Existuje jiná cesta z globální finanční krize, než nám předkládají politici, ovládaní globální finanční elitou a mohutně podporovaní koupenými médii? Je neoliberalismus a korporátní fašismus definitivní tečkou, protože platí jejich fatalistické heslo: „There is no alternative“? Na alternativách pracuje mnoho občanských organizací a akademiků, kteří se nenechali koupit. Nedávno se na pultech knihkupectví v německy mluvících zemích objevila kniha rakouského profesora a bývalého významného manažera Heinricha Wohlmeyera „Pozdvižení v Evropě“ (Empörung in Europa), ve které zkušený a uznávaný matador přichází s vlastními návrhy na řešení krize, které českým čtenářům touto cestou přibližujeme. Nejprve fakta a pohled z jiného, hodnotového zorného úhlu, které jsou základem přístupu Wohlmeyera k řešení krize. (redakce)

Nepřipustit prodej veřejného majetku a sociální zbídačení

Zadlužení téměř všech států světa několika vlastníky velkokapitálu dosáhlo takové míry (40,5 bilionu dolarů), že tyto dluhy nelze splatit bez toho, aniž by věřitelé rezignovali na část úhrad. Jenom samotná eurozóna je zadlužena částkou 8 bilionů, tedy 8 000 miliard, celá EU 27 zemí 10 biliony eur. Úsporná opatření, která požaduje finanční elita především od nejchudších vrstev obyvatelstva a prodej veřejného majetku, který slouží všem ve prospěch těchto elit, povedou k nesnesitelnému sociálnímu zbídačení.

Peníze vytvořené z ničeho vrátit tam, kam patří – do nicoty

Peníze, které byly na začátku doslova vnuceny státům, aby se z nich daly později díky odpovídajícímu ratingu vyždímat úroky, byly vytvořeny z Ničeho (fiat money). Teď je potřeba tyto peníze řízeně vrátit zpátky do Nicoty, aby se zabránilo extrémním sociálním dopadům s nedozírnými důsledky. Vybudovaná finanční bublina je nyní přibližným trojnásobkem světového hrubého domácího produktu – tedy všech hodnot zboží a služeb, které jsou na světě vyrobeny. Příkazem dne je tuto bublinu nechat implodovat buď vzdáním se požadavků na splácení ze strany věřitelů, nebo zavedením přiměřeného zdanění finančních oligarchů podle principu ekonomické výkonnosti. To je jediná alternativa k sociální katastrofě, velkému utrpení, chaosu, občanským válkám nebo světové válce.

Velcí spekulanti – jako G.Soros – plédují už vehementně pro masivní zásahy, protože vědí, že likvidace sociálního smíru poškodí fungování samotného ekonomického systému, kterému oni vděčí za své bohatství a který jim doposud umožňoval udržet si ho. Jsou si vědomi nebezpečí společenského převratu. Na druhé straně však zástupci finanční oligarchie a lobbisté z amerického ministerstva jsou schopní otravovat německého ministra financí na dovolené a ovlivňovat špičkové evropské politiky, aby se nestavěli proti dalšímu tisku nekrytých peněz ze strany Evropské centrální banky. Což znamená z dlouhodobého hlediska inflaci.

A to ještě Wohlmeyer nemusel komentovat postup centrálních bank v souvislosti s uzavřením mezinárodního kartelu centrálních bank, jehož účinky se projevily okamžitě i v opatřeních České národní banky. Požadavek k dalšímu tisku nekrytých peněz ze strany Evropské centrální banky znamená z dlouhodobého hlediska vysokou inflaci a tím i rozsáhlé vyvlastňování obyvatelstva.

Mechanismy tržního ekonomického systému byly vypnuty

Úvěry byly poskytovány nanejvýš luxusně zaplacenými „odborníky“, a ti dostali požadované úroky a rizikovou prémii. Tyto kompetentní osoby šly vědomě do rizik. Tato rizika mají být nyní socializována, tedy ztráty mají zaplatit všichni a zisky jsou ovšem privatizovány. To je ovšem v příkrém rozporu se všemi pravidly ekonomického systému společnosti a „mechanismem sankcí, kdy neúspěšní jsou z trhu vyloučeni. Mechanismu, který má fungovat v tržní ekonomice a na který apologeti trhu neustále přísahají.

Hledají se ekonomové, kteří mají smysl pro společenskou odpovědnost

Vzhledem k už evidentnímu nástupu chudoby a bídy bychom neměli obcházet nevinné oběti. Nesmíme se dívat stranou, stejně jako přenechat všechno „odborníkům“, nýbrž musíme být schopni pojmenovat věci pravým jménem a požadovat nezbytné korektury.
Dnes se koná evidentní plundrování nejchudších lidí. Zájmy několika velkých, nenasytných a mezinárodně propojených vlastníků kapitálu jsou chráněny mezinárodními pravidly v oblasti finančnictví a mezinárodního obchodu, stejně jako politickou a vojenskou mocí několika mocných států.

Denně naskakují na internetových hodinách další dluhy. Tyto dluhy nelze splatit, protože úrokové zatížení přesahuje procenta hospodářského růstu postižených zemí a uložená a vnucená úsporná opatření jsou další příčinou likvidace jejich hospodářství.

Pořád ještě „vedoucí světová měna“, US dolar, jehož emise je plně v rukou privilegovaného kartelu privátních bank, amerického Fedu, a který toto privilegium zneužívá ve svůj prospěch, „spočívá“ na státním dluhu v objemu přes 16 bilionů, které nelze splatit, nýbrž situaci řešit před implozí dalším zvyšováním dluhového stropu. To znamená, že tato „vedoucí bublina“ bude stále větší a nebezpečnější. Je tedy zapotřebí podstatná korektura stávajícího kurzu.

Pokračování zde (část II.).