Tak nám odsoudili Tulipána k trestu odnětí svobody v délce pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a odebrání osobního notebooku nepodmíněně. Ústavní soud potvrdil rozsudky od nejnižšího po nejvyšší. Nejedná se samozřejmě o žádného Fanfána Tulipána, ale o mladistvého Pavla P. z Liberce, jemuž soudně přidělili vtipnou přezdívku, a exemplární trest. Teď si zapomene štípnout lístek v tramvaji a po zásluze bude putovat tam, kam dávno patří, totiž do nápravného zařízení se zvýšenou ostrahou.

Je jasné, že na chudý lid musí být přísnost, a na mládež, není-li jen trochu „zlatá“, o to víc. Tulipán se totiž dopustil jako čtrnáctiletý ohavného a nebezpečného zločinu: poskytl na svých www stránkách linky na filmy domácí i zahraniční. Pozdě prosil o smilování poukazem na možné uplatnění subsidiarity. Údajně působil škodu vyčíslenou na stovky milionů korun, a to podle velmi střízlivého odhadu nadnárodních společností. Kdo nevěří, ať tam běží, Protipirátská unie mu to, co neví, poví.

Markéta Prchalová, ředitelka České protipirátské unie, nic nemá proti stahování Tarkovského, ale vadí jí stahování Harryho Pottera, Pirátů z Karibiku či Simpsonů. To je jasné. Z Tarkovského nic nekouká, ale z Pottera vypadly stovky milionů, tak proč ne miliardy? Vždyť chcete-li užívat Ferrari, jak správně říká, také počítáte, že budete muset zaplatit, a nemáte-li peníze, nejedete. Stejně tak jako když si jdete koupit televizi nebo fotoaparát. Zaplatíte, nenapadne vás odejít bez placení, a teprve když nejste spokojeni, jdete zboží vrátit a dostanete zpět peníze nebo jiný výrobek. A právě tady se přímo nabízí revoluční návrh Protipirátské unie, která zastupuje jak české distributory filmů (kino, DVD), tak zahraniční studia a několik televizních vysílatelů.

Ředitelka věří, že od 1. ledna 2014 bude možné DVD s filmem reklamovat. Doba nesvobody, kdy jsme si pokoutně půjčovali, za zády státní bezpečnosti, neuměle namluvené videokazety často 5x přepisované a tedy velmi nevalné kvality, je nenávratně pryč. Přišla doba svobody, kdy stejně tak jako nemusíme čekat v pořadí na televizor Oravan, ale můžeme si vybrat z široké nabídky a máme právo zboží vrátit, zpravidla do 24 měsíců, napříště budeme moci reklamovat nosiče s filmy, které se nám nelíbily. Samozřejmě, že ne ve lhůtě dvou let, to už si v drtivé většině na zhlédnuté dílo stejně nikdo nepamatuje, ale ve lhůtě 14 dní. Vždyť si představte, že byste si šli koupit třeba mouku, cukr či konzervu a doma po rozbalení zjistili, že uvnitř je něco smrdutého a nepoživatelného, tak podobně je nutno přistupovat k „uměleckým“ dílům, po kterých se vám udělá šoufl.

Paní ředitelka nechápe, jak někdo takové odpornosti může natáčet a distribuovat a připadá jí, že je to, jako by někdo propagoval holokaust nebo prznění malých holčiček. Navíc podobně jako v zemědělství jsou filmy často dotovány ze státních či veřejnoprávních zdrojů a tak je třeba skoncovat s pirátskými praktikami těch, co seberou prachy a vyrobí svinstvo podobné pančovanému alkoholu, jímž otravují převážně ty sociálně slabší. Každý ať si dělá, co chce – ale za svoje.

Tihle vykutálení socialističtí piráti se akorát zadarmo přiživují na cateringu a vybírají peníze za skryté i zjevné reklamy a fungují jako prádelny špinavých peněz. Není pak divu, že takové pokomunisticku vyráběné dílo přijde tak draho. Je nutné do celého byznysu vnést ducha rozpočtové odpovědnosti každého jedince. Tak jako zemědělec nemůže prodávat shnilá jablka, nebude moci nadále filmový producent prodávat nechutný brak. Takovým jednoduchým opatřením se zamezí i neblahé činnosti takových libereckých fanfánů, protože kdo by se namáhal se stahováním bez záruky?

Navíc ušetříme desítky milionů korun, které stojí všechny daňové poplatníky činnost policie a soudů projednávající stovky a tisíce případů obdobné nejvýše závažné trestné činnosti. Podobné konání konečně nalezne své místo v koutě tržního hospodářství a stane se po právu ekonomicky asi tak významné jako sobotní bleší trh. Stejný přístup bude zaveden ovšem i v kinech, kde navážeme na slavnou tradici vracení vstupného. To nadále nemůže být ničím výjimečným, ale naopak se musí stát běžnou praxí denního působení neviditelné ruky trhu chirurgicky oddělující odpovědné od hazardujícího, prosperující od ztrátového a kapitalistické od socanského. Taková volba je opravdovým programem pro budoucnost psaným svobodnými diváky, je manifestem srdce a rozumu, řešením, které pomáhá a je obrovskou šancí pro zodpovědné. Ústavní soud jej předběžně jednomyslně schvaluje.