Státní koncepce podpory umění prochází změnami. Vládní strategie pro léta 2007-2013 není naplňována a místo toho narůstají otázky o smyslu státní podpory kultury. To svědčí o krizi státu a jeho chápání kultury vůbec. Kudy kupředu?
Redaktor společenského týdeníku Reflex Jiří X. Doležal v typicky expresivním stylu odpovídá: NEDÁM!!! Myslí tím peníze na tzv. živou kulturu. Odsuzuje "kulturní frontu" za petici Zachraňte kulturu 2013 a únorovou demonstraci před sídlem Ministerstva kultury. J. X. Doležal za těmito projevy vidí rozmazlenost, voraženost, narcistnost, arogantnost, pseudointelektuální snobství, pocit nadřazenosti a levicovost. Nesouhlasí s požadavky na vyšší investice do kultury a na lepší komunikaci politické reprezentace s kulturní obcí.
Prý je správné nekomerční tvorbě vyhradit mimopracovní čas, chápat ji jako koníček, provozovaný za vlastní prostředky. Všední dny svou drahocennou prací přispívejme tomu, co vydělává, co nás uživí bez státních dotací. Jako umělci, kritici, kulturní pracovníci nechtějme nic od státu. Ten má podporovat důchodce, invalidy nebo děti z ghett. (1)
Jenže ono se nejedná o volbu, zda upřednostní stát důchodce, nebo rozmazlenou kulturní frontu. A to by autor ovlivňující veřejné mínění vědět měl. Srovnávat hrušky a jablka nedává velký smysl, byť občanské sdružení Věda žije ukázalo v kampani Máme na to?, že i tato disciplína se dá pojmout s vtipem (viz http://www.vedazije.cz/image/tid/54#). Pojďme proto přímo k rozpočtu Ministerstva kultury na rok 2013.
Rozpočet a koncepce
Výdaje Ministerstva kultury (MK) bez příspěvků na církve a náboženské společnosti činí téměř 7,5 mld. Kč, z toho bezmála 80 % putuje (aktuálně dvaceti šesti) příspěvkovým organizacím zřízeným MK. Rozpočet na kulturní služby a živé umění tvoří 3,7 % výdajů. Výsledných 253 mil. Kč představuje 36 % oproti optimálnímu stavu uváděnému Koncepcí účinnější podpory umění na léta 2007-2013 (2), kterou schválila vláda Jiřího Paroubka v usnesení č. 676 z 31. května 2006. Ač se země nachází v ekonomické recesi, zhruba třetina plánu je velmi malý podíl.
Nejvíce utrpěl program integrace příslušníků romské komunity, který získal pouhou pětinu z plánovaných 5 milionů Kč. (Že by Doležalem zmiňované "děti z ghett"?) Silně ponížena na jednu čtvrtinu byla také podpora profesionálních divadel, orchestrů a sborů s 37 mil. Kč oproti plánovaným 150 mil. Kč. Mezi příjemci těchto prostředků jsou právě ti, kteří loni v září vyzývali veřejnost, a zodpovědné politiky především, informační kampaní Pomozte svému divadlu. Program Kulturní aktivity, kam spadá široká paleta žánrů, rozpočtovala 195 mil. oproti plánu 520 mil. Kč. Pouze podpora kultury národnostních menšin dosáhla optimální výše 20 mil. Kč.
K uvědomění si proporcí - jen navýšení platů umělců v České filharmonii znamenalo nárůst o 43,4 mil. Kč a pokračování v transformaci Národního divadla a Státní opery Praha si vyžádalo dalších 20 mil. Kč, jak stojí ve zprávě k návrhu zákona o státním rozpočtu.
Bez nároku
Ministerstvo vysvětluje skladbu rozpočtu potřebou šetřit při snížení výdajů ministerstva o 150 mil. Kč. Kde ekonomický náměstek Martin Sankot hledal potřebné úspory(?) v programech na podporu živé kultury (umění) s odůvodněním, že jde o "nenárokové" položky.
Zde je podstatné zdůraznit, že mluvíme o grantech. Tedy o soutěživém systému, který je založen na rozhodování odborné komise podle předem definovaných kritérií a podléhá hodnocení. Liberální a pravicově smýšlející veřejnost oprávněně považuje právě tento způsob za vhodný (efektivní) přístup k rozdělování veřejných prostředků.
Státní příspěvkové organizace patří také k příjemcům státních peněz. Vadí, nebo nevadí to J. X. Doležalovi a pobouřené veřejnosti? Ekonomická soběstačnost špičkového českého uměleckého souboru kolem 50 % se považuje za velký úspěch. Dovolil by si někdo navrhnout, aby se Česká filharmonie dále nenechala dotovat? Nebo Národní knihovna, která si na sebe už vůbec nevydělá? A tak bychom mohli pokračovat. Dnes už máme data, která dokladují, že různé sektory vykazují různou míru ekonomické soběstačnosti. Autoři Satelitního účtu kultury připravovaného Českým statistickým úřadem ve spolupráci s Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) k tomu uvádějí:
Na předních místech (v ekonomické soběstačnosti) jsou oblasti či poskytovatelé ze sféry medií, tisku a kreativních průmyslů, zatímco na posledních celá sféra kulturního dědictví, divadla, hudební soubory a festivaly. Lze předpokládat, že ekonomická diferenciace v sektoru kultury se bude - zejména v souvislosti s technickým rozvojem - dále prohlubovat. (...) finanční podpora, zejména pak oblastem tradičního umění (péče o kulturní dědictví, festivaly, soubory, divadla), je pro rozvoj kultury nepostradatelná. Tržní prostředí ji - v případě kulturních aktivit orientovaných spíše na publikum a návštěvnost, tj. jinými slovy na spotřebu v daném místě a čase - nahradit zcela jistě nemůže. (3)
Tolik oficiální odborný dokument zpracovaný pro Ministerstvo kultury.
Z jiné oblasti - Reflex je mediálním partnerem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Ani tato populární, tradiční, diváky vyhledávaná a vskutku mimořádná událost se nezříká veřejných prostředků. MK přispívalo na festival mnoha desítkami milionů, stejně jako kraj a město. Nemluvě o podpoře filmového průmyslu, včetně takových děl jako Mission Impossible 2.
Velkorysá podpora časopisů?
Zaměřme se na podporu literárních a kulturních časopisů, kterou J. X. Doležal obzvlášť odsuzuje. Ministerstvo v grantových programech pro periodika a sborníky v loňském roce rozdělilo mezi 26 žadatelů celkem 9,5 mil. Kč. (4) Tedy přibližně 1 promile z rozpočtu MK, což odpovídá 90 haléřům ročně na občana. Můžeme si "dovolit" tento příspěvek od státu pro nezávislou literární tvorbu, která se v našem malém národě produkuje? Podotkněme, že časopisy nevzniknou pouze pohnutím umělce nebo kritika, který za své dílo požaduje tučný honorář, ale že náklady zahrnují i platby netvůrčím profesím a za materiál.
O více než polovinu rozdělené sumy se podělily v roce 2012 tři časopisy: Host (vycházející desetkrát ročně), A2 a Tvar (oba vychází jednou za dva týdny). Výše dotace při přepočtu na jedno vydané číslo se podstatně liší, od několika tisícovek až po 200 tisíc u Revolver Revue. To není nijak překvapivé, protože podpořené časopisy se také navzájem odlišují: periodicitou, rozsahem, způsobem distribuce, zaměřením, aktuálností webových stránek, dostupností textů nebo celých čísel online (přístupné například Dobrá adresa, Tvar, nepřístupné Analogon, Revue Protimluv, Pandora).
Cesta k druhé koncepci účinnější podpory umění
Je legitimní se ptát, zda se umělci a tvůrčí lidé zabývají vztahem státu a společnosti obecněji, nebo jen když se dotýká jejich kapitoly 334 Ministerstva kultury. Je volání po dialogu a systémovém řešení pouhou floskulí zakrývající čistě egoistický zájem o vlastní prospěch? Pak by snad kritici jako J. X. Doležal oprávněně upozorňovali na aroganci požadavků v kontextu pravděpodobně mnohem naléhavějších a oprávněnějších potřeb jiných skupin obyvatel. Jak tomu tedy je?
Předně, není tu jedna jednotná kulturní obec. Filharmonici ani zaměstnanci jiných státních příspěvkových organizací, ani celebrity s plackou punk-knížete na demonstraci svou podporu nevyjádřili. Nesolidarizují se veřejně s protestující živou kulturou. Zatímco se nespokojený občan s uspokojením ušklíbne, jen ať si jdou (pravicoví) umělci za knížetem, jiný zase vidí v demonstrujících ufňukané levičáky závislé na státu. Těžká pozice pro obhájce živé kultury. Nutnost či zbytnost podpory umění a nekomerční tvorby (tedy na komerci nezávislé) by se argumentačně neměla opírat o domnělé zásluhy žadatelů nebo jejich absenci, ani o jakési správné nebo špatné politické přesvědčení. Na čem záleží, je představa o podobě společnosti, k jejímuž naplňování stát různými způsoby přispívá (zákony, finančně, symbolicky a podobně).
Vizí státní kulturní politiky je přece následující teze: Kultura je sektorem, který může v příštích letech sehrát zásadní roli v rozvoji české společnosti a o který lze do značné míry opřít ekonomický, environmentální i sociální rozvoj státu. (5) Myslí stát tato slova, ke kterým svůj podpis připojil ministerský předseda Mirek Topolánek, vážně?
V pozadí se opět rozeznívá jako déjà vu raných devadesátých let otázka: má demokratický stát podporovat (jen tak) nekomerční, alternativní, svobodné umění a tvorbu? Nebo si veřejnou podporu zaslouží jen ty oblasti a aktéři v kultuře, kteří splňují vládní priority - produkce zaměstnanosti, zisk, integrace sociálně vyloučených, společenské soudržnosti? Živá kultura toto nesplňuje, je málo cílená?
Bez zájmu státu zbývá k přežití živé kultuře orientovat se na přízeň lidí (populární kultura), usilovat o náklonnost soukromého kapitálu (komerce), vycházet vstříc vkusu vlivných mecenášů (umění) nebo vyvěrat z volného času a prostředků tvůrčích lidí. Modernisticky pojatý prostor tvorby osvobozené od tlaku většinového publika, peněz a moci, který podle některých hlasů měl a má zajišťovat stát, může (z)mizet. Tím se stát vzdá spojence, který ukazuje v případě umění spíš hravou, liberálně demokratickou tvář současnosti. Paradoxně politická reprezentace odmítající podpořit "umění pro umění", obecně nevýdělečnou kulturu, může podnítit vznik nového undergroundu. Ten může čerpat ze středoevropského civilizačního statku - přežívání v mezerách (Václav Bělohradský).
Stát důsledně uplatňující neoliberální logiku a efektivitu může být těžko přirozeným spojencem alternativní, nekomerčně založené kultury. Vlídnost vůči ní by spíš byla veskrze falešnou maskou. Tvorba nezmizí, v tom mají všichni kritikové dotací pravdu, jen se promění její charakter.
Pokud politická reprezentace v otevřené diskusi dospěje k závěru, že živé umění a kultura se musí obejít bez podpory státu, nechť tak učiní. Ale s plnou odpovědností a přizpůsobením své strategie, dokumentů, organizace a rétoriky. Do té doby by měly platit schválené, koncepční dokumenty, případně může vláda férově vysvětlovat, proč hodlá krátit finanční prostředky. Pak lze mluvit o transparentní veřejné politice, kterou si přece všichni přejeme. Příležitost ke změně vládní strategie se naskýtá - Koncepci účinnější podpory umění (2) uplyne platnost právě v roce 2013.
Zdroje:
(1) Doležal, Jiří X. Proč mám sakra dotovat "živou kulturu"? Reflex. http://www.reflex.cz/clanek/nazory/49553/jiri-x-dolezal-proc-mam-sakra-dotovat-zivou-kulturu.html
(2) Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007-2013. 2006. Praha: Ministerstvo kultury.
http://www.mkcr.cz/assets/umeni/Koncepce_inn_j_podpory_um_nna_l_ta_2007-2013.doc
(3) Výsledky účtu kultury za rok 2010. 2012. Praha: NIPOS, ČSÚ. http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2010/01/V%C3%BDsledky-%C3%BA%C4%8Dtu-kultury-%C4%8CR-za-rok-2010_def_web.pdf
(4) Literární projekty - výběrové řízení na rok 2012 - výsledky. http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/granty-a-programy/Oblast/Prehled-periodika-2012_1.xls
(5) Státní kulturní politika České republiky 2009-2014. 2009. Praha: Ministerstvo kultury.
http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-politika/kulturni-politika-fresh.pdf
Zdroje ke grafu na obrázku:
(6) Zpráva o státní podpoře umění 2011, naplňování Koncepce účinnější podpory umění pro léta 2007-2013.
http://host.divadlo.cz/koncepceumeni/zprava_o_statni_podpore_umeni_2011.pdf
(7) Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2011
http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/vyrocni-zpravy/Vyrocni-zprava-Ministerstva-kultury-za-rok-2011.pdf
(8) Zákon č. 455/2011 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2012.
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zak_455-2011.pdf
(9) Zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013.
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Legislativa_zakon_504-2012_Zakon_o_statnim_rozpoctu_na_rok_2013.pdf
Převzato z Kulturních novin