Rituální sloní tance našich biskupů se před volbami dovolávají laické soudnosti, která je nasměrována s patřičným vysvětlením k té jediné správné křesťanské straně. Letos tomu zřejmě nebude jinak, protože první palbu již zahájila komise <em>Justitia et Pax</em>, kterou vede biskup Václav Malý. Její prohlášení o tom, že máme volit malé strany (potažmo tu jednu, která je ohrožena zánikem), a že nemáme dát na sliby těch, kteří chtějí žít na dluh (potažmo té nekřesťanské socdem), <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/CBK-prohlaseni.pdf">najdete zde</a>. Normálně nekomentuji prohlášení České biskupské konference (ČBK), protože to nemá smysl. Ovšem mimořádná situace v české politice vyžaduje mimořádné kroky. Navíc nám do umlaufovin píší rozhořčení věřící, kterým poslední tanec v biskupském porcelánu zvedl adrenalin. Mně také, tak pojďme na věc.
Za prvé a zásadně, jde o osobní rovinu. Biskupovi Malému alias kolegovi z disidentských časů jsem psal úpěnlivý osobní mail v době, kdy Julínkova parta pod vedením křesťana Kalouska chtěla prodat celé české zdravotnictví česko-americkým tunelářům. Alibistickou, neslanou a nemastnou odpověď biskupa Malého mám v PC založenu dodnes. Pochopitelně, že hierarchové mlčeli v situaci, kdy jednali o macatém balíku peněz za restituce, který by jistě vylepšil český rozpočet. Tak přecházeli diplomatickým mlčením tehdejší zlodějny a nešvary, neb biskupská rocheta bližší důchodcovskému kabátu. Protože jsem také kněz, jen upozorňuji, že jsem za umlaufoviny napsal <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=490">otevřený dopis </a>jednomu křesťanovi jménem Cyril Svoboda, který celý návrh zdravotní rozkrádačky dal jako předseda Legislativní rady vlády do mocenského oběhu, to jest do projednávání vlády. A to vůbec nemluvím o mlčení hierachie k tunelům posledních deseti let, na kterých se svorně podílely všechny vládnoucí politické strany. Jestliže nás tedy ČBK jménem spravedlnosti varuje před deficitem, tak jde asi o nějaký omyl. To měla dělat veřejně a stále už před deseti lety. Nedostala by sice nic z privatizačního koláče, ale to nemá tak jako tak. Jenže jak opakovaně tvrdily moje články na umlaufovinách, biskupové při této hanebné licitaci také přišli o poslední zbytek společenského kreditu. Ten není vyčíslitelný finančně, takže není vidět, halejuja.
A nyní k volbě malých stran. Volil jsem jednu pidistranu minulé období, což jsem nejednou hořce oplakal. To co Bursík, Liška a jemu podobní z této strany udělali, z politického hlediska daleko přesahuje všechna zvěrstva uvnitř stran velkých a zavedených. Viz naše články k vývoji u zelených. Velké strany ovládají různé frakce. Krást chtějí všichni a všichni nemohou stejně mocně, tak si musí domluvit podíl na moci. Tolik k post-sametové české politice. Velké strany jsou řízeny frakcemi a velkými penězi, ale potřebují hlasy, jistou kontinuitu v rozhodování a jejich korupční potenciál je rozložen do vzájemně znesvářených bratrstev kočičí pracky. To, co před pádem koaliční vlády předvedli zelení pod Bursíkem a lidovci pod Kalouskem, ukazuje na stalinské pojetí politiky jako systému převodů a pák, které lze uskutečnit právě jen v malé, ale přesto důležité straně. Zejména tehdy, pokud koaličně vládnete rozdílem dvou korupčních hlasů a chcete dělat ony velké zlodějny prodávané pod obecným jménem „reforma“. Pokud to komisionální biskupská spravedlnost nechce vidět, tak ať jde do háje.
A nyní doopravdy k věci. Slepá politika hierarchie, kterou opětně dosvědčuje dopis ČBK, ukazuje na zásadní problém českého katolicismu. Umí táhnout pouze s mocnými, což ukazuje postoj k lidovcům obecně či zcela zvláštně postoj nyní zvoleného pražského arcibiskupa Duky k ODS a ke Klausovi nebo predilekce plzeňského biskupa Radkovského k lobbistickému seskupení jménem TOP. Co mi vadí na těchto stranických mechtlích, není na rovině osobní volby toho či onoho biskupa. Každý může volit, koho chce, já také. Jenže biskup, pokud se vyjádří do novin jako biskup, nota bene pod kolektivní hlavičkou ČBK, už dávno není soukromá osoba. Problém pomazaných hlav tkví v absenci jakékoliv strategické linie k nejpalčivějším otázkám naší společnosti. Dnes otázky spravedlnosti už probírá skoro každý ochlasta v hospodě, ale do biskupských paláců dosud nedolehly. Proto vznikají dopisy, které patří do doby státně-církevního soužití Rakouska-Uherska, nikoliv do společnosti rovné, demokratické, přemýšlivé a kritické. A této společnosti se dovolává výše uvedený pamflet níže podepsaného drobného hierarchy.