Pád Nečasovy vlády je konečně za námi, lidé si u televizorů oddychli a opět si sedli televizorům, protože politika je prý jen divadlo. Jistěže, dokud nám vládní hostinský nedonese účet jako nyní v Řecku. Podívejme se nezaujatě na český politický rybník, kde plavou stále stejní a stále línější kapříci.

1. Miloš Zeman, příjemné překvapení z Vysočiny

Část českých intelektuálů se dosud nemůže vzpamatovat z toho, že kníže se neprospal až na prezidentství, i měří becherovkového prezidenta křivým okem. Kdo ve druhém kole už nevolil, ten může měřit nestranným metrem. Zeman funguje jako štika v českém prohnilém rybníce a má mnohá plus.

  • Zeman aktivně a nezávisle jedná v cizině bez zbytečných emocí, kromě své běžné arogance a nasupenosti. Jeho zahraniční návštěvy byly vcelku úspěšné: Polsko, Rakousko, Německo, Slovensko. Pomiňme zaujaté referáty v českých novinách, jejich autoři tlačí jinou káru.
  • Stejně aktivně a nezávisle jedná Zeman i doma. Jako prezident se setkal s mnoha lidmi a skupinami, opět o tom média neinformují.
  • Jeho premiérský agent Rusnok postupně skládá vládu z různých odpadlíků, má už dost agentíků i z ČSSD, tak to v české politice chodí. Kde je korýtko, tam se seběhnou i chtivé rypáky.
  • Naštěstí do vlády nešly odbory, i když je Zeman pozval, byla by to pro ně čistá sebevražda.
  • Suma sumárum: Zeman úspěšně víří zatuchlou vodu politických stran, chce vyhodit koaliční ministry a vyčistit ministerstva, ale pro MF zatím vhodného ministra nemá. Nikdo nechce skončit pod tíhou úřadu jako Janota na tenise.
  • Úřednickou vládu může Rusnok skládat až do dalších voleb. Mezitím si lidé zvyknou na tváře jeho ministrů v telce a Zemanovci mají reklamní kampaň pro své koníky zadarmo. Takže ať už Zeman jede podle svých nebo podle cizích not, dělá to dobře. Samozřejmě, že nejde o demokracii, ale tom jsem už psal více než před rokem v článku o máslu a chlebu (01.02.2012).

2. Modré straky a Topani

Psát o zlodějích v ODS a TOP09 nemá cenu, jejich spis právě komponují na prokuratuře. Zbytek pravicové veselice jsou zájmové skupiny, které kopou za jednotlivé podnikatelské frakce a za skryté mafiánské skupiny.

3. Bezzubí socani

Myslitelský a politický debakl sociální demokracie se během vládní krize ukázal v totální nahotě. Jako žáby kvákají po dešti mohutněji a unisono, tak po pádu Nečase zabrala i socdem, ale nic nepodnikla. Politicky jediné správné řešení bylo okamžitě přihrát Zemanovi stínovou vládu a začít vládnout. Nebo negativně sbírat body tím, že by je Zeman odmítl. My bychom viděli, jak jsou noví politikové dobří, rozhodní, ušlechtilí a tak.

Pád vlády ukázal politickou a myšlenkovou bídu dnešní ČSSD. Je to spolek mocichtivých skupin z krajů, které byly dlouho odstavené od vládního koryta. Navíc jsou napojené na stejné zájmové mafie jako pravicová koalice. Odpovědnost za stát nechtějí, jen moc, vliv a peníze. Nejsou nic jiného než oposmluvní béčko ODS a Topky, což ovšem nemůže soudného člověka nijak překvapit. Stačí se podívat na vládu socdem v krajích.

Neschopnost jednat předznamenává kvalitu příští vlády složené z krajských strejců a bývalých ministerských pantátů. Nakonec za ně jednal Zeman, protože politiku holt někdo dělat musí. Zvlášť tehdy, když část vládní pravice sedí ve vazbě, kde medituje nad svým osudem a trestním rejstříkem. Politika socdem připomíná malá děcka. K čemu měli stínovou vládu, když ji nenabídli? Teď jsou směšní. Nic nedělají, tak jedná Zeman. A špičky ČSSD se pak zmůžou jen na výčitky, že jim rozvrací partaj. Přesně tak si to zvykli dělat komunisté, protože jsou už desetiletí v opozici. Komunisté také jen bohapustě žvaní, nechávají se korumpovat na krajích a sbírají voličské body pouhou hubou. Sociální demokraté mají hezký vzor k následování.

4. Černá mračna neofašismu

Pravice vedená Klausovou viditelnou a značně chmatáckou rukou skončila v celách a byla svým milostivým vůdcem amnestována. I nastoupila nová pravice, mnohem ušlechtilejší, jak jinak také. Na straně neofašistické pravice vzniká zajímavé uskupení českých pravicových patriotů všeho druhu (i církevního), kteří si zamilovali Putinův model vlády. Ten ví, co dělá. Ekonomickou moc nechal oligarchům, ale kontroluje přes ministerstva kompletní vývoz a dovoz. Všechnu politickou moc volebně i podvody přihrál vlastním pravicovým nacionalistům, chodí na Vzkříšení do chrámu Božího a všechny demokraty dal pod nepřímou policejní kuratelu. Zbytek disidentů půjde do kriminálu za hospodářskou trestnou činnost.

A lid tomu tleskal. I u nás bude tleskat, protože tato oligarchická a diktátorská parta mu dává chleba. To jsem psal už před rokem, kdy Zeman ještě objímal stromy na Vysočině. Po krachu normální demokracie a po konci pravicové kleptokracie přijde tvrdá ruka. Lidé cítí, že je opravdu zle a že někdo musí začít rozhodně jednat na státní úrovni. Tuto degradaci demokracie na oligarchii a pak na tyranii popsal už Platón před dvěma tisíci lety. Také u nás se už pilně šikuje sbor zachránců kalibru Babiše, Bakaly, Bobošíkové, Zemana, Okamury, tatíčka Klause a dalších.

Na detailní popis strategie českých Putinovců je ještě brzo, proto jen v kostce. Zeman má moc, oligarchové už dnes mají rozhodující média (viz článek Česká média za nečasu). Rusové přinesou skrze české oligarchické loutky tolik potřebné smlouvy pro české podniky a nabídnou export zboží do Ruska. Navíc nás kvalifikovaně i na další generaci zničí dostavbou Temelína, viz naši celkovou studii o české energetice. Na tento hospodářský debakl nám jistě i ochotně půjčí, neb hlava otroka má svou cenu.

5. Krize státu, tentokrát doopravdy

Raději to udělám v bodech, aby bylo o prázdninách o čem přemýšlet.

  • Krize intelektuálních elit je ještě horší, než krize v současné socdem. Lidé na ulicích opravdu byli, minimálně za Slávka Popelky v roce 2012 a částečně i s pomocí odborů v roce 2013. Intelektuálové však pouze bojovali proti Klausově amnestii a proti školské reformě. Byli částečně na ulicích, ale nikoliv společně na ideové frontě. Nevzniklo žádné celkové hnutí, které by artikulovalo zásadní státoprávní požadavky napříč stranami.
  • Velká část intelektuálů byla natolik nerozumná, že upřímně (a nikoliv jen pragmaticky) horovala za knížete jako za svatého Václava, který vyjede od Orlíku, ale bez doprovodu této známé kapely. Dopadli tak, jak dopadli, a nyní chodí kanály, aby na ně nebylo vidět.
  • Společně artikulovaná odpovědnost elit není na pořadu dne. A my, jako zástupci praktického myšlení, nejsme schopni nic rozumného vymyslet a společně udělat. Po pádu Nečase, způsobeného slušnými a jednajícími úředníky státu, nás dějiny zastihly na nočníku.
  • Ve státě a ve veřejném prostoru chybí moderátor společnosti, není vůle něco dělat v rámci res publica. Není jasno, v čem je skutečná krize a jaké kroky zvolit k nápravě. Není shoda ani na hlavních idejích, ani na tom, jak je prosazovat politickým, mediálním a aktivistickým lobbingem.
  • Intelektuálové nebyli schopni vzít štafetu nespokojenosti a nést ji dál. Proto jsme nyní národ apatických indidividuí hnaných sem a tam, bez cíle a bez vize. Společnost je dnes rozpadlá na jednotlivé ustrašence.
  • Chybí motor společenských změn daný v kultuře, jako tomu bylo za Pražského jara. Narcistní kumštýři si hrají na umělce v hladovění před ministerstvem kultury. Někdo by měl tvořit a myslet, i bez peněz, prostě proto, že je svobodný a že chce být svobodný.
  • Většina dělného lidu a živnostníků už chce jen ten žvanec, protože je zradily jak politické, tak intelektuální elity země.
  • O současné zradě ekonomů jsme už psali v tematických číslech, o manipulaci v TV a v médiích také. Řekněme si to na rovinu. V Česku je nepřetržitě více než 60 let klid a mír, tak proč je tady taková paseka?


Závěrem. Neofašisté mají jasno v tom, co mají dělat, protože globální ekonomická situace je v mnohých rysech podobná 30. letům. Tomu se věnujeme systematicky v ekonomické rubrice a v rubrice Analýzy. Demokratické síly u nás připomínají chaos Výmarské republiky na začátku fašismu, což jak víme, neskončilo dobře. Když to víme, tak něco dělejme. Dějiny nás budou soudit z našich činů, tak to bylo i za disentu.