Pohádky a fantastika jsou hezké tím, že zvířata mluví a lidé se myšlením přenášejí z místa na místo, žijí v čase pozpátku, agenti honí jen špatné lidi a mimozemské potvory, normální lidi nemusí chodit do práce a politikové nelžou. Na rozdíl od dětí a presstitutů všichni dospělí lidé ví, že tento svět v reálu neexistuje, ale jistě by bylo hezké, kdyby tomu tak bylo. Lidský svět určený jednáním ze svobody je zajímavý tím, že princip reality v něm neplatí kompletně, jako ve fyzikálně určené přírodě. Vládní agenti jsou schopni zavraždit slušné lidi nebo je poslat na soud. Neoliberální politikové lžou naprosto nestydatě, když jde o jejich milionářské nebo miliardářské zájmy. V orwellovském světě zdání se manipulace vydává za pravdu tak dlouho, dokud občané mají strach a tváří se, že císař je nahý. Pak platí, že svět zdání začíná určovat realitu dosti děsivým způsobem.
Například zmanipulujete volby skrze automaty firmy Dominion, pak shodíte vyšetřování volebních podvodů ze stolu, pak začnete pronásledovat občany za to, že si myslí, že prezidentské volby byly zmanipulované. Nebo vytvoříte story o mimozemských agentech, kteří vyhodili do vzduchu vytunelovaný sklad střeliva a postupujete podobně stupidním způsobem. Pohádky jsou hezké a poučné, nejen pro děti. Vytváření světa zdání je horší činnost. V politice může tento kšeft dlouho procházet i nepozorovaně, protože lidé mají na starosti jiné věci, než oficiálně hlásané ptákoviny. Jenže lež má i v politice krátké nohy. Aby platila delší dobu, musíte lidem nahnat strach. Pak se drtivá většina tváří, že nahý král pochodující po ulici je oblečený, i když není.
Zavedením represe vzniká začarovaný kruh destrukce legitimity daného režimu. Necháte nahého krále v prezidentském úřadě, ale nemá legitimitu a nikdy ji mít nebude, protože není legislativně oděn. Ale pokud nikdo nepípne, tak prodejná korporátní média, politikové, korporace a další čimelíci moci budou udržovat legitimitu nahého krále. Jistěže to nejde do nekonečna, proto musí zasáhnout represivní složky. Celý cirkus musí vydržet déle, než je zdravá a nezbytně nutná doba k probuzení obluzených občanů. Jenže represe a jí generovaný strach zrychluje celý proces delegitimizace a režim pak padne na hubu, stejně jako se to stalo v naší zemi v listopadu 1989.
Politický cirkus a jeho reálné meze
V tomto kontextu se podívejme na zajímavou událost, zdroj ze 23. 4. 2021, originál ZDE.
Co mi na celé věci vadí jako bývalému politickému vězni, jsou tyto problematické věci:
- Načasování celé kauzy na dobu vrbětickou, situaci na Donbase a hysterii kolem "agentů Ruska".
- Ve vazbě jsou tři lidé z pěti, obžaloba zní na podezření z terorismu, noviny vůbec nectí presumpci neviny a ve fázi vyšetřování už zveřejnily jejich plná jména.
- Publikovaná fakta vytvářejí dojem, že jde o organizovanou skupinu. To připomíná atmosféru v 50. letech, kdy propaganda organizovala procesy podobně mediálním způsobem.
Obvinění z terorismu je vážná věc, protože tresty nejdou do měsíců, ale do let. Minulou epizodu s anarchisty soudkyně smetla ze stolu, protože to byla provokace BIS. K předešlým aktivitám BIS na tomto poli viz tyto dva důležité články:
Soudkyně v kauze anarchistů nevlezla do pasti skrytého politického procesu a striktně postupovala podle práva tím, že se soustředila na právní hodnotu důkazních materiálů, které připravila BIS, policisté a obžaloba. Nyní máme druhé obvinění z "terorismu" a mezitím se hodně věcí změnilo v neprospěch nestranného zkoumání případu. Především platí, že se změnilo postavení BIS v celém represivním systému. K nové právní úpravě vytvořené v roce 2016 jsme psali dva články:
- Dárek Sněmovny k 28. říjnu. Zrušení demokracie přes agenta-provokatéra
- Z agenta-provokatéra bude teroristický aktivista
Tlak na hledání teroristů už není jen teoretický, jako to ukázal výše citovaný komentář zprávy BIS z roku 2014. Přišel rok 2016 a první pokus BIS o vytvoření teroristické kauzy. A hned nato vznikla nová právní norma, které podobným postupům dala legální rámec. Ale tehdy byli na veřejném soudním projednávání "teroristů" pozorovatelé nezávislého tisku, který celou věc podrobně dokumentoval. Zdá se, že celou věc budeme muset udělat znovu, ale v situaci studené války a hysterické špiónománie.
Učiňme prozatím tento předběžný závěr daný politickou soudností. Měla by existovat červená a nepřekročitelná čára mezi oficiální politikou studené války proti Rusku, Číně, případně mimozemšťanům, pokud ohrozí zájmy naší vládnoucí oligarchie. Ta je notoricky známá tím, že vydává své skupinové zájmy za zájmy celého státu. To znamená, že budeme vypovídat diplomaty, hledat neexistující agenty-bouchače, přít se o existenci dvou nebo jen jedné vyšetřovací verze a tak podobně. To je normální studenoválečnický folklór, který může jednou zničehonic skončit, nebo nás také může zavést až ke Stalingradu.
Jiná věc je, pokud militaristickou paranoiu budeme hnát dál a půjdeme do druhého kola. Pak se lidem musí nahnat strach, aby moc udržela ohroženou legitimitu a popohnala lidi právě směrem k onomu Stalingradu. V tomto případě hrozí, že se zatknou nevinní lidé a udělají se z nich nepřátelé státu. Pokud všechno dobře dopadne, tak se po změně režimu zase rehabilitují. Přitom se v prověrkách nové StB a justice vyhodí všichni lidé, kteří toto svinstvo vědomě dělali. To i to jsem zažil osobně a nerad bych to zažil znovu. Článek Babišův Mnichov a česká tragédie ukázal, že česká politická galerka se rozhodně nevydala dobrým směrem.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!