13. ledna 2023 začne první kolo českých prezidentských voleb. Je to významná věc, protože budeme svobodně rozhodovat o tom, který z kandidátů bude nejlépe vyjadřovat a plnit vůli našich protektorů. Pojďme se tedy podívat na panoptikum prezidentských kandidátů a pokusme se zjistit, zda tvrdým sítem předběžného výběru protektorátního ministerstva vnitra neprošel někdo nežádoucí, přičemž si nemohu neodpustit drobnou poznámku ke způsobu, jakým byli kandidáti vyřazováni, poté jeden z vyřazených vrácen a nakonec jeden z ministerstvem uznaných vyřazen ze soutěže o prezidentský post, přičemž dva týdny před konáním voleb ještě existuje možnost, že do soutěže zasáhne Ústavní soud: Je to skandál a v opravdu demokratické a svobodné zemi by musel pro naprosté manažerské a politické selhání okamžitě odstoupit ministr vnitra.
Kandidáti Mordoru na steroidech
Z těch kandidátů, kteří v tuto chvíli zůstali ve hře, je většina unifikovaných probruselských a pronatovských kývačů, kteří se liší jen v margináliích. Lze jen těžko předpokládat, že lidé, kteří mají plné zuby Fialovy vlády (v listopadovém průzkumu byla důvěra vládě na pouhých 28 %), budou volit takové kandidáty, přesto cinknuté průzkumy mediálních agentur favorizují dva z nich, kteří navíc kandidují s podporou vládních stran, takže se o nich zmíním podrobněji.
Danuše Nerudová je bývalá rektorka Mendelovy univerzity, podle vlastních slov "mladá a krásná" žena, jejíž kandidatura má být zřejmě pokusem úspěšně zopakovat slovenský model s "advokátkou ze skládky" Zuzanou Čaputovou. Za Nerudovou na rozdíl od slovenské prezidentky však není žádný viditelný počin ve veřejném prostoru, naopak bude velmi těžko čelit palbě svých konkurentů, kteří si jistě nenechají ujít pikantní historku o tom, jak za jejího rektorování získávaly každý rok desítky cizinců zjednodušenou cestou doktorský titul na provozně-ekonomické fakultě Mendelovy univerzity poté, co uhradili 25 tisíc eur agentuře, v níž figuroval advokát Neruda, jistě jen náhodnou shodou okolností manžel rektorky. Univerzita poté obdržela pouze pětinu aspiranty zaplacené částky...
Petr Pavel je bývalý důstojník Československé lidové armády a armádní generál České armády ve výslužbě. Za své bohaté kariéry působil také jako předseda vojenského výboru NATO. Protože jsem byl za minulého režimu na vojně a mám bohaté zkušenosti s předlistopadovými armádními důstojníky, musím říci, že se mi představa, že by příštím prezidentem měl být bývalý "lampasák", překabátěný komunista a člověk, který se pilně připravoval na práci rozvědčíka Varšavské smlouvy, vůbec nezamlouvá. Vysoká funkce v NATO ve spojení s jeho předvolební rétorikou je pak pro mě znamením, že tento člověk by nás zavedl do třetí světové bez mrknutí oka.
Za podobné kandidáty "mordorského tvrdého jádra" považuji také Marka Hilšera a Pavla Fischera.
Kandidáti Mordoru, soft verze
Existují i kandidáti, kteří říkají "EU a NATO ano, ale...". Cesta do pekel by s nimi byla sice delší a možná i kostrbatější, přesto bychom se jí nevyhnuli. Hlavním z nich je...
Andrej Babiš. Bývalý pracovník zahraničního obchodu, kde byla spolupráce s tajnými službami podmínkou k vycestování. Bývalý komunista, později velmi úspěšný podnikatel, ještě později politik, ministr financí a předseda vlády. Pragmatik, nepochybně schopný manažer, člověk, který se jako jediný z kandidátů dlouhodobě pohyboval v těch nejvyšších patrech české a eurounijní politiky. Andrej Babiš je nevolitelný nikoliv kvůli své pestré minulosti a skutečným či mediálně vyfutrovaným aférám, ale kvůli svému chování v posledních třech letech, kdy byl jednak podepsán pod všemi diskriminačními a apartheidními "protikovidovými" zákony, jednak proto, že pod rouškou nouzového stavu a v rozporu se všemi předvolebními sliby nastartoval proces těžkého plundrování české státní kasy.
Stejnou soft-verzi pro mě představují i Josef Středula, odborový boss, který při kovidové hysterii pro své diskriminované členy nehnul prstem, bývalý rektor Univerzity Karlovy a další bývalý komunista Tomáš Zima i bývalý sportovní redaktor a podnikatel v IT Karel Diviš.
Kandidát "dezolátů"
Takto jsme vylučovací metodou dospěli k podle mého názoru jedinému volitelnému kandidátovi na prezidenta. K dokonalosti má daleko a jmenuje se Jaroslav Bašta.
Není chybou bývalého velvyslance v Rusku a na Ukrajině, že se ocitl v pozici jednookého mezi slepými. Jedná se o ostudné selhání levicových stran, které nebyly schopné vyprodukovat a přes nepřízeň osudu a státních orgánů prosadit autentického nepřekabátěného levicového kandidáta s protiválečným a sociálně demokraticky orientovaným programem, a občanské veřejnosti, že se o totéž nepokusila sama. Takto Jaroslava Baštu, bývalého disidenta a člověka bez výrazných šrámů z minulosti, čeká nerovný boj proti smečce výše zmiňovaných kandidátů Mordoru, nepřízni masmédií i ustálenému narativu o "nedemokratické a populistické SPD", která ho do prezidentských voleb nominovala. Za naši redakci mu v něm přejeme hodně štěstí.
Kdo bude příštím prezidentem
Naše čtenáře jistě bude i zajímat, koho autor článku tipuje jako příštího prezidenta. Pokusím se tedy podívat do skleněné koule a nabízím tento optimisticko-pesimistický odhad: Do 2. kola postoupí Andrej Babiš a někdo nečekaný. Prezidentem bude zvolen Andrej Babiš. Čeká nás cesta do pekel s krátkou objížďkou.
Nevěříte mi? Tak se podívejte na to, co jsem psal před minulými prezidentskými volbami.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!