Zase se na nás řítí Vánoce, měl bych psát o Ježíškovi, nákupech a nějaké té pohodě, popřípadě o duchovních aspektech Narození Páně. Mezitím ukradli v Neapoli figurky z tamějšího slavného Betléma, jen vůl a Děťátko zůstalo. To první na znamení doby, to druhé na znamení úcty. Italové jsou zbožný lid při všem, co dělají. Co mi však před letošními svátky uřezaných smrčků nejde z hlavy, je vztyčení (sic!) sochy zobrazující mužský úd. Příjezd k terminálu získal mystický význam. Je dobré vědět, že letiště stojí na pozemcích nejstarších obyvatel Tajwanu. Starověcí <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/penis.htm">šamani kmene Thou</a> vztyčovali obří dřevěné penisy ve svých vesnicích, aby si naklonili bohyni hory, která by se mohla rozhněvat a chrlit na jejich příbytky kamení a bláto. Důvody k postavení metrové mužské sošnosti jsou tedy z hlediska náboženského a praktického stejně pádné jako požehnání benzínky biskupem a následné vztyčení (sic!) malé kapličky poblíž. Svět multikulturní postmoderny má k podobným projevům zbožnosti ambivalentní vztah. Piloti a letušky ze Západu proti soše protestují a žádají její odstranění. Indové a Japonci jsou na lingamy zvyklí, protože patří k uznávaným symbolům plodnosti, štěstí a dlouhého věku. Proto se u zmíněného artefaktu rádi fotí.
/n/n
A nyní k Ježíškovi. Letošní Vánoce v bohatých metropolích typu Londýna a New Yorku začínají být zajímavé tím, že se vědomě ustupuje od tradiční křesťanské symboliky. Vánoce přestávají být pro prodejce spojeny s náboženským kultem. Pravicově nadupaný Santa Klaus i u nás úspěšně vytlačil geopoliticky slabšího Dědu Mráze a zaujal tak čestné místo u středostavovského domácího krbu. Příští rok vesele zanotuje „Jingle Bells“ amerických farmářů, načež se vítězně obuje do nahatého Ježíška, kterého pomalu opouští i lidovci, nejen nákupčí velkých supermarketů. Číňanům tento symbolický boj vyhovuje, protože dodávají svůj vánoční drek na obě strany. Hamburský přístavní terminál, klíčové místo pro vstup asijského zboží do střední Evropy, prožívá podle místního tisku zlaté časy. Vánoce se nestávají jen symbolem konzumní žravosti, ale i symbolem symbolické výměny hodnot.
/n/n
V multikulturních metropolích se postupně ustavuje tichá dohoda o toleranci všech možných duchovních proudů a směrů, pokud neškodí demokracii a společnému soužití. Stejné poměry a stejná filosofie panovala ve velkých přístavních městech Středomoří téměř dva tisíce let a to před dvěma tisíci lety. V Korintě a Alexandrii žila vedle sebe zcela odlišná náboženství a cizokrajné kulty v relativním pokoji a míru po tisíciletí před příchodem křesťanství. Ježíšek do tohoto rumraje přišel o něco později, ale zato velmi úspěšně. Konkurenci zničil nejprve mocensky, protože křesťanství se stalo hlavním náboženstvím římské říše. Pak konkurenci poničil i duchovně, protože se jeho zástupci opravdu snažili, nejen mečem, ale i duchem. Dnes nám hlavně chybí to druhé. Začátkem třetího tisíciletí se situace v Evropě zase vrací k antickému normálu. Křesťanství se postupně stává menšinovým náboženstvím, ve filosofickém myšlení vítězí synkretismus typu postmoderny, obchodníci jsou připraveni vydělávat na čemkoliv prodejném, velká města pracně budují jakýsi základní kodex etnické slušnosti a liberálního ohledu, který by nám umožnil spolunažívat jednak bez bratrovražedných konfliktů a jednak s vědomím, že někam nábožensky i kulturně patříme. Toto základní všelidské zázemí tehdy představovala antická vzdělanost. Například historik Hérodot (500-424 př. Kr.) popisuje ve své knize první multi-kulti debatu hodnou toho jména. Tento vzdělaný Řek procestoval mnoho zemí a proto respektuje „zákon“ každé z nich. Podle něj je věcí každé kultury, jestli své mrtvé uctí tím, že je sní na rituální hostině nebo pochová s náboženskými poctami. Zato mu není jedno, jestli vládcové páchají zločiny a konají přestupky tak hrozného rázu, že jejich činy volají po božské pomstě. Ale to by nás dovedlo k české politice po privatizaci, nikoliv k nevinnému Dítěti v jeslích. Proto se smiřme s nábožensky pojatým symbolem na Tajwanu, ale nikoliv s trvalou devalvací hodnot. To je poselství Ježíška i Hérodota k letošním svátkům Narození (křesťanského) Páně.
/n/n