<table width="100%"><tr> <td class="clanek_text"> Právě se sice zabývám Hegelovým pojetím jazyka ve <em>Fenomenologii ducha</em>, ale nedá mi to, abych nereagoval na debatu o ekologické brožuře <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=317">Jak neohřívat zeměkouli</a>. Pozoruji totiž v komentářích jeden zajímavý jev, který je hodně charakteristický pro méně vyvinuté společnosti východních demokracií. Za prvé a pozitivně: lidé mají obecně cit pro dobré věci a nechávají idealisty typu zelených aktivistů dýchat a dokonce i žít. Jen malá část lidu by je poslala do koncentráků či na místě zastřelila. To je jistě dobré a nadějné znamení. Dobro jako takové je uznáno (např. typu "neohřívat zeměkouli") a k tomu i příslušný inventář spoluobčanů, kteří podle všeho nechodí ani do supermarketu ani do práce a tudíž se mohou starat o podobné roztomilé hlouposti. Podobní podivíni tedy patří do nějakého skanzenu a nikoliv do normálního života: "Já (teď si kritický exemplář poklepe na rameno), jsem takový lidumil, že je nechám žít i uprostřed normální lidské společnosti, zcela pochopitelně složené pouze z takových jedinců jako má maličkost." /n/n Kde je problém? Ve špatně pochopeném obecném zájmu. Schizofrenie tohoto zdánlivě benevolentního postoje spočívá v tom, že násilně a hloupě odděluje dvě sféry. Jednak sféru nezištné aktivity hájící obecně dobrou věc a pak politiku jako brutální hru zájmů. V praxi to vypadá tak, že na aktivisty se kladou naprosto absurdní nároky typu: musíte se tomu plně věnovat, ale zadarmo, bez naší pomoci, bez míchání se do "špinavé" politiky atd. Jinak řečeno, zelení mají být jako pán Ježíš. Mají se volně courat Českem bez mošny a bez opánků, smí hlásat ideje zeleného království a přitom mají žít z darů bohatých vdov a chudých sirotků. Nesmí si z ekologie dělat ani zdroj obživy (univerzitní kariéra, granty, přednášková činnost...) ani nesmí pro zelené ideje lobovat v normální politické konstelaci moci. Jen tak prý dokáží svůj čistý (rozuměj: hloupý) úmysl. /n/n Tuto představu považuji za nebezpečnou politickou utopii. Vědomě odděluje obecný zájem od politického prostoru, kde se všechny obecné zájmy musí tak či onak artikulovat. Jinak totiž nejsou obecné (řecky: <em>koinón</em>), ale pouze idiotsky privátní (<em>idíon</em>). Pokud máme přežít na Zemi jako přírodní druh, tak jen za podmínky, že zde nezůstaneme v prázdném biotopu, kde už všechno schcíplo nebo bylo vytunelováno či jinak rozkradeno a zničeno. To je naprosto obecný zájem, protože jinak nemůžeme přežít jako "ty" a "já", tj. jedinci žijící v paneláku. Kdo si to myslí a z této pozice taxuje zelené aktivisty jako užitečné a neškodné <em>idioty</em> (ve smyslu obrany "jejich" privátních hloupých nápadů), je sám idiot. Hájí si své individuální dobré bydlo na úkor všech ostatních. Přitom o ně z dlouhodobého hlediska musí přijít. Proč? Protože dělá špatnou politiku: zapomněl, že do veřejného prostoru patří <em>všechny</em> zájmy a potřeby, které jsou pro nás <em>životně </em>důležité. Proč by tam měly patřit jen zájmy nacpané peněženky či nenasytných důchodců? Jistě, všichni nemají peněženku jako pan Tlustý a také občas vidíme staré lidi, kteří navečer vybírají popelnice. Přesto platí jedno podstatné: z politiky nelze svévolně vylučovat klíčová témata veřejného zájmu pod záminkou jakéhosi "idealismu". Pak jsou idealisté ti, kteří si myslí, že veřejný prostor lze dobývat pouze ušlechtilými řečmi a příklady. Tak to asi nezažili českou privatizaci a rozklad politiky v posledních deseti letech. Jistěže nelze nemorálními prostředky dobývat morální cíl; ale lobovat, pracovat i za finanční odměny pro dobré věci je naprosto morální a výsostně politické. Tečka. /n/n</td></tr> <tr><td valign="top"> <img src="./clanky/image/tony_auth.jpg" border="1">/n </td></tr> <tr><td class="clanek_text">Text: "Asi 22 světelných let od nás je nějaká planeta podobná Zemi... Doufejme, že ji ještě nikdo nestačil zaneřádit." (© <a href="http://www.uclick.com/client/nyt/ta/">Tony Auth</a>) /n/n </td></tr></table>