Ruští geologové narazili při zkoumání naprosto opuštěného údolí asi 100 km od hranice s Mongolskem na osaměle žijící ruskou rodinu, která ani nevěděla, že vypukla 2. světová válka. Nejbližší známá lidská osada je vzdálena asi 200 km. Přivítal je stařec Karp Lykov, který s celou rodinou odešel do pustiny v roce 1939 se svou ženou Natálií a dvěma malými dětmi. Patřil k ortodoxní sektě starověrců, kteří byli pronásledováni už za carského režimu a pak i za bolševické revoluce. Za stalinských čistek byl zastřelen Lykův bratr a rodina se rozhodla odejít do pustiny. V roce 1940 a 1942 se jim narodily další dvě děti.
První desetiletí jim sloužily železné nádoby, ale ty po čase zrezavěly a také se jim rozpadl oděv. Jako nádoby na vaření jim sloužily pouze mísy dlabané ze dřeva. Pro zhotovování oděvů si vyrobili primitivní tkalcovský stav a využívali divoce rostoucích rostlin ke tkaní látek. V roce 1961 byli na pokraji smrti hladem a Karp Lykov opatroval posledních pár zrn žita, které na jaře znovu zasadili. Bylo zajímavé, jak rodina komentovala lety letadel; všimli si, že od 50. let přibylo na obloze mnoho pohyblivých hvězd.
Tragédie rodiny nastala v roce 1981, kdy už je objevili geologové a udržovali s nimi sporadický kontakt. Zemřeli staří Lykovovi a také 3 z jejich dětí, pravděpodobně na selhání ledvin vinou příliš jednotvárné stravy. Geologové nabídli oběma dcerám (viz obrázek), že je převezou do vesnice, kde dodnes žijí starověrci. Ale obě to odmítly a zůstaly ve svém rodném domě.
O víře starověrců existuje stejnojmenný český film Jany Ševčíkové.
Zdroj: www.smithsonianmag.com