Říká se: "Když se dva hádají, třetí se směje". Dnes jsme svědky, jak média a politici úspěšně rozeštvávají lid, a ten třetí vzadu se z toho raduje.
Co jsou to 2 bilióny eurodluhů, beznadějně stagnující ekonomika, postupné odstranění sociálních vymožeností a stále se zrychlující ztráta kupní síly? Potřebujeme ženské kvóty, zvláštní práva pro všechny možné menšiny, stále více zákonů a předpisů! V demokracii se dá přece diskutovat o všem, žádat všechno, pokud to vyžaduje duch doby.
Zbavit však moci "Všemocného" (ne Boha, ale finanční sektor), je přirozeně oblastí tabu. Podobné myšlenky mají svůj kořen - a my tomu prý máme uvěřit - v extremistických koutech našeho myšlení. I když není úplně jasné, o jaké kouty se to jedná.
V době demokracie jako nekonečného žvanění je tato situace naprosto ideální pro všechny vůdce lidu (řecky: demagogy), kteří utíkají od rozhodování. Dokud zůstává dané téma pro všeobecnou diskusi otevřené, je možné odvádět pozornost od věcí důležitých k záležitostem podřadnějším. Zatímco záměrně vyvolané emoce krok po kroku vychládají, pohybuje se systém bez překážek dopředu v nastaveném kurzu. A tento kurz nastavují v zákulisí, kteří nejsou vidět a nikým nebyli voleni.
- Pokuste se vysvětlit malé skupině lidí, že už není potřeba víc pracovních míst, nýbrž férové rozdělení práce, která je ještě k dipozici. Poté, co velkou část výkonu, potřebného k výrobě zboží obstarají stroje nebo ruce dělníků někde na Dálném východě, se může zdát, že nedává žádný smysl, aby každý muž a každá žena strávili v práci 40 hodin týdně. Hned to otočí proti vám a jste podezřelý z lenosti. Protože ochota pracovat je přece základním morálním imperativem. Nějaká kvalita života? Ale prosím vás! Takové otázky kladou jenom idealisté a pravdoláskaři!
- Že je dnes k dispozici podstatně víc pracovních sil, než tomu bylo v době, kdy nebyly k dispozici výkonné technologie? Takový názor nezapadá vůbec do moderního myšlenkového schématu a nikdo není ochoten se s vámi na toto téma bavit.
- Když se začne hovořit o roli žen v ekonomice, pak každý, kdo je proti plné zaměstnanosti žen, dostane okamžitě nálepku "nepřítele žen". Proč by ženy neměly mít nárok na vlastní příjem? Duch doby nám ale našeptává, že práce související s vedením domácnosti a výchovou dětí je "ponižující práce", která není součástí HDP, nenese státu DPH, je zadarmo. A co je zadarmo, nemá přece žádnou cenu! Takže běda, kdybyste nás chtěli vracet do dob minulých!
- Zatímco obě pohlaví bojují vzájemně o pracovní místa, která ubývají, myšlenka, jak zdvojnásobit počet pracovních míst, se neřeší.
- Už několik desetiletí klesá reálný čistý příjem a kupní síla. Současně narůstá všeobecné zadlužení, a to stejnou rychlostí, jakou roste majetek finanční elity. Není zapotřebí "zvláštních ekonomických znalostí", aby se člověk zorientoval, kdo, kde a jak tahá za nitky.
- Když už se někdo odváží poukázat na ty skutečné mocné, kteří vládnou prostřednictvím "City of London" a Wall streetu, kteří si budují vlivné myšlenkové think-tanky, přes která vytvářejí tlak na naše demokraticky zvolené politiky, dostane takový kritik okamžitě nálepku komunisty, radikálního levičáka nebo je zařazen mezi šiřitele konspiračních teorií.
- Vždyť je přece všechno v pořádku, dávají média na srozuměnou nespokojencům. Všechno se postupně mění k lepšímu, jen různí našeptávači kazí dobrou náladu. Viďte pane Klausi! Jestli jde o skutečný pokrok, je diskutabilní. Nechybí nám tradiční způsob myšlení?
- Aby bylo možné pochopit všechny souvislosti, je zapotřebí hluboké životní zkušenosti a vysloveně objektivní pohled na dějiny a také vývoj společenského vědomí. Jenže velká většina obyvatel dnes postrádá obojí.
A tak: "Když se dva hádají, třetí se směje." Když se hádá lid, pak se radují vládci. Zvláště, když jim dobře slouží pátá kolona - média. Ta už se postará, aby zesměšnila všechny ty, kteří si "dovolí myslet jinak". Duch doby vane z mainstramových médií. Na rozdíl od Ducha svatého, který si vane, jak se mu právě zachce.
Tak nám duch doby, onen "Zeitgeist", nabízí všechno, co se dá nějak emocionálně využít a zneužít. Bude ještě dlouho trvat, než lidé pochopí, komu slouží rozdělování a štvaní jedné skupiny proti druhé. A v případě štvaní mužů a žen proti sobě je to o to horší, že jde o zachování smyslu a funkcí rodiny, a že se jedná o bytí a nebytí lidského pokolení.
A nám zatím nezbývá, než poslouchat pořád opakované lži:
- o významné roli finančních trhů pro naši existenci,
- o důležitosti trhů,
- o nutnosti vytváření nových a nových pracovních míst,
- o vyšších daních a škrtání sociálních výdajů,
- o nejdůležitějším úkolu politiků - udržet konkurenceschopnost a růst za každou cenu, atd atd.
A ti, co mluví o alternativách, o skutečné svobodě a důstojnosti člověka jsou sice "čestní a myslí to možná i dobře, ale jsou to mimozemšťané", viz názor mnohých na Táňu Fischerovou. Anebo jsou označeni za konspirátory a za nepřátele společnosti, jako byl Martin Luther King se svým "I have a dream" či J. F. Kennedy , který se svou emisí nových zelených dolarů postavil proti všemocnému Fedu. Dodnes, po padesáti letech se nesmí veřejnost o pozadí atentátu nic dozvědět. Informace jsou prostě tajné.
Možná, že se ale lidé už probouzí a místo konce světa, který se nekonal, bude právě toto probuzení začátkem nové historické epochy. Možná, že lidské masy už nebude tak snadné ohlupovat. Jistě: proces to bude namáhavý a pomalý, ještě to bude chvíli trvat, ale první náznaky se už objevují. A mocní tohoto světa začínají mít strach.
A u nás? Tak dlouho se chodí s rozbitým džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Máme před sebou první přímou volbu prezidenta a pokus o uplatnění principu přímé demokracie. Uvidíme, jak prezidentská volba dopadne. Zda budou mít navrch média, nebo průměrný zdravý lidský rozum. Ať to bude tak, nebo tak, udělali jsme první krok. A to je pozitivní. Vydat se novou cestou znamená vždy naději.