John Helmer je nejdéle působícím zahraničním zpravodajem v Rusku a jediným západním novinářem, který vedl vlastní kancelář nezávisle na státních nebo obchodních vazbách. Helmer působil také jako profesor politologie a poradce šéfů vlád v Řecku, Spojených státech a Asii. Článek byl původně publikován na jeho stránkách Dances with Bears.
Není Rusa staršího pětačtyřiceti let - 40 milionů lidí - který by neznal nazpaměť zprávu Vladimíra Iljiče Lenina o práci Rady lidových komisařů z 22. prosince 1920: "Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země," řekl Lenin. "Naši nejlepší lidé," pokračoval, "splnili úkol, který jsme jim uložili, a vypracovali plán elektrifikace Ruska a obnovy jeho hospodářství... Musíme se postarat o to, aby se každá továrna a každá elektrárna stala střediskem osvěty; bude-li Rusko pokryto hustou sítí elektráren a výkonných technických zařízení, náš komunistický hospodářský rozvoj se stane vzorem pro budoucí socialistickou Evropu a Asii. (Bouřlivý a dlouhotrvající potlesk.)"
Za pomoci peněz a médií od Londýna po Washington a Wall Street vygeneroval režim Borise Jelcina svou alternativu k Leninově elektrifikaci. Zprivatizovaly se ruské elektrárny a distribuční síť, dotovaly dodávky elektřiny dolům a hutím kótovaným na londýnské burze, ukradly platby maloobchodních spotřebitelů a převedly na londýnská a newyorská sídla a bankovní konta. To vše se setkalo s dlouhotrvajícím a bouřlivým potleskem v denících Financial Times a Wall Street Journal.
Mezi profitující Rusy patřili Anatolij Čubajs, Michail Prochorov, Leonid Lebeděv, Valentin Zavadnikov, Vadim Běljajev a Michail Abyzov. Nikdo z nich není potrestán a většina z nich je v zahraničí. S výjimkou Abyzova, který jako jediný z elektrifikační bandy sedí za své zločiny v ruském vězení.
Existuje však ještě jedna elektrifikační zbraň, kterou Rusko používá ke své obraně proti válce s USA a NATO. Poprvé ji předvídal a informoval o ní málo známý moskevský spisovatel Sigizmund Chřižanovskij (1887-1950). V roce 1939 tuto zbraň nazval "žluté uhlí" a "kinetická zloba". Se zbrojením se začalo na Harvardově univerzitě, uvedl Chřižanovskij. Nejdříve Američané, pak Němci by lidskou nenávist přeměnili na nový zdroj energie pohánějící vše, co bylo do té doby závislé na uhlí, plynu a ropě.
Ruský genštáb právě obrátil směr útoků. Nejenže ve Lvově, Kyjevě, Dněpropetrovsku a Oděse nesvítí světla, ale není ani elektřina, kterou by mohli čerpat vodu na splachování ruské nenávisti do záchodů.
Takto fungovala kinetická zbraň v roce 1939 podle Chřižanovského (ZDE): "V prvních měsících postupného přechodu průmyslu na energii ze žlutého uhlí," napsal, "panovaly obavy, že zásobárny zloby hluboko v lidstvu se brzy vyčerpají. Různé projekty, doplňující projekty harvardského profesora Lekera, navrhovaly metody umělého povzbuzení zloby - pro případ, že by se přírodní zásoby vyčerpaly. Tak slavný etnograf Krantz vydal svou Klasifikaci mezietnické nenávisti, dvousvazkové dílo, v němž tvrdil, že lidstvo by mělo být rozděleno na co nejmenší etnika, aby se vytvořilo co nejvíce "kinetické zášti" (Krantzův termín).
Ale anonymní autor pamfletu nazvaného "Jednou jeden je jeden" šel ještě dál: obhajoval oživení antického úsloví Bellum omnium contra omnes, válku všech proti všem. Válka contra omnes v současné době by se podle jeho úvahy radikálně lišila od války v prehistorii. Jestliže "předhistorie" stavěla všechny lidi proti sobě kvůli jejich nedostatku "já", lidskosti, "posthistorie" by vytvořila konflikt mezi přemírou "já". Po uvedení do praxe by si každé "já" činilo nárok na celou zemi a veškeré její bohatství. Tento eminentně logický filozofický systém by osedlal Zemi přibližně třemi miliardami absolutních monarchů, a tudíž i nesčetnými agresivními a záštiplnými válkami, jejichž přibližný počet by bylo možné určit tak, že bychom spočítali všechny možné kombinace jednoho jedince proti třem miliardám jiných jedinců a toto číslo opět vynásobili třemi miliardami.
V naší době se podle odborníků na elektrotechniku vede elektrická válka. Za prvé, GRU a další ruské vojenské zpravodajské zdroje shromažďují ukrajinské energetické údaje o každém zdroji emisí, včetně elektromagnetických pulzů, tepla, zvukových vln, vypouštění oxidu uhličitého a dalších plynů a pevných částic z náhradních, nouzových a soukromých generátorů, které byly aktivovány v důsledku narušení nebo zničení státní sítě. Takto fungují některé z těchto detekčních systémů, pokud jsou zapojeny do nevojenských aplikací. V komerčním průmyslu se technologie pro provádění detekce, měření a rozlišování cílů vyvíjejí již desítky let, takže mohou být zpětně nebo dopředu vyvinuty podle toho, jak to Rusové nyní považují za vhodné. Veterán válečných operací v infrastruktuře NATO k tomu říká následující.
Otevřené ukrajinské zdroje uvádějí nejen to, že zničení hlavních sítí většiny cílových měst se blíží neopravitelnosti, ale také to, že většina ukrajinského obyvatelstva na vlastní oči vidí, že elitní čtvrti mají světlo, teplo a vodu, zatímco oni ne. "Co se týče tepla a světla v elitních domech," říká zdroj z Kyjeva a Oděsy, "dači mají generátory. V Kyjevě má 20 % domů ve městě světlo a vodu, 80 % ne. Těchto 20 % může mít světlo, protože jsou napojeny na samostatné rozvodny nebo jsou v systémech nouzového zásobování. Některé budovy je mohou mít také. To jsou soukromá opatření. V Oděse dochází k výpadkům téměř ve všech budovách." Jiný zdroj říká: "Dnes večer jsem se dozvěděl od dalších přátel z Dněpropetrovska a Oděsy, že výpadky proudu jsou nyní absolutní a plošné. V Kyjevě má mnoho dač a bytů vlastní generátory. Elektřina se dává na příděl do vodáren." Alexander Charčenko, ředitel Výzkumného centra energetického průmyslu v Kyjevě k tomu říká následující:
Ředitel centra poznamenal, že navzdory tomu, že útok byl velmi silný, energetici pracují neúnavně - obnovovací práce pokračují. "Otázkou je, komu připadne lví podíl na tom, že se jistě nedostává nafty pro tyto soukromé generátory," komentuje veterán NATO. "Zajímalo by mě také, kolik elektrikářů je zraněno nebo zabito kvůli zpětnému napájení těchto generátorů na rozvodné sítě v důsledku nesprávného připojení." Otevřený příspěvek jedné paní z Oděsy je jednoznačný, přeloženo dole.
"Posledních 24 hodin nesvítí světlo, neteče voda, nejde elektřina... jsou tu malé děti, nemůžete nic uvařit, nemůžete jít na záchod spláchnout... To je Oděsa. Jsou tam elitní domy v zónách, kde nedošlo k žádnému vypnutí světla. Vůbec žádnému. Ale pro nás to není fér. Proč to tak je... Prosím, řešte to... Každý vidí, že Truchanov pro město nic nedělá. A proč?"
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!