O tom, že je současné bankovnictví nejšpinavějším obchodem všech dob, svědčí veřejně známý podvod, nebo-li manipulace s úrokovou sazbou LIBOR.
Pyramidová hra a řetězení úvěrů
Každý z nás jsme se alespoň jedenkrát v životě setkali s řetězením dopisů. Ten, kdo předává někomu nějakou informaci, po něm požaduje, aby tuto "důležitou" nebo "tajnou" informaci zase předal dál dalším 10 lidem. Tento trik použil také jistý pan Madoff a používal peníze, které mu svěřili noví vkladatelé do fondu, na vyplácení renty starším klientům. Dlouhé roky mátl dokonce celý Wall Street a burzovní dohled (SEC) neviděl žádný důvod, proč by měl zahájit kontrolu, přestože určité známky nestandartního jednání už vyplouvaly na povrch. V novinách jsme se dočetli, že se jednalo o "Ponziho machinaci" - tedy pyramidální hru.
Jenže to se děje dnes ve velkém. Jeden úvěr, který jistí reálné aktivum, jako je například váš rodinný dům pořízený na hypotéku, umožňuje řetězení dalších úvěrů, které jsou kryty pouze papírově a vydávány za finanční produkt, který je pojištěn a opatřen razítkem ratingové agentury.
Koupíte si na úvěr u jedné z bank v londýnské City dům za půl miliónu liber. Přirozeně nemáte žádný vlastní kapitál a tak "přepíšete" dům bance, ke které máte důvěru, a ta vám poskytne půl miliónu. Máte pocit, že jste boháč, proto dporučíte své přítelkyni, ať udělá totéž. Nikdo se nemůže divit, že je také nadšená a hned poradí svému otci, aby si také koupil dům prostřednictvím banky v City. Tak ta pohádka pokračuje, až jsou všechny všechny domy, co existují, prodány a zastaveny. Bohatým oligarchům z Ruska a jiným podnikavcům tento kšeft neunikne, a tak se i oni začnou podílet na tomto skvělemé byznysu.
Také pilní Američané a Evropané zejména z jižních zemí se rychle nadchnou a naskočí do tohoto vlaku. A tak začíná odliv kapitálu ze zemí a proud peněz se valí do City. Odkud tento kapitál utíká, tam pochopitelně v bilancích bank chybí. No a pak musí zasáhnout vlády coby spasitel vybrakovaných bank. Ty mají několik možností: Buď stáhnou peníze ze svých občanů pomocí dalších daní, nebo si půjčí draze na "finančních trzích", případně u svých bohatých obyvatel, nebo jim je půjčí Evropská centrální banka, která je natiskne do zásoby a nastartuje inflaci, na kterou doplatí 90 % obyvatel. Tedy ti, kteří nemají skoro žádný majetek a žijí od výplaty k výplatě. Banky se přece musí zachraňovat, ne?
Tam, kde se šíří inflace, padá ekonomika a roste nezaměstnanost, hrozí znehodnocení měny a finanční kolaps, tam nemá smysl držet úspory. V Londýně, nebo jiném off-shore finančním centrum se rozmnožuje tedy stále rychleji "mezinárodní kapitál", který je na útěku. Soustřeďuje se pak jako v našem příkladu v Londýně, tam se zlegalizuje a snaží znovu ovládnout svět.
Re-hypotéka(poskytnutí dalšího úvěru proti dalšímu zastavení už jednou zastaveného aktiva) je běžnou praxí na finančních trzích, viz obchodování se subprime hypotékami, které stálo za pádem Lehman a Brothers. Banka poskytne dealerovi či brokerovi úvěr. Ten předá jistinu (cenný papír), který dostane od zákazníka, bance jako jistinu za úvěr. Zda tato jistina skutečně existuje před touto operací (dům, cenné papíry), nebo bude teprve vyrobena (prázdné prodeje), je irevelantní.
A závěr z této historie: úvěry byly vytvořeny z ničeho!
Skandál s úrokovou sazbou LIBOR: miliónová pokuta bance Barclays
Britský bankovní svaz (BBA) zkoumá, zda nedošlo k manipulaci s nejdůležitější úrokovou sazbou LIBOR - London Interbanking Offered Rate. Ta určuje, za kolik si banky mezi sebou půjčují volnou likviditu. LIBOR se používá při stanovení úroků na cenné papíry v objemu 350 bilionů dolarů! Nadto ale ovlivňuje úvěrové podmínky například u hypotečních úvěrů pro obyčejné lidi, jako jsem já nebo vy.
Před pár měsíci byla americkým ministerstvem spravedlnosti odsouzená renomovaná britská banka "Barclay′s" k pokutě 451 miliónů dolarů kvůli manipulacím s úrokovou sazbou LIBOR v letech 2005-2009. 451 miliónů jako pokuta za manipulaci s úrokovou sazbou za tak dlouhé období? Experti přepočítali, když kalkulovali s průměrným, takto dosaženým ziskem, že tato pokuta činila z dosaženého "extra výdělku" 1 %. Suma sumárum: ta trocha rizika za to přece jenom v tomto případě stála.
Dohromady se tohoto podvodného jednání dopustilo 18 bank a na seznamu jsou uvedeny "všechny systémově relevantní banky" jako např. Deutsche Bank. A pokud se podaří prosadit v EU bankovní unii a jednotný bankovní dohled, vemte jed na to, že už pak budou existovat jenom ony "systémově relevantní banky", které v případě selhání budou muset zachraňovat daňoví poplatníci, jak se děje v současné době. Už nyní se děsí všechny etické, družstevní a malé banky, které jsou těm velkým solí v očích, jaký osud je čeká.
Stará známá strategie: nevidět, neslyšet, nemluvit
Soudní proces, který probíhá v současné době na nóbl adrese u Královského soudního dvora v Southwarku, se sice týká švýcarské banky UBS, avšak na povrch vytažená fakta z celé kauzy nevrhají na londýnské City zrovna dobré světlo. Jde o události v oddělení UBS banky zvaném Delta-On-Desk, které otřásly bankou UBS v jejích základech.
Vycházejí spekulace na pád eura ze City?
Jak už bylo dříve řečeno, je "The City of London" svatá a nedotknutelná a nepodléhá britskému soudnictví. Finanční obchodování jede ve stejných kolejích jako před krizí. Malým mráčkem, ze kterého rozhodně pršet nebude a který bude rychle zahnán, je pokus postavit se prostřednictvím fondu ESM se 700 miliard euro spekulantům, kteří denně otáčejí zhruba 4 700 milard na devizových spekulacích a dosahují přitom pohádkových zisků. Ratingové agentury, které nemají žádný status skutečného "experta", už připravují půdu a finanční centra a celosvětově působící "hedgové fondy", patřící především velkým bankám (a to i těm, které státy prostřednictvím svých daňových poplatníků zachraňovaly), obstarají zbytek. Bude pak úplně jedno, jestli budou zisky vypláceny legálně, nebo přes daňové oázy a stáda brokerů a dalších finančních mágů jako je Adoboli, budou inkasovat své miliónové bonusy. K tomuto stádu patří i náš miliardář a bojovník proti korupci Karel Janeček, který vede aktuálně mediální kampaň za lepší svět a radí nám, abychom se všichni chovali lépe. Člověk by se radostí nad jeho procitnutím rozplakal.
Úroky k refinacování státních dluhopisů Řecka, Španělska, Portugalska, Itálie a brzy i dalších zemí vystřelují do závratných výšek a důvěryhodnost jednotlivých států je brána jako rukojmí. Proto šéfové vlád jako poslušní panáčci mačkají tlačítko a dodávají žralokům krmivo - jediné skutečné peníze, totiž daňové příjmy. S racionalitou nebo skutečnými finančními obchody to nemá vůbec nic společného. Stačí připomenout, že státní dluh činí v Řecku na 1 obyvatele 30 000 dolarů, v USA 50 000 dolarů a ve Velké Británii 35 000 dolarů, přičemž výhled na rok 2013 a 2014 je velmi pesimistický - Británie by se mohla stát nejzadluženější zemí EU. Při porovnávání zadluženosti země není nezajímavé porovnání celkové výše veřejného zadlužení a soukromého majetku na 1 obyvatele. Tady, a to možná i souvisí s útokem na euro, vycházejí zajímavá čísla: průměrné zadlužení EU16 činí 21 491 eur, majetek však 77 215 eur. V USA veřejný dluh 32 755, majetek 49 700 euro. A to přesto, že má Amerika svého Gatese, Buffeta a další supermiliardáře (PEW studie, rok 2010). My Evropani jsme totiž konzervativní, neradi příliš mobilní a platí můj dům, můj hrad. A v Evropě je rovněž hodně pozemků nezatížených dluhy a vysokým zdaněním. Sem investuje průměrný Evropan nejraději. V Řecku byly zase potvrzeny opětovně velké zdroje zemního plynu a ropy. Útok na euro má tedy svůj racionální základ a proto není nic víc žádoucího, než likvidace evropského domu blahobytu.
Kolonializace postmoderní společnosti má svůj kořen ve finančních centrech světa a City of London v něm hraje jednu z vedoucích rolí!
Podvod jako "obchodní model"
Možná, že uvedené nepříjemné události na nás zapůsobí, že cukneme rameny se slovy "no a co... to jste nevěděli...?" a zapadnou někde hluboko v našem archívu. Jenže stále častěji se odehrávají "obchody finančních trhů" v šedé zóně a někteří jeho účastníci se s tím ani netají. Množí se však podvodná jednání, která jsou veřejnosti předkládána navenek jako seriózní a která dokonce nejsou v médiích přizvanými "experty" nijak zpochybňována. A politici si nechávají nakukat ledacos, zvláště, když mají kvalifikaci jako náš ministr financí. Peníze přece nesmrdí!
Tentokrát to bude možná jinak. Nezbývá než doufat, že se nebude opakovat stejná situace jako v roce 2008, kdy i po pádu některých bank nedošlo k žádnému omezení činnosti korporací. Tentokrát by neměl sedět na lavici pouze obžalovaný Adoboli, nýbrž celá City, jelikož operace podobného ražení včetně "záchranného deštníku" zde nejsou žádnou výjimkou. A vůbec, odkud vzali evropští politici termín "záchranný deštník" jako jedinou variantu pro záchranu eura? Kdo jim asi radí?
Už nejde jenom o nějaké ušmudlané, zákulisní čachry a podvody na temných chodbách. Jede se ve velkém, jde o podvody, odehrávající se přímo na sálech obchodníků, jako je manipulace s referenční úrokovou sazbou a napomáhání praní špinavých peněz.
Je evidentní, že se tím Londýn stal ze zářící metropole peněz během pár týdnů hlavní světovou metropolí podvodů.
Zdroje:
www.theintelligence.de,
www.cia.gov/library/publications
www.heise.online
www.world.nanationaldebtclock
Londýnská City - největší nepřítel demokracie v Evropě? Část I.