V knize George Marshalla s podtitulem "Proč jsou naše mozky nastaveny tak, aby ignorovaly změnu klimatu" deklaruje autor teorii, že náš mozek prostě není stavěn na pochopení hrozby změny podnebí a proto ji ignoruje. Tuto teorii rozpitvává ve 42 kapitolách s tisíce referencemi, citáty a příběhy lidí, kteří prožili katastrofy, které jsou jednoznačně vyvolané touto změnou. Rozsáhlost záběru vede k podezření, že autor na své knize chce dokázat nemožnost pochopit dané téma spolu s nemožností plně pochopit, co se v knize popisuje. Zůstává však nutnost tuto knihu nějak uchopit a jak jinak než tím, že se s ní poperete stránku po stránce. Doporučuji všem a zde jen něco jako upoutávka.
Kniha začíná citací:
Kde je hranice mezi vírou a poznáním? Může nám někdo z církve, sociolog nebo vědec odpovědět? Myslím si, že nikoliv. Každý z nás si musí toto rozhraní najít a vyzkoušet. Není v našich silách všechny poznatky lidstva znovu a znovu individuálně ověřovat a je třeba si přiznat, že jsou pravdy, které zůstanou pravdou, i když jim nevěříme. Proč konstatování "Změna podnebí lidskou činností je fakt" nemůže do našeho poznávacího systému vniknout a vyvolat potřebnou odezvu? Je to proto, že dovedeme reagovat pouze na aktuální nedostatek plynu nebo ropy, ale ne na poněkud vzdálený problém změn, i když obojí spolu souvisí? Jsme ta příslovečná žába ve stále teplejší vodě a nedovedeme si představit, že už brzy se budeme vařit?
V roce 2012 Světová banka, sotva radikální ekologická organizace, vypracovala rozsáhlou zprávu s názvem "Proč je třeba se vyhnout oteplení světa o 4 °C". V jejím úvodu prezident banky Dr. Jim Yong Kim prohlásil, že zajistí, aby "veškerá naše práce, veškeré naše myšlení bylo koncipováno s ohledem na hrozbu oteplení světa o 4 °C".''
Co tedy znamenají čtyři stupně? Vědci, kteří jsou jako skupina extrémně opatrní na přehánění, používají stále stejné slovo: Katastrofa. Profesor Steven Sherwood, meteorolog z Univerzity Nového Jižního Walesu v Austrálii, říká, že by to byla "katastrofa, která by ztížila, ne-li znemožnila život ve většině tropických oblastí". Profesor Kevin Anderson, bývalý ředitel Tyndallova centra pro výzkum klimatických změn, říká, že je těžké najít vědce, který by čtyři stupně považoval "za něco jiného než katastrofu pro lidskou společnost i ekosystémy".
Víme, že jsme civilizace odkázaná na spotřebu energie z fosilních zdrojů, která umožňuje naši lenost a poskytuje blahobyt. Jako vždy precizní Ilona Švihlíková v brilantním podcastu Drahé energie jsou pro českou ekonomiku likvidační. Jak na zelenou tranzici? uvádí čas jako jeden z prvků úspěšné změny dosavadní hospodářské politiky. Je v něm jen jediný bod se kterým nesouhlasím, a to je právě její požadavek na dostatek času. Ten čas už není, ten jsme měli od první energetické krize v sedmdesátých letech minulého století. Měli jsme například dost času rozvinout dokonalejší nukleární elektrárny, nikoli dokonalejší jaderné bomby. Časové okno se zavřelo.
Představte si, že tvůrci politiky USA vědí, že lidmi způsobená změna podnebí je zde. V žádném případě nepůjde o omezení spotřeby té velmoci, ale upne pozornost na spotřebu ostatní části světa. Koho tedy vrátíme do doby kamenné teď? Po Lybii a dalších? Kdo se zahřívá až nepřístojně a prdí nepřístojně moc. No přece Evropané a jejich krávy. Když Evropa přestane svítit, topit a jezdit auty, může světová velmoc ještě nějaký čas dělat to, co druhým znemožní. Ze známé rovnice komunismus je elektrifikace a sověty nám nejdříve ubrali Sověty, teď nám berou elektrifikaci. Bylo nám určeno dělat bomby a válku, proto je teď jediné slušné východisko malá nuklearná zima v místě průmyslové a vysoce spotřební Evropy. Tam logicky spějeme. Tam nás vede ten scénář stále eskalující války pod vedením našich politiků. V jejich mysli je již království zelené říše pro zemi zaslíbenou a věřím, že netuší předurčený konec od svých voličů.
Vyhnout se sociálním bouřím nepůjde, ale přesto přese všechno musíme vybudovat program na poskytnutí informací důvěryhodným místním komunikátorům, aby mohli otevřít konverzaci o dlouhodobé připravenosti. Důležitost faktoru důvěryhodnosti nositele informace či kohokoliv chtějícího dosáhnout změny, podpory či zastavení zkázonosného směru je naprosto základní. Dlouholetým úsilím sdělovacích prostředků v žoldu korporací se podařilo znehodnotit svědectví „vědců“.
Pořád jsme poučováni, kterého vědce máme či nemáme poslouchat, a přitom neposloucháme, co říkají. Nedostatek peněz ve státním sektoru pro kvalitní vysoké školy a nedostatek peněz pro skutečně nezávislé vědecké práce a jejich kontrolu je nedílnou součástí ztráty důvěry v obec "vědců“. Teprve revoluce nám přidělí budoucí vládce, ale pro mne už jsou zde, ti důvěrohodní nositelé informací, ať je to Vidlák či Drulák a naštěstí i řada dalších.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!