Poté, co jsem dnes večer shlédla volební sjezd Demokratické strany, bych vám ráda něco řekla a vysvětlila, co asi vyvolá u mnoha mých přátel opovržení. Ale slova, která se tlačí do mého hrdla, mne dusí a já je prostě musím dát ven. Antiamerikanismus ve mně se chystá explodovat a jen Bůh ví, jaký vztek ve mně je. Já jsem původem poloviční Američanka, ale způsobem, který ze mne činí výraznější Američanku než většinu mých spoluobčanů s výjimkou pravých Američanů, tj. amerických Indiánů a přitom dnes večer musím popřít, že jsem - stejně jako vy - Američanka.

Jsem napůl Kanaďanka, byla jsem zde, v USA, vychována s velmi odlišnými hodnotami, než které teď vy, Američané, vyznáváte, a dnes, po nekonečných plivancích, vychloubání se a řečech o síle amerického militarismu, vyzvedávání americké vojenské síly a vychloubání se, že vymažeme ISIL a že se Amerika stane nejsilnější zemí na světě, a po totálně šíleném vyprávění ženy, jejíž syn padl v Obamově válce, jak by vděčností plakala na Obamově rameni – dnes prostě cítím, že jsem hluboce Kanaďanka. Každý jemný náznak, který jsem kdy vnímala o hlupácích za hranicí, o jejich hrubosti a nedostatečném vzdělání a o jejich absolutním právu bombardovat kohokoliv ve světě bez jakéhokoli jiného důvodu, než že to chtějí udělat z nenávisti k lidem v jiné zemi, to vše se dere z mé psychiky na povrch.

Právě jsem se vrátila z usilovné chůze podél Yellowstonu v Montaně a snažila se přitom, aby vzdálené hory nalezly v mém srdci a v mé mysli nějaké vlídné místo, ale nenalezla jsem je. Přírodní scenerie kolem mne byla jako vždy nádherná, ale mého srdce se to nedotýkalo. Vize mrtvých dětí v Sýrii, které Clintonová pomohla zabíjet, dětí roztrhaných na kusy Obamovými drony v Afghánistánu a Pákistánu, hrůzný chaos v Libyi, pustiny v Iráku, smrt a zmar tam všude, způsobený americkou vojenskou intervencí, Ukrajina, Honduras, Salvádor, Guatemala, Chile, jen jmenujte dál – vaše země tam všude hrozným způsobem bombardovala a ničila životy civilistů.

Když jsem slyšela, jak Američané jásají nad svou armádou a nad mocenskými výroky, které pronášeli řečníci ve Wells Fargo Center, proklínala jsem vás, proklínala jsem každého jednotlivce. Ozývalo se mi to, co mne učili jako dítě, tj. že jste NEPŘÁTELÉ. Jste země, které je nutno se bát. Jste země, která znechucuje. Jste hloupí. Vaše chamtivost, sebeuspokojení a nesmyslná hrdost nezná hranic.

Dnes večer nejsem Američanka. Odvrhuji své puritánské předky, kteří přistáli v této zemi v roce 1648. Odmítám slova, která jsem opakovala při ceremonii, kdy mi bylo uděleno občanství. Odmítám všechno nadšení, které jsem kdy cítila k této zemi.

Lidičky, vy nemáte žádnou představu, jaké to je pro lidi z jiných zemí, když slyší, jak se vychloubáte a jásáte nad vašimi zbraněmi, bombami a vojáky, nad vašimi vraždícími vojenskými veliteli, vašimi válečnými zločinci a vaším bezohledným vrchním velitelem. Všechny tyto hnusné věci se nás a všech ne-Američanů dotýkají, vibrují v našich tělech, jsou odporné a obscénní.

A přesto jste tady dnes večer všichni, přilepeni ke svým televizorům a počítačům a vaše srdce se dmou pýchou, protože jste nejsilnější země na světě, oslavujete svého presidenta-vraha a netušíte odpor, který vůči vám cítí svět. Zabíjeli jste, zabíjíte a budete zabíjet - a zůstanete na to hrdí.

Zdroj: Counterpunch

Překlad: onlooker

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!