Média se o vaši práci po léta ostentativně nezajímala, neb se privatizovalo za zhasnutého světla. A najednou jste na vlně společenského zájmu. Jak si to vysvětlujete?
Nestáli jsme o roli pouhých glosátorů společenského dění. Naše organizace sleduje dlouhodobou strategii. Chceme do společenských dějů v oblasti korupce aktivně zasahovat a zachraňovat to, co jen trochu jde. Věnujeme se nejen teoretické činnosti v podobě průzkumů, analýz, ale také konkrétním kauzám a analýzám rozsudků.
Vládne u nás třídní spravedlnost jako za komunistů? Není spravedlnost účelově zaměřena na prospěch vládnoucí elity?
Osobně nevěřím v existenci třídní spravedlnosti u nás, ve smyslu položené otázky. Příkladem mohou být různé teorie spiknutí. Viz Rathova kauza, která se proměnila v „třídní“ kriminalizování oblíbeného opozičního politika. Myslím si, že situace u nás přesahuje černo-bílé vidění. Žijeme v době, kdy republiku zprivatizovaly a ovládly různé vlivové skupiny. Součástí tohoto procesu byla i snaha, která měla za úkol ochromit policii a justici. Za příklady z poslední doby můžeme uvést úřad státního zástupce v čele s bývalou státní zástupkyní Renatu Veseckou, která nadstandardně zasahovala v kauze Čunek. Zvolení jejího nástupce, Pavla Zemana, bylo z hlediska zkorumpované politické reprezentace omylem. Dnes by Pavel Zeman nejspíše jmenován nebyl. On udělal velký kus práce v úřadu nejvyššího státního zástupce a určitě si zaslouží důvěru a podporu.
Jak vidíte Rathovu kauzu? Je pravdivý názor, že doplatil za kritizování privatizace VZP?
I takový David Rath může mít v některých věcech pravdu, když poukazuje na korupci. Měl jistě pravdu, když kritizoval machinace kolem IZIPu. A stejně tak to nic nemění na věci, že sám byl korupčník. Dopustil se několika zásadních chyb, které vedly k jeho uvěznění. Největší chybou bylo, že podcenil vybudování vlastního mocenského impéria soustředěného kolem své osoby. Miliony v igelitkách se nosit nedají, nežijeme na začátku Klausovy privatizace. O činnosti Ratha vědělo příliš mnoho lidí. A mnozí z nich naopak příliš málo profitovali z jeho aktivit. Jeho blízcí spolupracovníci měli volnou ruku v jednání a jejich korupční praktiky běžely prakticky nekontrolovatelně. Tento nadměrně sebevědomý hejtman byl zřejmě navíc i zbrklý a hamižný. Spoléhal na svou dávnou přítelkyni Pancovou a na jejího partnera zkrachovalého politika Kota či na lidi jako Bušina. Takovou chybu ve výběru lidí dnes dělá málokterý ze schopných korupčníků. Rath kupil strategické chyby, které plynuly ze špatného výběru spolupracovníků. Zásadně podcenil fakt, že pro trvalou korupci je třeba vybudovat vlastní organizaci. Dělal vše sám, možná to plyne z jeho osobnostních rysů a z nedostatku času.
Takže žádné spiknutí? Škoda...
Věc byla jednoduchá. Rathova činnost byla trvale sledována a podnět byl doručen na státní zastupitelství. Soukromý detektiv, bývalý policista z protikorupčního oddělení, pak vypovídal u Igora Stříže, náměstka nejvyššího státního zástupce. Případ se dostal na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna, kde se rozhodlo o přidělení případu státní zástupkyni Lence Bradáčové. Nezpochybňujeme její integritu a profesní schopnosti. Navíc Bradáčová dlouhodobě pracovala v boji proti drogám. Proto umí efektivně používat výkonné nástroje, jako jsou předstírané převody věcí, nasazování agentů, odposlechy. Myslím si, že kolem Ratha se nejspíš pohyboval i nějaký nasazený agent, protože policie měla poměrně přesné informace. S korupcí to není jednoduché. Odhalovat trestnou činnost ve chvíli, kdy probíhá a usvědčovat pachatele je mnohonásobně jednodušší, než pracně rekonstruovat delikt z minulosti.
Vaše protikorupční organizace se stala slavnou díky kauze Dopravního podniku v Praze. Jak vypadal systém tunelování pražského DP?
Systém fungoval velmi jednoduše. Na začátku byla skupina lobbistů napříč politickým spektrem. V Praze v té době vládla velká koalice ČSSD a ODS. V rámci tohoto širokého spojení byl dopravní podnik rozparcelován na menší ekonomické jednotky. Do čela byl mocensky dosazen nový generální ředitel Martin Dvořák, který si s sebou přivedl své lidi. Dosadil je do klíčových pozic, právního oddělení, organizování veřejných zakázek. Klíčovou roli sehrála i externí advokátní kancelář, jež zaštítila celý proces a následně se podílela na organizaci celého tunelu. Dalším klíčovým člověkem vedle Dvořáka a právníků z AK Šachta byl při organizování veřejných zakázek pan Oumrt, bývalý pracovník státní bezpečnosti.
Dobrá, máme partu tunelářů. A jak vyváděli peníze z veřejných zdrojů?
Byly dva základní způsoby, peníze dostat z DPP. V první variantě se veřejné zakázky přihrály známým spřáteleným firmám a ovlivnilo se výběrové řízení. Spřátelené firmy dostaly něco jako výpalné, protože zakázky byly uměle předraženy. Druhý způsob byl o něco rafinovanější. Jednalo se o uměle vytvářené zakázky zadané přímo akciovkám s anonymními akciemi a s neprůhlednou vlastnickou strukturou. Můžete hádat dvakrát, kdo v nich seděl. Peníze daňových poplatníků tak skončily v daňových rájích, jako jsou Panamské ostrovy nebo stát Delaware v USA. Přes panamské advokátní kanceláře a jiné nastrčené společnosti se pak peníze vypraly a vrátily se zpět domů. Nyní postupně dohledáváme a zrekonstruujeme trasy peněz a mapujeme způsoby jejich praní.
Budou výsledky, budou zatčení?
To nezáleží na mně. O jejich úmyslech jsem hluboce přesvědčený a podle mého názoru existuje již nyní dostatek důkazů. Další kolo mají v ruce orgány činné v trestním řízení. Nezapomeňte, že my jsme pouhá nevládní organizace, nikoliv státní orgán.
Zdá se, že ze scény mizí staré mafiánské struktury, které zde pilně kradly po dvě desetiletí. Nahradí je nová skupina korupčníků a mafiánů či ruští oligarchové?
Tato otázka je na místě. Také si myslím, že odchází jedna generace korupčníků. Navíc i z hlediska globálně organizovaného zločinu stála Česká republika trochu stranou. U nás se totiž vytvořila vlastní struktura, řekněme „národních zločinců“. Nesmíme zapomínat, že stát v průběhu času a díky nezájmu veřejnosti téměř dokonale převzaly kriminální skupiny bílých límečků. Ty postupně eliminovaly represivní složky státu. Korupční struktura spojená s politikou tím odstranila všechny větší překážky bránící jejímu působení. Dnes jsou tito lidé překvapeni a nejenom oni, že policie zasahuje aktivně a efektivně.
A není u korýtka příliš těsno?
Ano, scéna politicky organizovaného zločinu u nás má i objektivní problémy. V současné době se stát dostává do vážných ekonomických potíží, máme globální finanční krizi, objevuje se více hráčů na jednom korupčním poli. Navíc je ve veřejných zdrojích stále méně peněz, proto je nutné se více orientovat na evropské dotace. Tam už ovšem nelze vše kontrolovat stejně efektivně jako na národní úrovni. Díky nedostatku finanční hotovosti se rozhořel se konkurenční boj, jedna parta začala bojovat proti druhé. Na světlo se dostávají dosud zamlčené informace.
Vsadí vládnoucí vrstva na již zavedené oligarchické struktury místo čistých mafiánů?
Do kruhu velkých hráčů tzv. pět „rodin“, tj. velkých finančních uskupení. Pod nimi existuje několik dalších pater. Někteří z oligarchů se snaží vstupovat do politiky napřímo viz aktuální pokusy Andreje Babiše a Zdeňka Bakaly. Další to zatím nedělají, protože si prozatím vystačili s již koupenými politiky. V zastoupení oligarchů koučují politiky tzv. „kmotři“. Různá kultura kmotrů je založena hodně i na tom, z jakých poměrů přicházejí. Někteří vyšli přímo z kriminálního prostředí, jiní mají zázemí spíše v podnikání. V průběhu let se korupční systém stal mnohem komplexnější. Do struktury se dostalo více lidí a firem. Tím bylo třeba získávat mnohem větší objemy veřejných peněz. Líznerova aféra může být příklad pravěku české korupce. Lízner byl šéfem centra privatizace, radil firmám jak privatizovat. Osobně nosil černé peníze v hotovosti a ve svém kufříku. To je dnes nemyslitelné.
Je zajímavé, že v mnohých případech figurují známé advokátní kanceláře, zejména ty pražské.
To je další důkaz komplexnosti celého systému korupce u nás. V systému rozkrádání veřejných peněz vznikla složitá struktura, vzrůstaly požadavky na větší počet lidí a zároveň se zvyšovala jejich odborná kvalifikace. Vznikly speciální advokátní kanceláře organizující vytvářející řetězce anonymních firem v daňových rájích a praní špinavých peněz. Máme možnost anonymního vlastnictví akcií, firmy organizující veřejné zakázky jsou schopny je na klíč zmanipulovat a poradenské firmy připravující projekty, jak čerpat u evropských fondů. Ze státu bylo nutno vydojit více peněz. Systém nyní narazil na hranice růstu v rámci České republiky.
Z toho jde depka. Je vůbec možné efektivním způsobem bránit demokracii a stát?
My pracujeme v TIC, ale jsou tu další nevládní organizace a lidé na lokální úrovni, jež boj o demokracii nevzdávají. Myslím si, že stále není rozhodnuto. Druhé straně lze efektivně zasahovat rány a zmenšovat jejich prostor. Jediná cesta je občanská angažovanost. Teď prožíváme boj o republiku. Bojuje se o to, zda demokracie padne a změní se v pouhý volební rituál, který ovládá pár oligarchů. Je správné, že se spontánně budují sítě patrioticky a demokraticky smýšlejících občanů, kteří proti tomu bojují.
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzi k článku uvidíte kliknutím na odkaz: 962- Jak bílé límečky rozkrádají stát.