I.

Po deseti měsících války na Ukrajině je zřejmé, že zbraněmi tento konflikt tak jako mnohé jiné vyřešit nejde. O životy přicházejí další a další lidé, vojáci i civilisté, zejména ukrajinští. Několik milionů lidí před válkou uprchlo za hranice Ukrajiny. Rodiny jsou rozdělené, životy přetržené, země je pustošena. Města se mění v trosky, elektrárny, mosty, silnice, školy i nemocnice jsou ničeny bombardováním. Nebýt západní pomoci, ukrajinský stát by dávno zbankrotoval.

II.

Ukrajina krvácí. Ačkoli o příčinách války lze vést nekonečné spory, je jasné, že podle mezinárodního práva je za její bezprostřední rozpoutání odpovědné Rusko. Poté, co byly jeho domnělé i skutečné bezpečnostní obavy ignorovány, přešlo Rusko z konfliktního, neúspěšného dialogu diplomatů k fyzickým bojům na území napadeného státu.

III.

Ukrajina je ale zároveň bojištěm střetu, který ji od začátku přesahuje: na její straně je do něj zapojen i Západ, a to především mohutnou vojensko-finanční podporou a uvalenými sankcemi.

IV.

Sankce, které Západ a zejména evropské země na Rusko uvalily, nesplňují očekávání, s nimiž byly přijaty. Ruský postup nezastavily, nezmírnily, a dokonce nijak závratně ani nepoškodily ruskou ekonomiku. Ubližují naopak evropským domácnostem a firmám, včetně českých. Evropu a zvlášť Česko drtí inflace, na níž má válka významný podíl. Život nás všech se zdražil, a ačkoliv to není příjemné nikomu, těch u moci, kteří nejvíc volají po válce, se zdražování života dotýká nejméně.

V.

Probíhají cvičení, roztáčejí se kola zbrojení a jakmile se roztočí, bude stokrát těžší válku zastavit. Šetříme, abychom mohli válčit. Odkládáme investice, abychom mohli válčit. Zadlužujeme se, abychom mohli válčit. Válka si postupně podmaňuje všechna rozhodnutí západních vlád i té naší.

VI.

A právě otevřený válečný střet Západu s Ruskem na území Ukrajiny je tím největším nebezpečím, které dalece přesahuje všechny již existující ekonomické dopady války. Použití jaderných zbraní si jistě nepřeje žádná strana konfliktu. Je však po letech jako hrozba znovu reálné. Je neuvěřitelné slyšet hlasy, které říkají, že se ani jadernou hrozbou nemáme nechat odstrašit.

VII.

Odmítáme se této logice podřídit. Další pokračování, natož eskalace války není v zájmu nikoho krom zbrojařského průmyslu, i když se nás mnozí snaží přesvědčit o opaku. Většina válek v historii neskončila úplnou porážkou jedné strany a její kapitulací, jak si ji válečná strana představuje. Většina válek neskončila jako 2. světová válka. Obvykle války končí dříve, a to mírem. Výkřiky typu „ať Rusko odtáhne a bude mír“ nic neřeší, nic takového se samo od sebe nestane.

VIII.

Nevidíme do hlav ruské vládě, abychom znali její plán, nevidíme ale ani žádný plán našich vlastních, západních vlád včetně té české, žádný plán, který by kamkoli směřoval. Plán zvaný sankce selhal. Chápeme, že je těžké to uznat, ale předstírání, že sankce fungují, nezvyšuje důvěryhodnost našich vlád ani v nejmenším. Plán podpory boje do posledního muže je fanatický a nepřijatelný. A jiný plán není.

IX.

Proto je třeba přimět naši vládu k tomu, aby začala pracovat nikoli pro válku, ale pro spravedlivý mír. Ten se má postupně stát společným požadavkem všech evropských vlád vůči vládám Spojených států a Ruské federace. Především jejich vůle a rozhodnutí Ukrajiny jsou klíčem k budoucímu jednání o míru. Nic takového se ale nestane bez tlaku veřejnosti, nás, lidí.

X.

Jde nám o spravedlivý mír. Mír, k němuž se rády nerady připojí všechny strany konfliktu, mír, který bude garantován všemi relevantními stranami, mír, jehož přesnou podobu neznáme, nemůžeme ji znát a ani ji nemáme chtít znát. Bude předmětem dlouhých a bolestivých vyjednávání. Mír mají samozřejmě dojednávat politici se svými diplomaty a experty. Oni vládnou, oni ať jednají. My ale požadujeme, aby jednali v zájmu spravedlivého míru. A aby začali jednat okamžitě a v první řadě se zasadili o co nejrychlejší příměří. Proto se ustavujeme jako mírová iniciativa „MÍR A SPRAVEDLNOST“ a vyzýváme českou vládu, aby:

1/ ukončila slovní podporu válce a šíření nenávisti vůči kterémukoli státu či jeho představiteli, a potlačování názorů, které válku kritizují,

2/ podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní, a poté k jednání o spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA,

3/ požadovala po ostatních evropských vládách v Radě EU poctivé a nestranné vyhodnocení dopadu sankcí uvalených na ruskou ekonomiku a zároveň naopak dopadu těchto sankcí na obyvatelstvo a ekonomiky evropských zemí,

4/ zdržela se jakékoli podpory uvalování dalších sankcí do doby vyhodnocení efektů sankcí již existujících ve smyslu bodu 3, a pokud se prokáže, že jsou pro Rusko neúčinné, kdežto pro evropské země a jejich obyvatelstvo poškozující, požadovala jejich zrušení,

5/ soustředila se na zmírňování dopadů války, inflace, drahoty a sankcí a zajistila skutečnou, účinnou a rychlou pomoc českým obyvatelům a podnikům.
​
Petiční výbor:
Prof. RNDr. Václav HOŘEJŠÍ, CSc., vědecký pracovník, Praha
Jan KAVAN, bývalý ministr zahraničí, Praha
PhDr. Matěj STROPNICKÝ, novinář, Praha

Prvosignatáři:
Andrea CERQUEIROVÁ, DiS., novinářka, Praha
Milan DANIEL, publicista, Chrudim
PhDr. Mgr. Antonín DOLÁK, Ph.D., filosof a umělec, Praha
Prof. Petr DRULÁK, politolog, Hořovice
Prof. MUDr. Jiří FOREJT, DrSc., vědecký pracovník, Praha
Mgr. et MgA. Dominik FORMAN, umělec a pedagog, Praha
Martin HEKRDLA, publicista, Praha
Ivan HOFFMAN, publicista, politický komentátor, Kroměříž
Ing. Hana HOLCNEROVÁ, signatářka Charty 77, publicistka, Jeseník
PhDr. Marek HRUBEC, filosof, sociální vědec, Praha
doc. Mgr. Eduard CHMELÁR, PhD., historik a politický analytik, Galanta, Slovensko
PhDr. Jiří JAROŠ NICKELLI, promovaný historik, Brno
PhDr. Jana JETMAROVÁ, Ph.D., vysokoškolská pedagožka, Jablonec nad Nisou
Prof. PhDr. Jan KELLER, CSc., vysokoškolský učitel, Frýdek-Místek
Ing. Kateřina KONEČNÁ, poslankyně Evropského parlamentu, Nový Jičín
Pavel KUČERA, technický pracovník laboratoře, odborář, Brno
Mgr. Marie LIENAU, v důchodu (dříve neziskový sektor), Volyně
Ing. Aleš MACHÁČEK, bývalý politický vězeň, Praha
Ing. Jiří MÁLEK, chemik, člen vedení Transform!europe, Praha
Eva NOVOTNÁ, Ne Základnám, Praha
Jan PAUL, akademický malíř, Praha
MUDr. Hanka POSPÍŠILOVÁ, lékařka, České Budějovice
Jan PROKEŠ, předseda sociálnědemokratických seniorů, projektový manažer, Praha
Miroslav PROKEŠ, mluvčí Spojenectví práce a solidarity, koordinátor Pražské jaro 2, Praha
PhDr. Václav RAMEŠ, ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni, Lomnice nad Lužnicí
Milan ROKYTKA, publicista, Praha
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědecká pracovnice, Praha
JUDr. Klára Alžběta SAMKOVÁ, PhD., právnička, Praha
Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, Havlíčkův Brod
Roman SIKORA, dramatik, Brno
ThDr. Jiří SILNÝ, pedagog, Praha
Libuše STAŇKOVÁ, výtvarnice, Praha
Zuzana STIRSKÁ, zpěvačka, Praha
Mgr. Veronika SUŠOVÁ-SALMINEN, Ph.D., komparativní historik, Pietarsaari, Finsko
Ing. Jan ŠOLTA, CSc., ekonom, Praha
Jiří ŠTEG, makroekonom, Kladno
Doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Praha
Doc. Radim VALENČÍK, CSc., vysokoškolský učitel, Praha
Daniel VESELÝ, novinář, Praha
Mgr. Sára VIDÍMOVÁ, pedagožka, Praha
PhDr. Zdeněk ZBOŘIL, politolog, indonesista, Praha

Petici můžete podepsat ZDE
​