnala a předehnala“ USA ve všem. Od intelektuálního vlastnictví vyjádřeného přihlášenými patenty, přes plochu zemědělských rekultivací, tajný vojenský výzkum až k výzkumu nukleární energie.
Zatímco se Spojené státy paktují se Spojeným královstvím a Austrálií o nových jaderných ponorkách, v Číně dávají grant na rozvoj nového systému nukleární fúze. Přes zdání spolupráce totiž v oblasti energií probíhá urputné zápolení o prvenství ve vojenském využití jak laserů, tak i potřebných materiálů. Závody v získávání energie z jaderné syntézy se vyhrotily v srpnu, kdy výzkumníci z amerického National Ignition Facility (NIF) dosáhli osmkrát většího energetického výkonu než kdykoli předtím.
Zatímco výstup je stále nižší než energetický vstup, průlom dal naději, ale také zvýšil tlak na výzkumné týmy v jiných zemích, včetně Číny. Tam totiž kromě spolupráce na tokamaku výzkumníci hledají levnější a jednodušší způsob, jak dosáhnout jaderné fúze.
Lidová vláda provincie Gansu oznámila v květnu 2021, že brzy v poušti Gobi otestuje jaderný reaktor, který má vysokou úroveň bezpečnosti, velmi nízké emise CO2, je levný a nepotřebuje vodu ani uran. Palivem je thorium a místo vody používá roztavené soli. Podobný výzkum byl v šedesátých letech v USA, kde byl však zastaven. Do rozvoje tohoto projektu investovala čínská vláda za posledních deset let více než 535 milionů eur. Stavba staveniště začala 30. září 2018. Čína by se tak mohla stát první zemí, která bude mít příležitost tuto technologii komercionalizovat.
Mnohem méně finančně náročný je čínský projekt dvoukuželového zapalování, kdy zlaté hroty nabité energií z laserů vytvoří dva proudy plazmy tak, aby se střetly a umožnily fúzi dvou atomů. „Pokrok děláme krok za krokem. Do roku 2026 bude v Číně dokončena nebo téměř dokončena nová generace rozsáhlých laserových zařízení. Pozvednou hru na zcela novou úroveň,“ řekl Zhang Zhe. Tyto lasery umožní mnohem lépe kontrolovatelnou fúzi, přičemž spotřeba zlatých hrotů je zanedbatelná.
"Ale nakonec se mohou různé technologie, různé národy sjednotit jako jeden, aby přenesly sen do života," dodává Zhang Zhe. Nevím, kde bere ten optimismus. Asimov sice vidí dvě centra zachování „civilizace“, já si však místo druhého centra tak nějak nedovedu představit.
Když budeme mít štěstí a vyhneme se 3. světové, určitě někde nějaká civilizace zůstane. V Evropě to nebude, na to prostě nejsou lidi.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!