Jana Lorencová (nez. za Stranu práce)
Kandidátka do Senátu
Karvinský obvod č. 74
"Arogance moci, těch co vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu."
Jana Lorencová je novinářkou na volné noze, pracuje na několika projektech, mimo jiné na knize o kauze Diag Human. Pochází ze Znojma, na konci 60-tých let se rodiče přestěhovali na Ostravsko. Začala studovat na fakultě žurnalistiky UK, avšak kvůli vstupu vojsk Varšavské smlouvy nedostudovala, zároveň téměř rok kvůli svým nekompromisním názorům nemohla sehnat práci, dokonce ani jako řidička tramvaje. Od roku 1971 pracovala v podniku RaJ jako servírka až do listopadu 1989. Po roce 1989 se vrátila k novinářské práci. Působila jak v novinách, tak v České televizi. Byla autorkou publicistických pořadů Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí. Stala se legendou české investigativní novinařiny a držitelkou několika významných novinářských cen, například ceny Ferdinanda Peroutky. Postupně začala být nepohodlná a její pořady byly jeden po druhém rušeny. Nevzdává se, chystá další knihu a se svými příznivci i protivníky diskutuje na sociálních sítích.
Volební program kandidátky najdete zde.
Jak chce Jana Lorencová pomoci lidem, v jejichž volebním obvodu kandiduje do Senátu? I proto jsme se jí zeptali, zda zná problémy lidí na Karvinsku a jak by je chtěla v případě zvolení řešit. Dosavadní životní příběh Jany Lorencové je mementem pro všechny novodobé vlády, které umožnily rozkrást tuto krásnou a bohatou zemi. Komunistický režim ji perzekuoval a ona místo psaní roznášela pivo v ostravských hospodách. Dnes vstupuje do politiky i proto, že jí bylo znemožněno poctivě dělat svoje novinářské řemeslo.
Bydlíte v Ostravě, takže znáte i problémy, které trápí občany Karvinska. Který považujete za největší?
Je jich hodně, ale k těm největším určitě patří byty OKD. Současný stav odpovídá tomu, že nikdo nechce vzít na vědomí obrovský podvod na lidech, kteří ty byty obývají. K podvodu došlo na samém začátku privatizace OKD. Tenkrát se totiž přistoupilo za zády obyvatel pětačtyřiceti tisíc bytů na to, že jde o byty služební, což nikdy nebyly. Tím se ale mohly stát podle zákona o privatizaci předmětem podnikání. U privatizace OKD byli tenkrát například pánové Vladimír Dlouhý, Karel Dyba a další. Na to by se nemělo zapomínat.
Jestli k bytům mají lidé dokumenty, proč se o ně nepřou?
Ale přou. Nejrůznější sdružení se dávají dohromady, aby měla větší sílu. Současný majitel bytů Zdeněk Bakala je ale silnější. Další věc je, že Ostrava v Praze nikoho nezajímá. Orlová je dnes téměř vylidněné město, Havířov stárne a nad jeho budoucností visí otazníky. Vysoké procento půdy v těchto lokalitách vlastní Bakala. Nikdy za ni nezaplatil ani korunu. Těch pět a půl tisíce hektaru, to je snad ještě větší majetek než těch čtyřicet pět tisíc bytů, o které je dnes hlavní spor. Jen ty byty mají hodnotu nejméně 60 miliard korun. Pak tu jsou ještě nebytové prostory. Bakala jich získal dva tisíce. Když projíždíte hlavní ulicí v Havířově, jeden vchod vedle druhého patří Bakalovi a v každém jsou obchody, provozovny, z nichž Bakalově firmě platí nemalé peníze. OKD patří i velmi krásné, stometrové byty a Ostrava není zase úplný venkov. A znovu připomínám, že za privatizaci bytů neutratil nikdo ani korunu. Privatizoval se pouze podíl v těžební společnosti.
A vy si opravdu myslíte, že jako senátorka něco změníte? Je vůbec možné, aby někdo sebral byty důlní společnosti?
Ani z legrace mi neříkejte, že nejde nic změnit. Je ale pravda, že mě znalci upozorňují, že s privatizací OKD nehneme, protože by se tím zpochybnila celá velká privatizace v devadesátých letech. Máte pravdu, že to bude složité. Jako novinářka jsem prostřednictvím svých reportáží nedosáhla v podstatě ničeho kromě změny zákona o spotřební dani k pohonným hmotám (LTO). Ten pocit bezmoci je tragický a převládá ve velké části národa, nesmíme se mu ale poddat.
Lidé na Karvinsku trápí ale i další problémy. Je to například těžba uhlí pod jejich domovy, nebo spalovna, která zde má vyrůst.
Všechny tyto problémy důvěrně znám, i proto jsem se spojila s několika občanskými sdruženími, které proti tomu aktivně bojují. Aby měli vůbec nějakou šanci vyhrát, potřebují někoho, kdo jim pomůže tam nahoře. Sami nic nezmůžou, pokud budou špatně nastavené zákony a pokud budou mít různé lobby skupiny zelenou. To všechno musí skončit a právě v tom chci pomoci.
Co říkáte na dnešní rozbouřenou politickou scénu?
V přímém přenosu sledujeme to, co já nazývám arogancí moci. Dvaadvacet let se tváříme, že žijeme v demokratické společnosti. Slovo demokracie ale znamená vládu lidu, a to už od dob starého Říma. Současná moc se chová přesně opačně. Dává občanům, jejichž prostřednictvím se k moci dostala, najevo svou sílu a vůbec se netají tím, jak občanem a jeho názory pohrdá. Přirovnala bych to ke stavbě mnohapatrového domu, který budujeme, ale zapomněli jsme, že v jeho základech není beton, ale hnojiště. Jenže hnojiště tu tíhu mrakodrapu nemůže unést.
Českem nyní otřásá kauza metylalkohol. Vy jste přitom zhruba před patnácti lety natočila řadu reportáží o nezdaněném lihu a upozorňovala na ilegální palírny. Co říkáte na to, že to teď bouchlo a máme tady více než 20 mrtvých?
V reportážích tehdy hovořili nejen řadoví celníci, ale i ti z Generálního ředitelství cel. Všichni věděli, o co jde, ale na to, aby si toho státní orgány všimly, jsme si museli počkat až dodnes. Teprve teď snad každý pochopil, že řadový občan nahradil to, co jsme dřív znali jako výstupní kontrolu. Lidé nemuseli zemřít, kdyby se tehdejší i současní politici chovali tak, jak jim velely zákony, mnohdy i ty, které sami přijali. Tvářit se dnes, že o tom nevěděli, je výsměch každému občanovi naší země. Byla to časovaná bomba a jednoho dne prostě vybuchla.
Chci pomoci lidem, které tento stát podvedl a podvádí.