Před dvěma týdny jsme jeli s mým jezuitským kolegou autem z Ústí nad Labem do Prahy a během cesty jsme debatovali o politice. On zastává spíše anglo-saský názor. Každý se má o sebe postarat pokud možno sám. Proto může stát kompetentně spravovat pouze pravice. Na sociální demokracii a sociální stát vůbec se dívá spíše kriticky. Proto mu nijak zvlášť nevadilo, že bývalý premiér této strany byl pravicovou konkurencí bez jakýchkoliv důkazů označen za <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=231">mafiána a pedofila</a> pár dní před volbami. Nijak to prý neschvaluje, ale před volbami se dějí věci... Zato se rozhořčil nad proradností sociálních demokratů, kteří prý nechali za své vlády špehovat novináře a poslance (již zapomenutá aférka ze září 2006). Adrenalin mu stoupnul během mé nevinné poznámky, že oba víme pouze následující faktum. Zdroj této zprávy, pan Ivan Langer, dostal tuto informaci od novinářů jako esemesku na svůj mobil. Ale kolega veden svou politickou intuicí přece "věděl" mnohem více. Rozpálen spravedlivým hněvem nad hnusnou a proradnou komunistickou levicí šlápnul na plyn a beztrestně minul policejní radar pouze díky tomu, že právě předjížděl kamion. Pak najednou vystřízlivěl, protože auto potřebuje trvale a nemá poslaneckou imunitu. Patří mu pouze dvanáct bodů jako nám všem, normálním smrtelníkům. Zkrátka: fungující radar jej vrátil zpět k principu reality.
/n/n
Zato v politické debatě princip reality respektovat nemusí, protože mu stačí myslet pouze ideologicky. Preferuje pravicovou stranu, která tuto zemi stála minimálně nezdařenou privatizaci, byla a je příčinou rozsáhlé korupce a vysílá směrem k veřejnosti jedno nepodložené obvinění za druhým. Jak mezitím potvrdila nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, ona kauza s <em>nelegálními</em> odposlechy údajně <em>nařízenými</em> vedením sociální demokracie byla <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/vesecka.htm">sprostá mediální lež</a> – mimochodem od stejného pána, který do médií pustil minulou lež dotýkající se osobní cti a integrity předsedy politické strany, která byla a je největším politickým oponentem ODS. Tento manipulující mistr médií se jmenuje Ivan Langer. V současné podzimní vládě ODS vykonává funkci ministra vnitra vládnoucího bez důvěry parlamentu. Moji důvěru neměl, nemá a nikdy mít nebude. Stejným způsobem ostatně vládne celý Topolánkův spolek podporovaný čestným předsedou ODS, potažmo prezidentem republiky.
/n/n
Na tomto jednoduchém příkladu ukazuji, proč jsem dosud nevolil žádnou partaj z bývalé koalice ODS - KDU/ČSL - ODA. Tito pánové ve veřejném prostoru před léty kradli, korumpovali, byli korumpováni. Nechali Českou republiku v záporných cifrách hospodářského růstu, pověsili nám všem na krk úsporné balíčky, posadili občany na prázdnou státní kasu, vytunelované peníze nechali odtéct na Bahamy a do neprůhledných privatizačních fondů. Na dotaz, zda by znovu svěřil své rodinné úspory stejnému člověku, který jej už jednou okradl, můj kolega raději neodpověděl. Ví dobře, kdo sedí v podzimní vládě ODS. Quod erat demonstrandum. Tím podávám jasný důkaz, že spekulace týkající se veřejného prostoru nepodléhají principu reality a netýkají se zdravého rozumu. Kolega mi jako protiargument uvedl následující. <em>Kdyby</em> prý vládli v privatizačních letech socani, tak určitě <em>by kradli</em> stejně jako tehdejší trojkoalice. Podmiňovací způsob je ošemetná věc, to vím jako bývalý politik a současný filosof vědomý si Aristotelova argumentu o budoucí, tedy dosud nekonané námořní bitvě (<em>De Interpretatione, 9</em>). A zde jde navíc o minulý kondicionál vztahující se k situaci, která se nikdy nestala a tudíž už ani stát nemůže, na rozdíl od budoucí námořní bitvy. Takovou situaci podle Tomáše Akvinského (středověký filosof) už dokonce nemůže změnit ani samotný Bůh, protože by tím popřel princip identity minulých akcidentálních událostí (<em>Summa theologiae</em> I&#170;, q. 25, a. 4, ad 1). Tomu se ve filosofii říká princip reality daný zákonem sporu. Bůh nemůže dělat nelogické blbosti, na rozdíl od ideologa. Minulé faktum (sedící Sokrates) je a zůstane minulým faktem. Upozornil jsem tedy kolegu, že mluví v nereálném kondicionálu, což je v politice (a v životě) důležité faktum. Sociální demokracie tehdy neprivatizovala, protože nebyla u lizu. Proto nemohla krást a korumpovat ve velkém. Pro mé tehdejší politické rozhodnutí to bylo velmi důležité. Sociální demokracie <em>nekradla</em> ve velkém. Tečka. A to je princip reality v politice: prostě nekradli ve velkém a hotovo. Z jakých důvodů, to je druhotné. Logicky pravdivě (a politicky věcně) to znamená, že kradli méně než trojkoalice. Tím byli pro mne politicky a morálně hodnověrnější, protože jiné strany jako komunisté či Sládkovi republikáni sice také nekradli ve velkém (protože nemohli), ale zato masově a demagogicky lhali. Pro vaše vzrůstající podezření uvádím, že jsem sociální demokracii stejně nevolil. Byl jsem tehdy přesvědčený stoupenec Občanského hnutí, protože tam byli moji kamarádi, bývalí disidenti.
/n/n
Princip mého politického rozhodování neřídila a ani dnes neřídí ideologie, ale respekt k principu reality danému mimo jiné i eticky. Tento princip totiž považuji za <em>reálný</em>. Ale na druhou stranu vím, že jej v politice musím uplatňovat <em>relativně</em>. To jest, hodnotím vybranou partaj <em>realisticky</em>, v porovnání s ostatními partajemi, které se ucházejí o moji přízeň. Tím jsem v kostce vyjádřil mé politické krédo. Nevolím ani dnes žádnou partaj, o které bezpečně a bez pochybností vím, že veřejně lže a krade. Nenechám si přece vědomě ukrást vlastní úspory a bráním se tomu i jako volič. Protože mám určité pochybnosti o integritě sociální demokracie za poslední období, ani tuto stranu jsem letos nevolil – i když plně ctím její úspěšnou hospodářskou i sociální politiku. Snažení sociálně-demokratické vlády (jíž interně okopávala kotníky KDU/ČSL pod vedením pana Kalouska a externě sabotovala ODS nulovou tolerancí) nebylo úspěšné <em>absolutně</em>. Právě toto lživé měřítko používají pravicové noviny typu Lidovek, Mladé fronty a všech velkých webových portálů, které upozorňují na dluhy bývalé vlády. Sociálně demokratická vláda zejména posledního funkčního období byla úspěšná <em>relativně</em> – to jest, v objektivním ekonomickém a sociálním porovnání vzhledem k vládnutí privatizační kliky pod vedením Václava Klause. V porovnání s předešlou bankrotářskou vládou pravice se ukazuje úspěšnost následující levicové vlády. Tomu se v politice říká princip reality. Mimochodem: přesně stejný scénář najdete v USA, kde úspěšní demokraté pod vedením Billa Clintona předali republikánům prosperující stát, nyní zatížený astronomickým dluhem, korupcí, lobbingem a diletantskou zahraniční politikou. Věčná škoda, že volič není povinen přemýšlet a že čte české noviny, místo aby myslel vlastní hlavou.
/n/n
Uvedu na závěr aktuální příklad manipulace myslí a veřejného mínění. Nazvěme to taneček na tři doby. Faktum je následující: <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/schengen.htm">Česko není připraveno</a> na vstup do EU společenství "bez hranic", tj. států, které podepsali tzv. Schengenskou dohodu. To je princip reality. Ale někteří čeští politikové už dávno přestali respektovat objektivní realitu. Snaží se mediálně tvořit její upravenou verzi jako v hrůzném Orwellově románu "<a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/1984_(kniha)">1984</a>". Anglicky se tomu říká "spinning". Jde o soustavné matení mysli, jež staví na mediálně a politicky prováděném oblbování. Úkrok první zahájil český velvyslanec při EU, pan Jan Kohout. V rozhovoru se zahraničními novináři obvinil komisi z toho, že novým státům neříkala celou pravdu. Kohout prohlásil, že důvody skluzu nejsou technické, nýbrž politické. "Komise nám řadu let poskytovala zavádějící informace," řekl český velvyslanec. Zpoždění prý "odráží politické názory v některých členských státech". To máme zbaštit a pak následuje úkor druhý. Ministr vnitra Ivan Langer potvrdí, že jsme pašáci a poklepe si na vlastní rameno: "Česká republika svoje úkoly jednoznačně plní podle plánu." Česko tedy odmítlo kritiku a za viníka zpoždění označilo unijní instituce.
/n/n
Následuje úkrok třetí – či spíše kopnutí do mediálního rozkroku. Princip reality obhajovaný EU vyniká jednoduchostí. Česko má vzhledem k plnění Schengenu druhou nejhorší bilanci z celé unie. Horší jsou už jen Poláci. Nemáme už žádnou šanci ke zprovoznění administrativního systému. Březen 2007 představuje mezní datum nutné k tomu, aby v říjnu 2007 odpadly kontroly na českých hranicích s EU zeměmi. Česko ještě ani nezačalo pracovat na počítačové databázi, která je základem celého systému. Podle dokumentu Evropské komise totiž české ministerstvo vnitra dosud nepodepsalo smlouvu se žádnou softwarovou firmou, která by měla databázi vytvořit. Mělo k tomu přitom dojít už letos v lednu 2006. Tato databáze obsahuje miliony policejních údajů a sdílí ji všechny státy Schengenu. Bez její instalace nemohou být hraniční kontroly zrušeny. Tomu se říká "princip reality". Komise jednoznačně odmítla české oblbování a odmítla teorii EU-spiknutí, tak oblíbenou tatíčkem Klausem a celou ODS. "Celou dobu jsme říkali členským státům 100 procent pravdy. Do jaké míry ji veřejně nebo samy sobě přiznávaly, je jiná věc," řekl mluvčí komise Roscam Abbing. Ostře se ohradil i proti teorii politického komplotu, který měl údajně stát za zpožděním. Mluvčí jen suše dodal závěrečnou diplomatickou tečku: "Jsme nepříjemně překvapeni komentářem českého velvyslance, zejména kvůli tomu, že právě Česko má velké problémy." A pro objektivitu dodávám, že se hlavní skluz nastal za vlády sociální demokracie, kdy byl ministrem vnitra "Standa" Gross. I to je princip reality.
/n/n