Není žádným tajemstvím, že se ve středu 2. října 2013 v odpoledních hodinách konala schůzka prezidenta Baracka Obamy s 19 zástupci největších bank a pojišťoven, tzv. uskupením „Financial Services Forum“, tedy fóra pro poskytování finančních služeb.

Kdo byli tito vyvolení? Mezi jinými Jamie Dimon, šéf J.P. Morgan Chase a Lloyd Blankfeid, šéf Goldman Sachs. To je ten pán, který nám vysvětlil, že „dělá boží dílo“. Nechyběl ani šéf Bank of America Brian Moynihan, Michael Corbot ze Citibank a Anshu Jain, šéf německé Deutsche Bank. Tato banka se zase proslavila díky podvodům a manipulacím se sazbou LIBOR a nedávno dokonce vyzvala své klienty, aby sázeli proti euru.

O co šlo tedy onoho 2. října v Bílém domě? O vyvinutí tlaku na prezidenta kvůli Obamacare? Těžko. To investiční banky neohrozí.

1. Banky vydírají Obamu kvůli Glass–Steagallovu zákonu

Podle hnutí La Rouche Political Comitee (LPAC), která vydala prohlášení o pozadí krize kolem financování amerického deficitu, šlo především o to, aby zabránili znovupřijetí Glass–Steagallova aktu, který by rozdělil banky na investiční a klasické, obsluhující reálnou ekonomiku. Wall Street požadoval od Obamy, aby zastavil opětovné přijetí tohoto zákona, který na nátlak finanční lobby zrušil prezident Bill Clinton v roce 1999. Od té doby se urychlila ruleta světového finančního kasina a letadlo padá stále rychleji. Američané nejsou hloupí a dívají se kolem sebe. Dobře vědí, že se zvyšuje počet států, kteří požadují přijetí tohoto Rooseweltova zákona z roku 1933. Podle občanské iniciativy „BüSo“ je to již 25 států, které vyvíjejí trvalý tlak na prezidenta Obamu, aby zákon znovu zavedl.

2. Co chce Wall Street?

Wall Street tlačí prezidenta přesně opačným směrem. Má být provedena záchrana stávajícího finančního letadla. Dále mají být uplatněna v USA stejná opatření, která prosazuje v současné době Evropská unie a Evropská centrální banka. Jsou to jedni a titíž lidé, kteří v bankách rozhodují, takže není divu. I v USA se má uplatnit evropský vyděračský systém "bail-out" a hlavně "bail-in". Viz klíčové slovo "bail-in" a odpovídající články. To znamená záchranné státní balíčky, zvýšení daní, urychlení vyplenění kont zákazníků bank. Jinak řečeno: jde o stříhání ovcí až na krev a jejich následné odhození do kafilerie. Minotaurus profesora Varoukise chce oběť. Výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde ve svém interview pro Financial Times přinesla stejné poselství: finanční systém se musí zachránit za každou cenu, i kdyby nás to mělo všechny zabít. Od dob krále Herodese se na finančních trzích nic nezměnilo.

Hnutí La Rouche varuje, protože Republikáni táhnou s velkými bankami a vydírají Obamu zaškrcením federálního rozpočtu.

La Rouche wrote:
Nebude-li Glass-Steagallův zákon přijat, a zatím na něj přikývli pouze Švýcaři, dojde k velkému podvodu na amerických voličích. Američtí občané se musí připravit na nejhorší scénář, na kterém se Obama a republikáni již dohodli. Na řadu přijde nejdrsnější krácení rozpočtů v historii a plundrování, které Američané ještě nezažili. Rozhoduje Wall Street.

Rozdělení bank na investiční a kapitálové by skutečně pomohlo demokracii i ekonomice. Naživu by zůstaly sice podkapitalizované, ale přesto životaschopné banky. Ty by mohly začít fungovat jinak a ve prospěch reálné ekonomiky.

3. Bankovní letadlo tankující "fiat money" už nemůže létat

Wall Street a jeho evropské pobočky se potápí, Spojené státy se stejně jako Evropa nacházejí uprostřed finanční bouře. Obvykle jsou zničeny nejdříve okraje, než se dojde do centra. Pokud by došlo k pádu finančního systému, padne nejdřív euro. Výzvy k sázení proti euru nejsou ničím jiným než pokusem posílit ještě na čas význam dolaru, stejně jako umělé manipulace s cenou zlata. Podívejte se na článek Planetární hrnce zlata se daly do pohybu.

Podíváme-li se na strukturu českých devizových rezerv, pád západního finančního systému by byl pro naši zemi fatální. Vychází mi, že by naše dovozy byly kryty na dobu pouhých 3,7 měsíců. Jenže to krytí po prodeji zlatých zásob geniálním vůdcem ČNB Josefem Tošovským by bylo dané pouze cennými papíry, které se mohou v momentě přeměnit v hromadu šrotu. ČNB pod vedením Tošovského a prodala mezi lety 1997 a 1998 ČNB naprostou většinu svých zlatých rezerv, celkem 55,78 tuny zlata a po necelém roce by dostali o 20 miliard více. Zlato, které sice nenese úrok, má nezastupitelnou funkci právě v době velkých krizí a turbulencí. Jenže to nám naši bankovní „experti“ prodali a za hubičku, včetně Tošovského dobrého místečka v BIS. Že jsme se nepoučili alespoň od Poláků!

Zdroj: BüSo.de, ČNB