Připravoval jsem si přednášky do školy, kde momentálně učím francouzsky. Potřeboval jsem si ujasnit původ protikladné dvojice slov „en aval / en amont“, které pro mne byly příliš abstraktní. Zagůgloval jsem a stejnojmenný vyhledávač mne promptně odkázal na jedno <A href="http://www.francparler.info/forum/viewtopic.php?t=2431">jazykové fórum</A>, kde jsem si přečetl zcela srozumitelné vysvětlení. Nebyl jsem totiž sám, koho to zajímalo. Zájemce poděkoval neznámé dámě za výklad a dodal: „To fórum je fakt výborná věc!“ Taky si myslím. Obdivný vykřičník ve mne probudil filosofa. Díky jedné iniciativě nesené vášní něčemu porozumět druhá strana informačního kanálu vygenerovala analogickou vášeň chtějící něco vysvětlit. A to se děje miliónkrát ze sekundu po celém světě. Vynález Sítě totiž považuji za největší revoluci od objevení Ameriky. Web umožňuje vytvořit nový „svět života“, což je filosofický termín popisující primární subjektivitu nás všech, z níž teprve roste svět objektivních významů. Toto univerzum známe pod pojmem „věda“ a myslíme si, že je chytřejší než my všichni dohromady. Jako filosof vím, že není, a vím také proč. Hermeneut mého ražení nemůže být s tímto Husserlovým termínem plně spokojen. Ale to by byla jiná debata, o fenomenologii založené na transcendentálních či na fundamentálně-ontologických základech. Onen „svět života“ každopádně představuje pro filosofa živnou půdu významů, jejichž pluralita stojí za to. Pozorovatele digitálně utvářené člověčiny zaujme faktum (od slova „facere“) iniciativního spojování vedeného motivem vzájemného porozumění. A to je výsostné politikum. Možná i vy dostáváte v mailu obrázky či power-pointové karikatury našich politiků, vtipné komentáře k situaci na burze, popřípadě ke Klausovu tažení proti globálnímu oteplování a proti Evropě. Stejně tak mi chodí věci k Julínkově reformě, protože anonymní autoři se nebojí nazývat krádež krádeží. Svět „našeho života“ uskutečňovaný skrze síť sítí ukazuje výkon porozumění v jeho dějinné aktualitě, tj. v konkrétně situované vůli „porozumět tomu či onomu“.<BR><BR>Proti vůli vidět a poznat neblaze vyniká schopnost některých médií mlžit pomocí falešné objektivizace. Svět lidí formovaný veřejným zájmem nelze objektivizovat, protože je náš: můj, tvůj i politika XY. Občanská vůle porozumět ve falešné objektivizaci bez problémů odhalí osobní motivy skryté za zdánlivě neutrální argumentací, například páně Julínka a jeho náměstků. Stejně dobře lze k mlžení použít i křesťanské hodnoty. Po tomto prostředku obvykle sáhnou lidovci, když jsou v koncích s politickou latinou, což se jim poslední době stává stále častěji. Celostátně působící weby mohou falešnou objektivitu vypouštět systémem sněhového děla. Peníze velkých společností a zájmových skupin připraví umělou sjezdovku tak, aby veřejné mínění co nejrychleji sjelo do cílové stanice, u nás pietně nazvané slovem „reforma“. Čeho a jak, to už je vedlejší: hlavně, že „něco“ musí „rychle“ a „bezodkladně“ reformovat. Jinak nebudeme světoví, moderní, efektivnější, účinnější a bídně zahyneme. Mnohá média, hlavně veřejnoprávní TV, používají jazykové fetiše jako magická zaklínadla. Vtipný svět internetového života tento pseudo-objektivní reformátorský zápal neúnavně demaskuje. Jde prý většinou o typicky českou schopnost něco vytunelovat a rozkrást. Ale to bychom se dostali již ke konkrétním společenským tématům. /n/nŽivnou půdu webu však netvoří politika, ale jakási svépomocná brigáda v porozumění. Například nová podoba umlaufovin by neexistovala bez desítek vývojářských fór, kde neznámí programátoři dali zadarmo a nezištně své schopnosti k dispozici ostatním. Stejně tak vznikají v humanitním prostředí stovky studií, reflexí a odborných článků, které si můžeme zadarmo přečíst. Stránky Wikipedie už bez problémů soutěží s placenými encyklopediemi, například se známou Encyklopedia Britannica. Webová forma se tak naplňuje obsahem: obojí je zdarma. Proto je tato iniciativa porozumění, technického i faktického, zcela svobodná a ve svém celku nezmanipulovatelná. Interaktivní síť skutkem dokazuje, že svobodná aktivita „poznávat a porozumět“ se chce sdílet se všemi, jež o to stojí. Internet poskytl prakticky neomezené možnosti. Díku tomuto živému zasíťování vzniká nový <EM>Lebenswelt</EM>, který ve svém celku odolává demagogii, korupci a zlodějnám všeho druhu. Odolává jim proto, že stále znovu generuje a koriguje porozumění světu a lidem. Toto porozumění nelze ve svém celku zmanipulovat, pouze v jednotlivých částech. Proto je tento druh vědění vysoce lidský a vysoce demokratický.<BR><BR>Proč o tom píši. V několika článcích jsem zmínil význam <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=486&pg=2">obecného referenda</A>. Vidím v něm základ pro občansky přítulnou demokracii postavenou (alespoň částečně) mimo diktát politických stran. Z dosavadních diskuzí vyplývá jako základní námitka nedůvěra ve schopnost lidí rozhodnout veřejné záležitosti. Tento argument je starý jako demokracie sama, viz Platónův dialog <EM>Protágorás</EM>. Tehdejší otázka zněla: Lze vyučovat politickému jednání? Sókrates i Protágorás se shodují v jednom základním bodu. Ve společně sdíleném prostoru obce mají rady každého občana stejnou hodnotu, zatímco v řemesle či jiných dovednostech, které vykonávají, si každý podržuje své partikulární vědomosti. Proto by asi oba hlasovali pro obecné referendum. Dnes tuto víru v hodnotu obecního porozumění v demokracii vyjadřuje jeden abstraktní volební hlas pro každého občana. Ale vládnout mohou jen někteří, byť jménem všech. Již v řecké obci se objevili „vůdci veřejného mínění“ (<EM>demagógoi</EM>), kteří za úplatu ohýbali veřejné mínění sem a zase tam. Oblbnout lze mnohé a na dlouho, ale nikdy ne všechny a na pořád. Svět internetu představuje onen <EM>Lebenswelt </EM>iniciativního, i když možná chaotického poradenství a informovanosti, kde se lze nakonec dopídit podstatného. Jistě, chce to čas a vášeň pro hledání pravdy o veřejném životě. Tu nemá každý. Ale protože jde o celek celků, to jest živoucí, stále znovu aktualizovanou formu sdíleného vědění a poznání, je tato konkrétní „vůle porozumět“ neomylná a nemanipulovatelná. Ale to platí pouze pro celek vědění. Jenže ten není pro nikoho z nás přímo přístupný, pouze pro Pána webu. Tím nemyslím lidského administrátora, protože řeší jen zabezpečení provozu, nikoliv plnost obsahu. My vždy vidíme pouze jeden díl celkového koláče, jednu perspektivu symbolicky založenou v našich záložkách. Hegel by měl ze záložek radost. Abstraktní „web o sobě“ se stává uživatelsky příjemným „webem pro nás“. Tím se jeho bytí konkretizuje, což je podstatný znak vyššího pojetí pravdy. Každý z nás omezených tvůrců stránek a brouzdalů, dodává k digitální vůli po porozumění malý díl. A tento malý díl není zanedbatelný. Tvoří součást celkové svébytnosti nové formy „světa života“, kterou internet představuje. <BR><BR>