Podle článku Frankfurter Allgemeine Zeitung (3.1.2012) se Vatikán dostal začátkem letošního roku do křížku s italským bankovním dohledem. Návštěvníkům a zákazníkům Vatikánu bylo s politováním sděleno, že na území Vatikánu už nemohou platit kreditními nebo elektronickými kartami.
Toto nové omezení platebního styku s Itálií a ostatními zeměmi má na svědomí italská centrální banka, která v Itálii plní, podobně jako v ČR Česká národní banka, současně roli bankovního dohledu. Nepříjemným opatřením budou postižena zejména vatikánská muzea, která navštíví ročně kolem 5 miliónu návštěvníků, nebo různá zařízení uvnitř Vatikánu, navštěvované italskými občany.
Až doposud provozovala platební terminály ve Vatikánu dceřiná společnost Deutsche Bank, která spadá pod dozor centrální italské banky Banca d´Italia. Deutsche Bank požádala italskou centrální banku o povolení provozovat na cizím území platební terminály, protože Vatikán právně je cizí stát. Žádost byla pro rok 2012 zamítnuta. Z právního hlediska je Vatikán nejen pro Itálii zahraničím, ale vymyká se i pravidlům Evropské unie pro fungování bankovního systému a bankovního dohledu. Proto Vatikán nespadá do systému a pravidel, která fungují uvnitř Evropské unie.
Tato situace je pro Vatikán víc jak nepříjemná, protože až doposud bylo možné prodávat zboží a služby uvnitř Vatikánu. Tržby byly pak připisovány na italské účty německé dcery Deutsche Bank v Itálii. A nejednalo se o malé peníze, pokud vezmeme za měřítko jenom tržby ve výši 91 miliónů euro z vatikánských muzeí. Probíhalo to tak, jako kdyby turisté platili v Itálii. Nyní bude Vatikán odstřižen od vnějšího světa, protože jeho vatikánská banka IOR není napojena na evropský elektronický platební systém. Aby mohla být připojena, musí se podrobit přezkoušení pravidel a opatření proti praní špinavých peněz, a jak udává výsledek kontroly provedené mezinárodní organizací Moneyval, pro rok 2012 je splněno z 16 požadovaných kritérií pouze 9.
Teoreticky by Vatikán mohl založit na italském území obchodní společnost a pověřit ji obchodováním ve prospěch Vatikánu. Jenže pak by tato společnost podléhala italským daňovým zákonům. Existuje ještě jedna cesta: a to, kdyby Vatikán na svém území povolil zřízení dceřiné firmy nějaké neitalské banky. Pak by ale okamžitě vznikla vatikánské bance IOR konkurence a všechny nákupy Italů na území Vatikánu by byly posuzovány jako zahraniční transakce.
Ač víc Frankfurter Allgemeine nekomentuje, je nutné se tázat, proč s tímto opatřením proti praní špinavých peněz přišla italská centrální banka až nyní, když se o skandálech a netransparentnosti vatikánských operací hovoří již celá desetiletí. A do jaké míry se na vyhlášení války proti Vatikánu podílí Evropská centrální banka, ovládaná muži od Goldmanů a bývalý dosazený a nikým nezvolený Mario Monti z téže líhně.
Pozn. autorky: V souvislosti se zřízením Evropského bankovního dohledu v rámci EU a bankovní unie ztrácí Česká republika právo rozhodovat nejen o své měnové politice, ale o tom, která banka na našem území bude smět operovat. Ponechám stranou ohrožení vkladů českého obyvatelstva, které budou moci banky používat ke krytí svých operací po celém světě a k investicím, které nemusí být pro zaměstnanost v ČR rozhodně přínosem. Iluze, že by mohly vzniknout nové bankovní subjekty, družstevní a etické banky, případně regionální nebo specializované banky za účasti státu nebo krajů, které by pomohly nastartovat ekonomiku a zaměstnanost, berou tímto za své.
Demokracie tak dostává další ránu a absence společenské diskuse a vyhýbání se důležitým tématům, viz Moravcem řízená ostravská debata s prezidentskými kandidáty Roithovou, Bobošíkovou a Fischerem na ČT 24 3.ledna, je ostudná. Debata pro idioty, vedená plytce a zaměřená na odvádění pozornosti a trapné zkoušení kandidátů z čísel, je typickou ukázkou podlézání "duchu doby". Kdy se o vnějším agresorovi, mocném bohu finančních trhů, nelze zmínit ani v debatě, kdy jde o volbu prezidentského kandidáta a o naši svobodu.
Česká národní banka, přestože je "systémově relevantní bankou", se snažila udržet konzervativní kurz a varovala včas naše politiky. Zbytečně. Toto selhání Nečasova kabinetu bude znamenat, že si už na demokracii budeme v budoucnu jenom hrát.