Novinář John. L. Allen se na webu National Catholic Reporter zamýšlí nad aktuální papežskou cestou do Mexika a na Kubu. Benedikt XVI. přilétá do mexického Leónu (zde krátké video jeho příletu a nadšení Mexičanů). Zahájil tak 23. zahraniční cestu svého pontifikátu. Jedná se zároveň o první cestu do španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky, ale roku 2007 papež navštívil portugalsky mluvící Brazílii. Benedikt XVI. stráví víkend v Mexiku, v pondělí se pak přesune na Kubu a ve středu večer se vrací do Říma. Vlastně se jedná o dvě velmi odlišné návštěvy, píše Allen.
Papežův pobyt v Mexiku se v podstatě bude rovnat oslavě lidového katolicismu. Očekává se, že ho budou vítat tři miliony věrných a nadšených katolíků. Papežská návštěva přichází v době před mexickými volbami, které se uskuteční v červenci. Objevily se obavy ze zmanipulování návštěvy k politickým cílům, zvláště když mexická církev budí dojem, že je příznivě nakloněna konzervativní Národní akční straně. Přesto mexický kardinál Javier Lozano Barragán, který doprovází papeže, takové spekulace razantně popřel. Podobné názory jsou prý jako snaha "přelít oceán do mušle".
Na Kubě je situace diametrálně odlišná. Papež sem přijíždí, aby poskytl pomoc a útěchu církvi která byla po dlouhou dobu utlačována nepřátelským režimem šířícím ateismus. Podle pravidelných měření návštěvnosti nedělních bohoslužeb je počet katolíků na Kubě asi 10 procent obyvatelstva. Přesto je kubánský katolicismus houževnatý a obecně je na tamní církev občany pohlíženo jako na osamocenou sociální instituci, která dokáže Castrovu vládu přimět k ústupkům, co se lidských práv týče.
Jako tomu bylo u jiných Benediktových cest, i zde může papež profitovat ze skutečnosti, že se od jeho cesty vlastně mnoho neočekává. Místní noviny vykreslily Benedikta XVI. jako eurocentrického intelektuála, který postrádá jakýkoli lidový cit a nepožívá stejné náklonnosti latino-američanů jako měl jeho charismatický předchůdce Jan Pavel II. Lahvička s krví tohoto papeže, jedna z relikvií v procesu blahoslavení, putovala nedávno celým Mexikem po dobu 91 dní a přitáhla pozornost 27 milionů věřících. Arcibiskup Jose Guadalupe Martin Rabago z Leónu se vyjádřil proti takovému srovnávání prohlášením, že "všichni papežové jsou stejní a zaslouží náš respekt a přízeň bez ohledu na jejich osobní charisma".
V Mexiku bude papež čelit stínu, který po sobě zanechaly skandály spojené s již zesnulým Marcialem Macielem Degolladem, zakladatelem hnutí Legionáři Kristovi. Tento kněz se stal globálním symbolem krize sexuálního zneužívání. Vatikánský mluvčí Federico Lombardi tento týden informoval, že se Benedikt XVI. nesetká s oběťmi Maciela, protože ho o takové setkání nepožádali místní biskupové. V sobotu v Leónu plánuje jedna z Macielových obětí prezentovat novou knihu. Zcela pochopitelně se staví kriticky k odpovědi hierarchické církve na Macielův případ.
Zdá se, že papežská cesta přitáhne obrovský zájem médií, jako se to stalo při poslední papežské návštěvě na Kubě roku 1998. Přestože to nebylo oficiálně potvrzeno, obecně se očekává, že se Benedikt XVI. v Havaně setká s Fidelem Castrem. Zákulisní šumy naznačují, že by stárnoucí otec revoluce mohl oznámit své usmíření s katolickou církví. Svědčilo by o tom interview s Castrovou dcerou zveřejněné v italských novinách. Tvrdí, že se Castro "přibližuje k náboženství a k Bohu". Pokud by nedošlo k této dramatické triumfální konverzi jednoho z nejprominentnějších žijících komunistů, zůstávají tu podle Johna L. Allena další důležité oblasti, o kterých by papežská cesta mohla být:
Úbytek katolíků
Přestože je Latinská Amerika domovem více než 40% ze světové 1.2 miliardy katolíků, ne vše se vyvíjí příznivě. Sekularismus přispěl k úbytku katolické populace i katolického kulturního ethosu. Ještě vážnější úbytek v posledních desetiletích způsobil přestup mnoha katolíků k letničním a k evangelickým křesťanům. Belgičan Franz Damen, dlouholetý spolupracovník Bolivijských biskupů, došel v roce 1990 k závěru, že konverze z katolicismu na protestantismus v Latinské Americe v průběhu 20. století množstvím převýšily protestantskou reformaci v Evropě v 16. století. Studie zadaná konferencí biskupů Lat. Ameriky a Karibiku v pozdních 90. létech mluví o 8000 latino-američanech opouštějících katolickou církev každý den. Při setkání s Benediktem XVI. roku 2007, volali latinsko-američtí biskupové po "velké kontinentální misii". Ta by spočívala v chození od domu k domu, a nikoli v pasivním čekání na lidi, kteří se ukáží ve farnostech. Biskupové vymysleli systém, podle něhož se do evangelizace zapojují hlavně laici, a ti směřují zejména do chudinských čtvrtí velkoměst. Latinská Amerika je tedy dobrým testem pro papežovo téma nové evangelizace, zaměřené především na "odpadlé" katolíky.
Papežova návštěva je příležitostí ověřit výsledky této velké misie, zvláště v neděli, kdy bude sloužit večerní mši s biskupy Mexika a Latinské Ameriky. Zatím se podle nedávno zveřejněných údajů Vatikánu zdá, že podíl latino-američanů na celkovém počtu katolické populace klesá. Na druhou stranu má jistě papež důvod radovat se z určitých znamení obrody. Podle dominikána Clearyho se katolická církev v Latinské Americe stává dynamičtější a aktivnější. Důvody vidí mj. i ve zdravé konkurenci letničních hnutí a v hnutí laiků.
Víra a politika
V Mexiku mohou být tématem tři velké okruhy. Prvním je ochrana lidského života a rodiny s aktuálními problematikami jako je manželství homosexuálů a potraty. Ačkoli Mexico City v roce 2007 legalizovalo potraty v prvním trimestru, vzedmula se ostrá vlna odporu, takže 19 z 31 mexických států opět zpřísnilo zákony. V některých případech byly ženy, které podstoupily potrat, poslány do vězení. Mezi nimi i 160 žen ze státu Guanajuato, kde leží město León, které papež navštíví.
Za druhé – je pravděpodobné, že se Benedikt XVI. bude snažit prezentovat vybalancovaný vatikánský pohled na imigraci, který respektuje právo národa na její regulaci, ale také zdůrazňuje důležitost soucitné politiky a uznání přínosu, jenž imigranti mají pro hostitelskou zemi. Mexiko samotné na jednu stranu vysílá množství emigrantů do Spojených Států, samo pak hostí migranty z jiných částí Latinské Ameriky směřujících do Evropy nebo USA a někteří migranti v Mexiku zůstávají. Nedávno mexický biskup Martinez zdůraznil, že Mexičané musí být k imigrantům překračujícím jejich hranice stejně snášenliví, jako si přejí, aby k nim byli snášenliví Američané.
Za třetí – Benedikt XVI. bude muset promluvit o obchodu s drogami, zvláště o násilí a korupci spojené s nechvalně známými mexickými kartely. Jeden z kartelů nedávno vyhlásil příměří pro dobu pobytu papeže ve městě, gesto, které jen stěží odčiní odhadovaných 50 000 životů zmařených v násilnostech za dobu od roku 2006, kdy vláda vyhlásila tvrdá opatření a zásahy proti kartelům. Papež by se nemusel obrátit pouze na kartely, ale také na severoamerické konzumenty, kteří financují jejich aktivity. Kromě toho někteří kritikové obviňují představitele mexické církve, že nejsou dostatečně aktivní v oblasti drogové problematiky. Zatímco kněžím a laikům bylo vyhrožováno, byli obětmi únosů a vražd, někteří místní pastýři prý přijímali peníze od drogových baronů na výstavbu nových kaplí nebo na jiné dobročinné účely.
Otázka Kuby
Co se týče situace na Kubě, prvořadou politickou otázkou bude vztah církve a režimu. Papež jistě ocení uvolnění napětí, které se událo v posledních letech. V roce 2010 např. Raul Castro inauguroval nový katolický seminář zhruba ve stejné době, kdy se kardinálu Ortegovi podařilo vyjednat propuštění největšího počtu vězňů za celé desetiletí. Ortega nedávno dokonce dostal vzácnou příležitost promluvit o papežské návštěvě v televizi. Přesto není vše růžové, jak by se z uvedeného mohlo zdát. Nedávno bylo zadrženo a uvězněno 70 členek katolických Dam v bílém a opětovně propuštěno s napomenutím, aby nenarušovaly papežskou návštěvu na Kubě. Mezi disidenty jsou slyšet hlasy, že návštěva papeže v podstatě poslouží k legitimaci režimu a zamýšlených reforem. Lech Walesa, zakladatel polské Solidarity, nedávno apeloval na papeže, aby se setkal také s demokratickou kubánskou opozicí a ne jen s bratry Castrovými. Mezi některými disidenty je cítit frustrace. Katolická kubánská církev je prý vůči režimu příliš pasivní a měkká. Vatikánské zdroje uvádějí, že se papež může setkat se skupinou disidentů mimo formální program. Vatikán se dlouhodobě staví proti embargu uvalenému na Kubu Spojenými Státy. Zřejmě toto téma Benedikt XVI. otevírat nebude, ale můžeme se dočkat zopakování rétoriky, podle níž je správným postojem snaha o zapojení a nikoli o izolaci.
Kdo po Benediktovi?
Pod drobnohledem bude také papežovo zdraví. Již v pátek se v italských novinách La Repubblica objevil obrovský titulek, který hlásal, že se papež poprvé na veřejnosti objevil s holí, a k tomu přibalili toto video. Čím dál častěji se spekuluje a možných kandidátech na příštího papeže. Mezi španělsky mluvícími kardinály by takovým kandidátem podle Allena byl José Francisco Robles Ortega (63), Mexičan, který má za sebou studia v Římě. Teologicky i politicky je méně konzervativní než jiní mexičtí biskupové. Přestože nikdy nebyl součástí hnutí teologie osvobození, má dobré vztahy s těmi nejvíce progresivními proudy mexické církve. Nad to se těší přízni Benedikta XVI. Tolik v kostce John L. Allen ve svém zamyšlení nad aktuální papežskou cestou.