V neděli 19. února budu v poledne u Lincolnova památníku ve Washingtonu řečnit na protiválečném shromáždění Rage Against the War Machine. Tam se ke mně připojí Jimmy Dore, Dennis Kucinich, Ann Wrightová, Jill Steinová, Max Blumenthal, Cynthia McKinneyová, Anya Parampilová, David Swanson a další levicoví protiváleční aktivisté, s nimiž jsem po mnoho let vystupoval na společném pódiu.

Připojí se ke mně také Ron Paul, Scott Horton a pravicově-libertariánské, protiválečné osobnosti, s jejichž politickými a kulturními názory často nesouhlasím. Kvůli začlenění pravicových osobností se protiválečné skupiny, kterých si vážím, jako například Veteráni za mír (VFP), odmítly ke shromáždění připojit.

VFP vydali prohlášení, které mi bylo zasláno v pátek a v němž se uvádí, že "podpora této akce by způsobila obrovský rozvrat ve VFP a měla by jen malý vliv na výsledek demonstrace". Představenstvo organizace Code Pink požádalo svoji spoluzakladatelku Medeu Benjaminovou, jednu z nejvýznamnějších a nejúčinnějších levicových a protiválečných aktivistek v zemi, aby zrušila svůj plánovaný projev na shromáždění.

"Levice se v USA stala do značné míry bezvýznamnou, protože není schopna spolupracovat s pravicí," řekl Nick Brana, předseda Lidové strany, která shromáždění spolu s libertariány organizovala. "Lpí na identitářských pozicích v otázkách pracovních míst, zdravotní péče, mezd a války a odsuzuje polovinu země jako dezoláty."

Korporátní moc a válečnou mašinérii nesvrhneme sami. Musí vzniknout levo-pravá koalice, která bude zahrnovat i lidi, jejichž názory jsou nejen nepříjemné, ale dokonce odporné, jinak zůstaneme marginalizovaní a neúčinní. To je fakt politického života. Spojenectví se vytvářejí k řešení konkrétních problémů, v tomto případě permanentní války, a pak se často rozpadají při konfrontaci s jinými zájmy.

Kdybych shromáždění organizoval já, některé řečníky bych nepozval. Ale to jsem neudělal. To neznamená, že neexistují žádné červené linie: To neznamená, že bych se nepřipojil k protestu, na kterém by byly neonacistické skupiny jako Aryan Nations nebo bojůvky jako The Proud Boys nebo Oath Keepers.

Můj otec, presbyteriánský duchovní, který byl za 2. světové války seržantem armády v severní Africe, byl členem protiválečné skupiny Concerned Clergy and Laity About Vietnam, k níž patřili i radikální katoličtí kněží Philip a Daniel Berriganovi. Spolu s dalšími duchovními, téměř samými veterány, mě bral na protiválečná shromáždění.

Dočasní spojenci

V protiválečném hnutí bylo mnoho věcí, proti kterým on a další členové náboženské skupiny vystupovali, od Yippies - kteří v roce 1968 navrhli jako prezidentského kandidáta 145kilové prase jménem Pigasus Nesmrtelný - až po skupiny jako Weather Underground, které se hlásily k násilí.

Jemu ani ostatním duchovním se nelíbilo rozšířené užívání drog a sklony některých protestujících k urážkám a popichování policie. S maoisty, stalinisty, leninisty a trockisty uvnitř hnutí měli pramálo společného.

Daniel Berrigan, jeden z nejvýznamnějších protiválečných aktivistů v americké historii, který neustále pobýval ve vězení a dva roky strávil ve federálním vězení, byl proti potratům - což je postoj, kvůli kterému by ho dnes mnozí levičáci pravděpodobně dehonestovali.

Tito duchovní však pochopili, že skutečnými nepřáteli jsou páni války.

Chápali, že úspěch protiválečného hnutí znamená uzavírat spojenectví s lidmi, jejichž ideologie a přesvědčení jsou na hony vzdálené jejich pacifismu, zdrženlivému životnímu stylu a křesťanské víře.

Když mi bylo asi dvanáct let, otec mi řekl, že pokud bude válka pokračovat, až mi bude osmnáct, a já budu odveden, půjde se mnou do vězení. Otřes z tohoto slibu mi zůstal po celý život.

Požadavky shromáždění Rage Against the War Machine sdílím. Patří mezi ně:

  • Už ani halíř na válku na Ukrajině;
  • vyjednávání o míru;
  • zastavení válečné inflace;
  • rozpuštění NATO
  • globální odstranění jaderných zbraní
  • snížení rozpočtu Pentagonu;
  • zrušení CIA a vojensko-průmyslového "Deep state";
  • zrušení války a impéria;
  • obnovení občanských svobod;
  • osvobození Juliana Assange.


Vím, co je válka. Strávil jsem dvě desetiletí zpravodajstvím z konfliktů po celém světě, včetně mnoha měsíců v Gaze, největším vězení pod širým nebem na světě, kde žijí 2 miliony lidí včetně více než milionu dětí.

Viděl jsem tisíce životů zničených vojenským dobrodružstvím Spojených států ve Střední Americe, Africe a na Blízkém východě. Desítky lidí, které jsem znal a s nimiž jsem pracoval, včetně Kurta Schorka, reportéra agentury Reuters, a španělského kameramana Miguela Gila Morena de Mora, zemřely násilnou smrtí.

Musíme zastavit desítky let trvající bezuzdné a marné průmyslové zabíjení. To zahrnuje i ukončení zástupné války na Ukrajině. To zahrnuje drastické omezení financování americké válečné mašinérie, státu ve státě.

Patří sem i rozpuštění NATO, které bylo založeno, aby zabránilo sovětské expanzi do východní a střední Evropy, nikoli aby vedlo války po celém světě. Kdyby byly dodrženy sliby Západu dané Moskvě, že nebude rozšiřovat NATO za hranice sjednoceného Německa, předpokládám, že by k ukrajinské válce nikdy nedošlo.

Pro ty, kteří přímo trpí agresí USA, nejsou tyto požadavky akademickými a teoretickými otázkami. Oběti tohoto militarismu si nemohou dovolit luxus ctnostných signálů. Chtějí, aby byl obnoven právní stát a zastaveno vraždění. Stejně jako já. Vítají každého spojence, který se staví proti nekonečné válce. Pro ně je to otázka života a smrti.

Pokud jsou někteří lidé na pravici proti válce a pokud zároveň chtějí osvobodit Juliana Assange, nemá smysl je ignorovat. Jedná se o naléhavé existenční otázky, které, pokud se brzy nezmobilizujeme, mohou vést k tomu, že sklouzneme do přímé konfrontace s Ruskem a možná i Čínou, což by mohlo vést k jaderné válce.

Demokratická strana spolu s většinou Republikánské strany je v zajetí militaristů. Kongres každoročně navyšuje rozpočet pro válečný průmysl, a to i na fiskální rok 2023. Schválil 847 miliard dolarů pro armádu - celková částka se zvýší na 858 miliard dolarů, když se započítají účty, které nespadají do pravomoci výborů pro ozbrojené složky. Demokraté, včetně téměř všech 100 členů progresivního uskupení Sněmovny reprezentantů, i republikáni otrocky předávají Pentagonu vše, co požaduje.

Na shromáždění 19. února nejde o zrušení sociálního a zdravotního pojištění ani o zrušení minimální mzdy, což navrhují mnozí libertariáni. Nejde ani o shromáždění, které by odsuzovalo práva komunity LGBTQ, na něž útočil přinejmenším jeden z řečníků.

Je to shromáždění za ukončení permanentní války. Pokud se tito pravicoví účastníci zorganizují kolem těchto dalších otázek, budu na druhé straně barikády.

"Shromáždění Rage Against the War Machine jsem podporovala od doby jeho vzniku a podporuji ho i dnes, přestože nebudu jedním z řečníků, protože organizace CODEPINK, s níž jsem spojena již 20 let, mě vyzvala, abych nemluvila," sdělila mi v e-mailu Médea Benjaminová.
"Zaměstnanci CODEPINKu měli pocit, že by moje účast poškodila postavení skupiny u ostatních koalic, které se angažují za práva homosexuálů, žen a proti rasismu. Měli pocit, že Jackson Hinkle zaujímá postoje, které jsou homofobní, transsfobní, antifeministické a islamofobní, a byli znepokojeni sponzorováním Mises Caucusu Libertariánské strany, který má podle Southern Poverty Law Center vazby na bílé nacionalisty," pokračovala.

"Tak proč to shromáždění podporuji?" zeptala se.

''"Protože mám zlomené srdce z války, která na Ukrajině způsobuje takovou smrt a zkázu. Protože mám skutečné obavy, že by nás tato válka mohla dovést do třetí světové války nebo jaderné konfrontace. Protože obě politické strany se podílejí na poskytnutí více než 100 miliard dolarů Ukrajině, aby tato válka pokračovala. Protože Bidenova administrativa prosazuje tuto válku, aby oslabila Rusko, místo aby prosazovala řešení. Protože naléhavě potřebujeme, aby se ozvalo co nejvíce hlasů z nejrůznějších perspektiv, abychom mohli mnohem účinněji tlačit na Kongres a Bílý dům, aby se tento konflikt přesunul z krvavého bojiště k jednacímu stolu.
Budoucnost našeho světa je na vážkách."''

Zdroj: Consortium News

Překlad: AM

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!