Zpráva, o které budeme hovořit, má téměř 500 stran. Zajímalo by mne, jakým způsobem ji rada, jejímž jste členem, projednala. Jakým způsobem s touto obsáhlou zprávou byla Rada ČT seznámena.

Stížnost byla rozeslána členům Rady ČT a každý člen se s ní mohl seznámit. Čas na to byl dostatečně dlouhý, předseda rady Jan Bednář nespěchal a vyzýval členy rady, aby se k tomu vyjádřili a po nějaké době předložil návrh odpovědi. Já jsem napsal dopis ostatním členům rady, že s touto odpovědí nesouhlasím, uvedl jsem základní důvody. Potom došlo k diskusi při zasedání rady. Je to běžná procedura vyřizování stížností s tím, že v zásadě záleží na iniciativě jednotlivců, zda jí budou studovat, nebo jí přejdou s tím, že není relevantní. Musím říci, že Jan Bednář to nechává otevřené a je připraven diskutovat o námitkách a návrzích na odpověď. Samotná procedura spočívá v tom, že se hlasuje o přijetí navržených odpovědí na všechny stížnosti. K tomu dochází během zasedání rady. Je to jeden z pravidelných bodů jednání rady.

Ten text, ve kterém jste nesouhlasil s návrhem předsedy Jana Bednáře a který jste poslal členům Rady ČT, je někde publikován?

Já jsem napsal, že s navrženou odpovědí nesouhlasím v obecné rovině, s tím, že ne vše, co zaznělo ve zpravodajství ČT o Ukrajině, se zakládá na skutečnosti. Řekl jsem, že nejde odpovědět tím způsobem, že Rada ČT bude na 100 procent souhlasit se zpravodajstvím ČT a bude bagatelizovat stížnost jako celek. Potom jsem to během veřejného zasedání rady rozvedl a mluvil jsem o tom, že zpravodajství ČT upozadilo zásadní informace, které se týkaly rasistických, antisemitských a xenofobních projevů jisté části opozice proti Janukovyčovi a také části vlády po převzetí moci. Je skutečně zarážející, že právě těmto tématům nevěnovala ČT pozornost. Pokud jde o rasismus, a zvlášť antisemitismus, pak si myslím, že je to důležité i v mezinárodních souvislostech.

Odpověděl na tuto námitku někdo z rady?

Odpovědi se mi dostalo pouze na obecné rovině. Odpověď byla taková, že s mou námitkou většina členů Rady ČT prostě nesouhlasí. Tečka.

Je ten původní návrh předsedy rady Jana Bednáře totožný se schválenou konečnou verzí odpovědi na stížnost, nebo přece jen došlo k nějakým změnám?

Text je totožný.

To je běžná praxe, že předseda sestaví návrh a ten se pak odhlasuje?

V návrzích odpovědi se střídáme. Nejaktivnější je předseda a místopředsedové, ale každý má právo se k odpovědi vyjádřit. Je vítáno, když se členové podílejí na vyřizování stížností.

Vy jste v radě zhruba 2 roky. Některé komentáře v médiích odbývají Váš nesouhlas Vaším levicovým zaměřením. Navíc dalším členem rady, který nesouhlasil s navrženým textem odpovědi byla Ivana Levá, bývalá poslankyně za KSČM. Cítíte i v radě nějaké „pravolevé“ rozdělení?

Pokud „levice“ znamená být kritický vůči danému stavu věcí, pak je levice v radě v drtivé menšině a měla by asi tak 3 členy. Ale pokud „levice“ prostě znamená přihlášení se k levicové části politického spektra, tak „levicových“ členů rady je samozřejmě více. Kdyby se to chápalo takto obecně, tak je rada rozložena zhruba půl na půl. Ale bohužel ta levicová část se neprojevuje kriticky a s určitou distancí vůči instituci a tím pádem je otázka, zda je levicová.

Tou institucí myslíte pouze ČT, nebo instituce obecně?

Myslím vůči ČT. Nejde mi samozřejmě o kritiku pro kritiku, ale o určitý odstup. Já například vnímám kladné rysy činnosti současného ředitele Petra Dvořáka, nicméně snažím se o kritický odstup. Vycházím z toho, že Rada ČT má především kontrolovat činnost ČT, a to vyžaduje určitou kritickou distanci.

Pokud by rada CT uznala nějakou stížnost jako oprávněnou, mohlo by to znamenat snížení nějaké odměny, nějakého benefitu pro management ČT?

Během mého mandátu se jednou stalo, že se řešila stížnost na tzv. cenzuru prezidenta Zemana, kdy byla vystřižena jeho slova o tom, že Bakala je balvanem na cestě ekonomického vývoje. Management z toho vyvodil důsledky pro příslušného redaktora a přeřadil ho na jiné místo. Jinak o nějakém postižení vyššího managementu nevím.

Jak si jinak vysvětlujete absenci kritičnosti, o které jsme mluvili? Dovedu pochopit, že se generální ředitel ČT, management a další zainteresovaní postaví proti jakékoliv kritice ČT. Nechápu ale, proč je za každou cenu hájena lidmi, kteří z toho, alespoň bezprostředně, nic nemají. Z médií to vypadá, že člen rady pan Šarapatka odmítl stížnost dříve, než byla vůbec odeslána. Více ZDE. To už snad není ani ztráta kritičnosti, ale ztráta soudnosti.

Někteří radní považují svůj konformní postoj vůči velké instituci, jako je ČT, za něco přirozeného, co se rozumí samo sebou. Pak je tu ještě druhá věc, že mnoho členů rady chápe svji úlohu tak, že mají hájit ČT, protože si myslí, že ČT je pod tlakem z mnoha stran: prezidenta, politiků, tzv. proputinovských skupin, zároveň antiputinovských skupin, dále lidí, kteří odmítají uprchlíky a zároveň těch, kteří podporují uprchlíky. Tyto úvahy tedy nejsou bez opodstatnění, ale nemělo by to vést k vystavení bianco šeku pro vše, co ČT dělá. Pak by tu Rada ČT vůbec nemusela být.

Podle některých názorů je tendenční zpravodajství ČT nejen v případě Ukrajiny, ale i dalších konfliktů ve světě i v naší společnosti. Pokud tomu tak je, myslíte si, že je to dáno osobou toho kterého redaktora, jeho výběrem, zákulisním příkazem, nebo čím?

Neřekl bych, že je to takto personální, ale vychází to z myšlenkového světa, ve kterém redaktoři žijí. Počínaje fakultou, kde se vzdělávají. Svůj pohled na svět pokládají za samozřejmý a nezamýšlejí se nad tím, že je to pohled, který je už určitou interpretací světa. Některé informace nebo odborníky pak upřednostní, jiné upozadí, aniž v tom vidí tendenčnost. Redaktoři se domnívají, že jsou objektivní. Psali o tom už teoretici jako Adorno, a Horkheimer v „Dialektice osvícenství“. Zkrátka člověk má v sobě určitá schémata myšlení, o kterých si myslí, že jsou neutrální a objektivní, přestože taková nejsou. On si to však neuvědomuje. Redaktoři v masových médiích, když dělají například pořad o ekonomické krizi, automaticky vycházejí z toho, že tržní hospodářství je jaksi samozřejmě a přirozeně to nejlepší.

Myslíte, že tento způsob myšlení platí obecně pro celou populaci, nebo je spíše typický pro pracovníky médií?

V médiích je jich více, působí tam identifikace s určitým společenským statusem. Uvedu příklad: „Ti, kteří volí Zemana, jsou nějací dělníci, a lidé se základním vzděláním, takže my přeci nebudeme podporovat Zemana, my budeme podporovat knížete“. Pracovníci médií se setkávají s významnými lidmi a mají profesi, která není dostupná každému, takže se považují za příslušníky vyšší společenské vrstvy, a podle toho se utváří jejich základní vidění světa.

A co lidé, kteří mají zájem o hledání objektivní pravdy, a kterým nestačí sdělení „Putin je zločinec“ nebo „Zeman je primitiv“ a kteří se snaží vyslechnout i druhou stranu. Než si udělají názor, vyslechnou si minimálně toho Putina či Zemana. Je takových lidí menšina, nebo v médiích vůbec nejsou?

Takoví lidé se objevují, ale jsou v menšině, protože pohodlnější je připojit se k většině. Objevit vyvážený názor na věc, pokud to vůbec jde, je obtížnější a vyžaduje to jednak úsilí a jednak schopnost kritické distance vůči většině. Takže ti, kteří usilují o skutečné poznání věcí kolem nás, budou asi vždy v menšině, alespoň pokud instituce a systémy povedou k tomu, aby se člověk někam začlenil a byl konformní.

Každý systém?

Ne, mám na mysli systémy, v nichž žijeme.

A není to vlastnost každému systému, neboť každý systém je uspořádán hierarchicky, a ti, kteří jsou nahoře, se snaží zejména o to, aby byli podporováni většinou, a to i na úkor hledání pravdy?

Myslel jsem především na média, které mají v popisu práce hledat a šířit poznání věcí. Pokud to nedělají, je to na škodu celé společnosti. Pro sebezáchovu každé společnosti je důležité, aby fungovaly seberegulativní funkce. Společnost potřebuje instituce, které signalizují, zda společnost nesměřuje do propasti. Předem hlásí třeba „pozor, nastává změna klimatu“ či „pozor, nastává ekonomická krize“. Pokud tyto instituce trpí určitou většinovou konformitou, společnost ztrácí tyto kontrolky. Problémem liberální demokracie je ten, že tyto instituce neplní svou funkci dostatečně nebo vůbec. To je jedno z rizik současné liberální demokracie.

Není to také tím, že média jsou hodnocena podle počtu diváků a čtenářů a nikoliv podle toho, kolik pravdy nalezly?

Česká televize a Český rozhlas mají několik úkolů: Šířit relevantní informace, nebo reflektovat stav a vývoj české společnosti, přičemž tzv. sledovanost je pouze jedním z mnoha ukazatelů. Generální ředitel není hodnocen pouze podle sledovanosti či poslechovosti. Problémem však je, že rada dostává analýzy, které si nechává vypracovat sama ČT a kde vše vychází téměř bezvadně.

Nemůže si Rada ČT objednat analýzy sama?

Touto cestou šla Rada Českého rozhlasu. Potíž je ovšem s právní subjektivitou. Ani Rada ČT ani Rada ČRo si nemohou objednat analýzu přesahující určitou částku. Tím pádem jsou závislé na instituci ČT nebo Čro, kterou mají kontrolovat. To je určitá nedomyšlenost v mediálních zákonech.

Problémem by ale navíc bylo najít nestranného zhotovitele takové analýzy. Když například vezmu průzkumy veřejného mínění za posledních 25 let, zdá se mi zjevné, že minimálně některé jsou tendenční či zmanipulované.

Uvedu příklad. Fakulta sociálních studií Masarykovy university vypracovala analýzu mediálního pokrytí uprchlické krize a tam ukazuje, že ČT uprchlíky prezentovala jako administrativní záležitost, nebo se vyjadřovala v odosobňujícím, zpředmětňujícím jazyku. Tato analýza byla kritická vůči ČT. Já se snažím o to, aby v tomto bodě ČT a Rada ČT začala více spolupracovat s univerzitní sférou. University sice také nejsou zcela objektivní nebo nezaujaté, ale je tam určitá záruka kvality, protože tvůrci takové analýzy žijí v určitém prostředí, a pokud by vypracovali paskvil, zdiskreditovali by se v očích svých kolegů. Jejich profesní ctí tedy je vypracovat kvalitní analýzu. Je to přece jenom něco jiného než u soukromých společností, kde to tak být nemusí.

Ano, jenom peníze a právní subjektivita Rady ČT by to asi nevyřešily. Všichni mohou vzpomenout „nezávislé“ vyšetřování skandálu ODS s financováním, kde vedení strany najalo světoznámou „nezávislou a objektivní“ společnost Deloitte & Touche. Každý si dnes může udělat názor sám na to, zda smyslem takové analýzy či auditu bylo objevení či zakrytí skutečnosti.

Máte ještě nějaký jiný recept na zlepšení fungování ČT mimo hledání nezávislých analýz v universitní sféře?

Ano, myslím, že je třeba dlouhodobě vysvětlovat, co by se mělo zlepšit. Například členové rady dostávají zprávy z jednotlivých úseků, jako je kanál ČT 24 nebo vzdělávací pořady, a mohou se k nim vyjádřit i ve zcela konkrétních věcech.

Máte pocit, že vám lidé naslouchají? Nevedeme ve společnosti tak trochu dialog hluchých, kde si každý vede spíše svůj monolog?

To bych neřekl. Myslím, že management České televize naslouchá a kolegové z rady také. Myslím, že právě Petr Dvořák usiluje o to, aby se ČT postupně zlepšovala. S Petrem Dvořákem jsem se shodl na tom, že by se ČT měla stát jednou z nejlepších televizí v Evropě, ne-li nejlepší. ČT je součástí EBU, Evropské vysílací unie a tak má určité srovnání s ostatními televizemi. ČT není v tomto srovnání tak špatná. Jenže ČT je takový kolos, že není tak snadné ji měnit. Jde však o to, aby Rada ČT dávala vedení televize určitou zpětnou vazbu, přičemž ne vše se dá změnit ihned a v plné míře. Rada je tím orgánem, který rozhoduje o odměnách generálního ředitele a může jej také vyměnit. Takže Rada má v tomto ohledu poměrně velkou pravomoc.

Vy jste nedávno stál v menšině i ohledně bonusu pro generálního ředitele, ne?

Ano, to se projednávalo na stejném zasedání Rady ČT jako odpověď na stížnost na zpravodajství o dění na Ukrajině. Rozhodovalo se o přidělení bonusu generálnímu řediteli s tím, že všichni přítomní radní hlasovali pro 100% bonus a jenom já hlasoval pro 90% bonus.

Ale vy tady Petra Dvořáka spíše chválíte…

No ano. Chválím jej na 90 %. Vidím jeho snahu věci zlepšit. Zároveň je tam mnoho nedostatků, které se týkají především zpravodajství. Dále jde třeba o vyvážené zvaní hostů, zvlášť odborníků z pravice a levice. S tím jsou stále potíže, ale snad se to tu a tam lepší, jako například v novém diskusním pořadu „Souvislosti“. Ovšem pokud jde o zpravodajství, tak tam mám výhrady celkem pravidelně. Ať už šlo o Ukrajinu, uprchlíky, volby v Řecku, kdy zpravodajství tíhlo k jednostrannosti.

Já se musím přiznat, že nejsem příliš odborníkem na zpravodajství ČT, protože se na něj pravidelně nedívám, jelikož mi k mému zklamání toto „nezávislé a svobodné zpravodajství“ příliš připomínalo vysílání totalitní „komunistické“ TV. Stejný způsob argumentace a zpravodajských postupů.

K tomu Vám mohu říci konkrétní příklad. Když vloni vystoupil v Evropském parlamentu řecký předseda vlády Alexis Tsipras, Česká televize v tom okamžiku, kdy začal mluvit, přepnula zvuk a pustila záznam z vystoupení belgického konzervativního politika. To je směšné. To jsou podobné praktiky jako v normalizační televizi.

Blíží se volby. Nevím, jak tomu bylo konkrétně v případě České televize, ale při posledních prezidentských volbách jsem byl natolik „obklopen knížetem“, že si toho stranění médií opravdu nešlo nevšimnout. Bude Rada ČT sledovat, zda televize nestranní některé straně? Nejde jen o zvaní kandidátů. Jde o komentáře, zvaní údajně nezávislých odborníků, politologů apod.

Ano, to dlouhodobě kritizuji. Ve výročních zprávách se objevil údaj, že v ČT vystupuje zhruba 3,5 procenta levicových a 3,5 pravicových odborníků, a ostatní jsou údajně neutrální. Jenže kdybyste rozebral postoje a akcenty těchto tzv. neutrálních odborníků, zjistil byste, že šlo o typické konzervativní či obecně pravicové názory na svět. Na papíře je vše v pořádku, ve skutečnosti je tomu jinak. Kvůli vyrovnanějšímu zastoupení by se mělo zvát více odborníků, kteří mají levicové akcenty, i když se hůře hledají, protože málokdo o sobě řekne, že je levicově zaměřen. Dá se to ale zjistit třeba podle jejich publikací. Snad to televize časem zlepší. Je ostuda, když se k nějaké věci, jako jsou třeba úsporná opatření, vyjadřují z 90 % jen liberální ekonomové, kteří vesměs řeknou „jedině úsporná opatření pomohou“. To vytváří dojem, že to je názor všech odborníků. A má-li někdo názor jiný, určitě tomu nerozumí…

Neměla by ČT být také kritická? Nejde jen o pravici a levici. Jde o poměření protichůdných názorů. Jinak pozvou tzv. levičáka, který řekne „úspory ano“. Neměl by být kritériem výběru právě protichůdný názor na projednávanou věc?

Ano, to se těžko odhaduje. Někdo řekne, že se hlásí k levici, a pak podporuje bombardování Jugoslávie paktem NATO, jako tomu bylo v 90.letech. V diskusi by měly být zastoupeny obě názorové strany, i když souhlasím s tím, že o tématech, která porušují základní humanistické principy, by se v ČT, ale ani jinde nemělo vůbec diskutovat. Nikdy bychom neměli připustit diskusi např. o tom, zda máme vyhnat z ČR Romy.

V 90. letech se říkalo, že bude trvat celé generace, než se zlepší naše myšlení. Myslím, že právě v té oblasti, o které mluvíte, došlo naopak ke zhoršení. O nemyslitelných věcech se diskutuje a zločin je prezentován jako nutnost. Humanita, solidarita, respekt, tolerance či bratrství se nerozvíjí, ale právě naopak. Dnes jsem četl o učiteli, který přišel na hodinu v arabském obleku, aby dokumentoval naše předsudky. To se mu opravdu povedlo, protože na nátlak ředitelky a rodičů ze školy odchází. V diskusi pod článkem prakticky 100 % příspěvků vyjadřovalo radost nad tím, že učitel musí odejít. Mám dojem, že jsme zcela ztratili smysl pro realitu a proporce. Podobně ve 30. letech minulého století se rasismus netýkal jen vztahu k Židům. Méněcenní byli i černoši, Arabové nebo Indové. Kolonizátoři jistě nepřistupovali ke kolonizovaným jako k sobě rovným.

Jedním z důvodů pro odchod VB z EU byli ekonomičtí imigranti, kteří vyvolali nevoli u neprivilegovaných vrstev, jelikož jim snižují mzdy. Nešlo o Araby, muslimy, ale o Poláky a Čechy. To Poláci a Češi jsou považováni za přivandrovalce, kteří berou práci. Takže člověk v Čechách nadává na Araby a jiné „přivandrovalce“ a odejde do Británie, kde se na něj dívají s despektem také jako na přivandrovalce. Podobně jako se Češi dívají na arabské uprchlíky, tak se dívají v Británii na Čechy. Když jsem kandidoval do Rady ČT, bylo to také proto, že jsem ČT považoval a stále považuji za jednu z posledních institucí liberální demokracie, která může udržovat a rozvíjet univerzalitu práva a občanství ve společnosti. Je jednou z posledních hrází bránících nacionalismu, rasismu, xenofobii apod. Měla by to dělat více, ale na druhou stranu, kdo dělá něco podobného? Vidíme, že někteří novináři i politické strany podléhají těmto iracionálním nenávistným náladám vůči cizímu. Proto se angažuji v Radě ČT, považuji za důležité udržovat jednu z posledních hrází proti dnešním hnědnoucím tendencím.

Myslíte, že nám ještě chvíli vydrží?

Dělám vše proto, aby vydržela.

Děkuji za rozhovor.

Psali jsme
Kosa přiložená na hrdlo lhoucí aneb Analýza ČT o válce na Ukrajině
Debatní klub o České televizi - Ladislav Jakl / Petr Štěpánek

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!