Nedávno jsem na Facebooku četl diskusi jednoho známého českého novináře o rozhodnutí našeho Ústavního soudu, který obětoval na oltář rusofobie celou stavbu pečlivě budovaného antidiskriminačního zákonodárství. Psali jsme o něm v článku Xenofobie pro lepší lidi

Můj novinář na Facebooku rozhořčeně psal o ignorantech, kteří si ani nepřečetli zdůvodnění výroku a nekompetentně jej odsuzují. Jemu samému se podle jeho slov také intuitivně zdálo, že vynesený rozsudek je špatný, ale po přečtení zdůvodnění musí uznat, že je dobře zargumentován.

Do polemiky jsem se s ním nepouštěl, to obstarali jiní, ale zamyslel jsem se nad tím, jak je možné, že moje reakce byla jiná než logicky postupujícího novináře. Poté, co jsem si v novinách přečetl, že Ústavní soud rozhodl, že je legální požadovat po hostech politická prohlášení, jsem výrok okamžitě zařadil mezi absurdity naší doby, mezi něž patří namátkou uznání prezidentem Venezuely nějakého Guaidóa, kterého vytáhl z amerického klobouku Donald Trump, či záchodové hanopisy našich presstitutů na adresu vězněného Assangeho, kterak nejprve nemyje a posléze nekrmí svou kočku.

Samotné zdůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu jsem četl jen jako tragikomický traktátek, jímž také opravdu je. Logika i další argumentace se mně zdají být zcela zbytečnými. Jakoby někdo zdůvodňoval, kterak je dobré jíst lidi, aby zbytečně nepřišli nazmar. Tolik dětí světa zbytečně hladoví, přičemž my zbůhdarma měsíčně spálíme jen ve Strašnickém krematoriu tuny leckdy velmi kvalitního masa.

Jelikož dějiny i lidský život se tak nějak pohybují po spirále, můžeme čekat známé příští. Je tomu totiž jen něco málo přes sto let, kdy se cikáni v Čechách pod pohrůžkou trestu smrti nesměli přiblížit lidským obydlím. V USA nesměli před pouhými 60 lety černoši do restaurací či autobusů bílých. A tak jednou znovu přijde den, kdy bude Židům zakázán vstup do hotelů, pokud neodsoudí protiprávní osidlování okupovaných území Palestiny a nakonec jim nebude stačit ani to, aby nebyli po právu našeho Ústavního soudu posvěceného v Norimberku kolektivně vykázáni, kam patří. Nepochybuji o tom, že v té době bude náš pan novinář bedlivě zkoumat zdůvodnění rozsudku v jazyce českém, německém i anglickém, glosovat jednotlivé nuance překladů a přes počáteční intuitivní odpor celý rozsudek pochválí. Opatrně samozřejmě. Člověk neví dne ani hodiny, že?

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!