Sledoval jsem rozpravu 29. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, protože byla řeč o tématu hodně důležitém. Projednával se vládní návrh zákona o evidenci tržeb (tisk 513). Jako vždy šlo v prvním kole o to, zda se má návrh zabít, či ponechat naživu v tzv. legislativním procesu. Debata byla dlouhá a došlo i na občerstvovací přestávky. Herecké výkony byly slabší a výprava si vystačila jen s kulisami z obrovských účtenek. Nechci téma zlehčovat, ale koalice musí v této oblasti něco změnit, už jen proto, že státní příjmy z výběru daní musí růst. A problém to není úplně jednoduchý.
Naši drobní podnikatelé nechtějí platit daně. Intuitivně to cítí jako morálně ospravedlnitelný postoj. Možná i oprávněně. Dobře vědí, že v dotační ekonomice, ve které jsou donuceni působit, je placení daní pro některé jejich konkurenty jen nevýznamnou položkou v cash flow. Nezáleží ani tak na oboru, ve kterém se podniká, dokonce ani na efektivitě a produktivitě, ale hlavně na tom, jaký dotační titul právě v tuto dobu platí a kolik z něj do firemního cash flow pravidelně sype. Lobbistické úsilí v Evropském parlamentu a nakonec i tady u nás bylo soustředěno po mnoho let jenom na to, jak tento systém dovést až k dokonalosti, tj. za všech okolností k čistému plusu. To, co bylo dříve jen výsadou samospráv a státních institucí, se stalo běžnou součástí ekonomiky. Podnikat za všech okolností beze ztrát je výsadou jen nemnohých vyvolených. Kdo by se tomuto ideálu nechtěl přiblížit? Sám oceněný nejlepší ministr financí ve východní EU (Časopis Emerging Markets 2008 a 2011) systém, který léta pomáhal budovat, popsal v parlamentní debatě takto:
Analytik by řekl, že tyto praktiky tak trochu deformují trh. Živnostník, který jede na vlastní riziko a nemá shodou nešťastných okolností nárok na žádný dotační titul, který by mu dorovnal rozdíl v nerovných ekonomických podmínkách, si řekne, že nebude platiti daně. Je to fakticky jediný možný způsob obrany vynucený pudem sebezáchovy. Prostě a jasně - rentabilita bez dotací je tak malá, že na daně už nezbývá. A tak se neplatí. Proto jsou také oblasti, ve kterých už se nikomu podnikat nevyplatí. Služba či výrobek, pokud má být spotřebiteli dostupný, musí být dotován. Toto je konec tržní ekonomiky a tzv. volný trh už je dávnou minulostí. Pravicové politické strany už by konečně měly přepsat své volební programy a vzít hospodářskou realitu na vědomí. Začínat podnikání v takto deformovaných tržních podmínkách bez pomoci různých podpor jen za vlastní kapitál je opravdu velmi obtížné. Evropa jako celek má skutečně velmi komplikované tržní podmínky a společné podpůrné programy Evropské unie tyto nerovnováhy spíše prohlubují.
Vládní návrh zákona o evidenci tržeb je jenom jedno z řady dílčích provázaných opatření. Celkovým záměrem koalice je alespoň trochu zjednat jasno v ekomonické realitě. Tím dalším opatřením je zvýšená kontrola tzv. optimalizace daní a hlavně jsou to majetková přiznání s povinností prokazování původu majetku. Celkem přesně „vo co go“ současné vládní koalici vystihuje současný ministr financí.
Finanční správa si ověří stav majeteku a bude se moci zeptat, až k tomu konečně bude mít tu kompetenci, jestli ho občan řádně zdanil. Vládní návrh zákona o evidenci tržeb (tisk 513) je jenom jeden dílčí krok k normálním civilizovaným poměrům. Sám o sobě nezmění nic, ale pokud budou platit další návazné kroky, tak se možná změní i atmosféra ve společnosti. Pan minstr Babiš v to doufá a my zatím doufáme s ním.
Stručná statistika parlamentího zpravodaje: V prvním čtení návrhu zákona o evidenci tržeb vystoupilo celkem 35 poslanců, z toho 15 řádně přihlášených, a dva členové vlády. Návrh prošel do dalšího kola legislativního procesu.
Zdroj:
Sněmovní tisk 513
Stenozáznam 29. schůze
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!