V malé knížce vydané v roce 1928 Adolfem Synkem jsou sestaveny dopisy Bedřicha Smetany do nádherného výboru, který nám dává nahlédnout na Bedřicha Smetanu jako na umělce zasaženého krutým osudem hluchoty a z toho pocházející existenční bídy.
Výbor začíná dopisem dopisem F. Lisztovi do Výmaru, který by jsme v dnešní době nazvali žádostí o grant. Jako mladý a ctižádostivý hudebník a skladatel se Smetana obrací na Liszta s žádostí o pomoc založit v Praze hudební ústav, školu, která by mu pomohla udržet se naživu a přitom se věnovat jeho poslání. S prosbou o pomoc, tedy půjčkou 400 zlatých zaslal své "Six morceaux caractéristiques" s věnováním. Liszt věnování přijal, půjčku však odmítl. Po osobním seznámení se Smetanou však zařídil vydání skladeb u Friedricha Kistnera v Lipsku jako Smetanův opus. Srdcervoucím odbočením v rámci chronologického uspořádání svých skladeb je v dopisu Dr. Ludvíkovi Procházkovi, redaktorovi časopisu Dalibor v Praze, na str. 28 napsáno:
Nejen že trpím svou nemocí, ale musím podléhati i starostem o svoje živobytí. Od května již nedostávám žádné gáže a nemám z čeho být na živu. Pan Dr. Dašek zastavil vyplácení mojí gáže až prý nové konsortium to schválí. Dosud ale marně čekám na toto schválení a jsem dán v šanc největší starosti. V takovém rozpoložení jest těžké komponování. Říká se, že mám jakési zásluhy o domácí umění, ale zdá se, že musej být velmi malé, protože se mně takto odměňují. Já jsem přemohl svoji pýchu a snížil jsem se tak hluboce, že jsem zaslal písemní prosbu na slavné konsortium o ponechání mého poměru k divadlu tak, jak za bývalého mladočeského konsortia, že totiž za gáži 1200 zl. jim přenechám bezplatná provozování (bez tantiem) svých starších 4 oper "Braniboři, Prodaná nevěsta, Dalibor, Dvě vdovy" ...ale dosud nic.
V Jabkenicích 26. září 1877
Já si pamatuji, jak jsme ve škole dostali výklad o dílu Vltava, jak melodie přijímá zemi kolem sebe a rezonuje tóny událostí. A je to tam, ty obrazy míst zůstaly živé v paměti a melodie sama říká, kde zurčí praménky, kde mohutnější řeka přechází do tehdejších Svatojánských proudů, České Budějovice, o chvíli dál Tábor, ozvěny husitských chorálů, to vše je ryze české, vědomě české, vědomě propagačně české. Ale působivé, pravdivé, žádné přepisování historie. Přestože Svatovítské proudy zmizely nad přehradou Lipno, my o nich víme, a to z hudby, z Vltavy, části Smetanovy skladby „Má vlast“.
Kdysi jsem slyšel dialog o národní identitě s následující otázkou: "A vy jste odkud? Z Čech? Jo, to máte vystaráno, máte Smetanu a „Mou vlast“. Protože vlastenectví není nic jiného než znát jazyk, hudbu jako součást kultury své vlasti, pochopit její nezaměnitelný dopad na vývoj jedince.
Teď je to asi spíše Jarek Nohavica, který dovede používat jazyk tak, že mu rozumí statisíce lidí, ale je to hudba, která nás jako jedna z mála dovede odvést od nekonečné mizérie permanentních zpráv, jež jsou permanentní proto, abychom je vlastně neposlouchali, aby se setřel rozdíl mezi válkou včera a válkou dnes, aby se setřel rozdíl, mezi tím, kdo lhal včera a kdo lže dnes.
Kultura je to, co nám umožní pochopit a ocenit i kulturu jiných národů vyrůstajících z jiných kořenů a tradic. V pronikání, přebírání motivů a jejich rozpracování je život národní kultury, která bez těchto vzájemných zpětných vazeb pomalu odumírá a přestává oslovovat národ jako takový.
Kdysi bylo počinem moudrého panovníka zakládat knihovny a pořizovat překlady cizích děl, naši "panovníci" nyní vyřazuji jak knihy autorů "cizáků", tak autorů našich, ale nepohodlných, těch co překáží ve vidině krásných zítřků.
Není náhodou, že Smetana byl v roce 1848 na barikádách. Tam je místo pro člověka s láskou v srdci, který má porozumění pro svět a chce jej svým potomkům zanechat o něco lepší.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!