Jan Masaryk
Řeč nebude o hrdinných obráncích Čech, ale o ceně, kterou sami sobě udělují čeští filmoví umělci. Cena je to vysoká a cenná. Národ je o ní zpraven v hlavním vysílacím čase prvního programu veřejnoprávní televize. Platí tedy o ní i ono „národ sobě“. Letos bylo naděleno nejvíce „Lvů“ za film, který téměř nikdo neviděl. Masaryk. Mělo to samozřejmě výhodu, ubylo kritiků. Mohli jsme tak všichni tomuto marketingovému, tedy obchodnímu tahu, tleskat. Kdyby film už běžně šel v kinech dva měsíce, možná by tolik cen vzbudilo pobouření. Takhle je to všechno v pohodě. Nikdo téměř neprotestuje, nemá proti čemu. Všichni se půjdou podívat, co ocenili, a pak se uvidí. Přinejhorším to bude dobrý byznys, tedy obchod. A o ten koneckonců v umění a v životě jde, ne? Takže nezbývá, než producentům, tedy investorům za jejich strategii zatleskat. Bude-li film z poloviny tak dobrý, jako je jeho reklamní zázemí, je nač se těšit. Já si raději nějaký ten měsíc nebo rok počkám.
Olga Hepnarová
Jiným „šálkem kávy“ je také oceněný film „Já, Olga Hepnarová“
V kině běžel dost dlouho a navíc nastoluje velmi vážné a stále aktuální téma. Za dramatickým příběhem natočeném podle skutečných událostí, kdy mladá žena, Olga Hepnarová
nákladním automobilem v roce 1973 úmyslně usmrtila 8 lidí, stojí neodbytná otázka po legitimitě trestu smrti. Za sebe mám otázku rozřešenu. Poprava Olgy Hepnarové, jakož i jakákoliv poprava lidské bytosti se případněji může nazývat prostou a hnusnou vraždou, aby se nezkresloval původní čin, totiž úmyslné zbavení lidského života, naproti tomu neúmyslnému, které nazýváme zabitím. Možná si čtenář řekne „a co těch 8 mrtvých, na ty Letko nemyslí?“. Myslí, myslí, ale k osmi vraždám nechce přidat vraždu devátou. Vraždu navíc garantovanou státem. Chybějí tu polehčující okolnosti vraždy v afektu, z hladu, strachu, záchvatu šílenství apod. Jde o vraždu chladnokrevnou, spáchanou za tím účelem organizovanou skupinou. Může-li nějaká komise, nějaké zasedání, nějaká pospolitost schválit odnětí života, kde jsou hranice toho, co nemůže? Může-li být takto zbavena života Hepnarová pro smrt 8 lidí, kdo si může být jist životem? Proč nepopravit politické vůdce? Mají na svědomí mnohem více lidí. Možná bychom měli usmrtit také duchovní vůdce, třeba Karla Marxe a Friedricha Nietzsche. Proč ovšem nepřidat pachatele dalších válek? Za Irák Bushe ml. Za vraždící drony Obamu. Jakýpak je mezi námi a „jimi“ rozdíl? Šílená nemocná Hepnarová zavraždí náhodné chodce, americký bombometčík nevinné japonské, německé či irácké děti. Že byla válka? Ano, byla. Komise rozhodla, parlament rozhodl, vůdce rozhodl, člověk rozhodl, že bude vše dovoleno. Vraždění se Hepnarové zakazuje, jiní jsou za něj vyznamenáváni. Komise tak rozhodla. Dementních, mentálně retardovaných a psychicky nemocných je lépe se zbavit jaksi preventivně. Jsou pro společnost neužiteční a zbytečně nás zatěžují na cestě ke světlým zítřkům. Komise to posoudí, komise to rozhodne. Úcta k práci, vlasti, národu, demokracii, svobodě – a neúcta k životu. Nemožné? Kdeže. Takový obyčejný fašismus, který nezemřel s Hitlerem, ale žije v nás.
Násilí jako lék?
Nás všechny zcela pochopitelně odpuzuje násilí zjevných deviantů ZDE,
avšak máme tendenci omlouvat strojové, chladnokrevné násilí ve „státním zájmu“. To jsou případy našich policistů, kteří buď ubili své oběti ZDE a ZDE
nebo se o to pokusili ZDE. O tomto případu jsme psali v článku Zbabělá policie.
Jako dobří Čechové tolerujeme násilí na vinících, vlastně se nám možná trochu stýská po veřejných exekucích. Jaksi si neuvědomujeme spojitost mezi násilím „ve jménu dobra“, tj. pořádku, a násilím obecně, násilím, které se vymkne z kloubů a stane se zhoubou pro všechny. Nejde tu o žádnou naivitu či „sluníčkaření“. Buď budeme hledat lidská řešení, nebo se staneme obětí těch nelidských.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!