Zpráva o zvolení slovenského nacionalisty a fašisty Mariana Kotleby přišla v nevhodný čas. Zrovna jsem sledoval dokument o jugoslávských válkách, kterým předcházelo ekonomické ožebračení lidu. A najednou se ohrožení zpřítomnilo jak v čase, tak v prostoru. Vždyť Slovensko jsem tak trochu i já, není to země a lid, kterému bych nerozuměl, či který by byl příliš daleko. Mrknul jsem na video a přečetl jsem si desatero staronové fašistické strany LSNS a rozesmutněl se ještě víc.

Naši politologové a novináři pějí sice starou známou písničku o tom, kterak jsou problémy složité a ještě složitější, a tedy neexistují žádná jednoduchá řešení. Jenže s takovou výmluvou asi nevydrží trpělivost posluchačů věčně. Problémy se neřeší, problémy se vyrábějí, strategie směrování národa či státu, ve kterém by se všem dobře žilo, neexistuje. Místo toho nám pan Kalousek předkládá jako axiom pozdní odchod do důchodu s minimálním přispěním státu a ještě se pokládá za hrdinu, který to jediný otevřeně říká. Pan Kalousek je jedním z hlavních protagonistů, kteří přivedli tuto zemi na buben a ještě se chlubí tím, že se za to nestydí.

Není mi například jasné, co je složitého na svázání výše mezd politiků s výší minimální mzdy. Pamatuji si ještě debatu na toto téma ze začátku devadesátých let. Nakonec z toho sešlo, mzdy poslanců tedy od té doby nejsou vázány na výši minimální mzdy, ale na výši jejich chamtivosti. Také nevím kde je vytesáno, ve vesmíru, na Zemi či podzemí, že se do důchodu nejlépe může chodit až po sedmdesátce, jak plánují příznivci knížat, co mají k lidu nejblíže. Rovněž mi není jasné, proč tolik lidí volících asociální TOP či modré straky, váží cestu k volbám. Tyto strany, již podle svých programů, jsou dohromady výhodné maximálně pro 5 procent populace. Jejich zlodějna věcí veřejných vždy vedla k rozevírání pověstných nůžek, k zvětšování rozdílů mezi bohatými a chudými, a tak se pro slibovanou střední vrstvu v naší společnosti místo nenašlo. Tak to dopadá, když se krade po miliardách. Opravdu těžko říci, kdo morálně hlouběji klesl, zda pracovník socialistického podniku zahraničního obchodu ve službách tajné služby, či ten, kdo se podílel, jako dlouholetý náměstek ministra obrany a ministr financí, na rozkradení republiky, aby poté ještě drze rozeslal ožebračenému lidu složenky.

Historici zkoumají příčiny úspěchu fašismu a komunismu, ale jak zkoumají, jak chtějí, vždy dojdou ke stejnému závěru. Matkou všech totalit je bída a otcem zločin. Zločin mocných a bída bezmocných. Až dospějeme ke zhroucení finančního systému, pak bude pozdě chtít se ptát na řešení. Žádná dobrá či přijatelná řešení po ruce nebudou. Není-li dnes koho volit, zítra bude ještě hůř, zítra může být volba zakázána. A není proč se tomu divit. Divit bychom se měli tomu, proč je náš systém tak prohnilý a postavený na tak vratkých základech, že jej mohou prakticky zničit ekonomičtí šamani dneška. Každý z nich má jiné vize, jeden už v dálce vidí bizony, tedy prosperitu, zatímco druhý holé kosti, či-li hlad. A přestože se nikdy neshodnou, nábožně je posloucháme a vzhlížíme k nim jako Židé na zlaté tele.

Život naší společnosti stavíme již dosti značnou řádku let na ekonomické prosperitě, jen představy, co a pro koho to vlastně je, se liší. Jedni prosperitu vidí ve svobodě státi se miliardářem, druzí v jistotě střechy nad hlavou, zaměstnání a opory v nemoci a stáří.

Zatímco v době mého narození hlavním ukazatelem bylo množství vyrobené oceli, dnes je jím množství vyrobeného čehokoliv označené jako HDP. Přibývá-li na váze naše české tele v podobě hrubého národního produktu dosti rychle, šamani jsou v extázi - a my s nimi. Nyní však na váze ubývá a to dokonce více než telata v sousedních zemích. A pak jednou někdo kdesi za oceánem prstem kývne a naše tele dočista chcípne. Říká se tomu hyperinflace nebo tak nějak. Každopádně s penězi si každý budeme moci zatopit a s kartami hrát mariáš. Co přijde pak? Možná desatero pana inženýra Kotleby.