Trump jako naděje
Může být Trump zachráncem USA a světa? Tak to těžko. Řeči o tom, kterak zastaví válku na Ukrajině, je nutné brát s rezervou. Velkou rezervou. Jak by takový mír měl vypadat, si ani nedokážeme představit a to máme k Ukrajině, Rusku, Ukrajincům a Rusům jistě blíže než Donald Trump. Pokud by měl mír vypadat jako odstoupení určitých regionů Ukrajiny Rusku, o žádný skutečný mír se jednat nebude. Primárním sporem nebylo území, ale něco zcela jiného. Na Ukrajině pěstovaná nenávist k Rusku a Rusům doprovázená militantní rétorikou šířenou po celé Evropě a do celého světa. Mír, který pouze ustanoví hranice, není mírem.
USA a s nimi svět na šikmé ploše
Spojené státy směřují do pekla. Směřují dolů, k horšímu. Trump snad dokáže sklon této trajektorie mírnit, ale nepředstavuje sílu, která by sklon vyrovnala, natož pozvedla společnost směrem vzhůru. O Trumpovi se skutečně dá celkem odpovědně říci, že je arogantní, pyšný, bezohledný a prolhaný. A Trump sám nemá žádný důvod, proč by s takovým hodnocením nesouhlasil. Protože to jsou právě ty vlastnosti, které Američané obdivují. Jinak by si přece nedávali do čela společnosti lidi právě takto bohatě vybavené. Drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Máte-li obojí, jako Donald, úspěch vás nemine.
USA volí mezi Skyllou a Charybdou, mezi zatím stále ještě živým Bidenem a zatím stále živým Trumpem. Už samo porovnání těchto dvou homo sapiens hovoří o pořádném sešupu americké demokracie. Jeden je postižený demencí, přičemž i když byl teoreticky zdráv, nepředstavoval lidskost, ale dravce, jestřába. Druhý je tlučhubou, dlouhá léta plnící americkou stoku, americký bulvár. A vskutku, zásadním problémem se v nemocné společnosti jeví, zda dal nebo nedal pornohvězdě peníze a zda ona mu dala nebo nedala. Podle takového kritéria Američané volí svého vůdce. A vůdce tzv. Svobodného světa. Tato volební show dává Američanům zapomenout na to co je opravdu důležité, a totiž, že Spojené státy jsou zkorumpovanou a korumpující mocí, závislou na ropě, výrobě zbraní a vedení válek.
Američané přešli od naděje světa ke své vlastní karikatuře. Prestiž USA již dávno není kladnou hodnotou, ale naopak, hodnotou zápornou. V USA probíhal boj za osvobození dělníků, za osvobození žen, za svobodné příležitosti pro každého, za lidská práva, ale to vše, byla-li to vůbec kdy pravda, a ne jen marketing, je minulostí. Socha svobody má zuby predátora a nedrží pochodeň světla, ale oheň světového žháře. Takto smrtelně nemocnou společnost Trump uzdravit nemůže. Naděje byly kdysi vkládány do Obamy, ale jak pravil prezident Ruska, Putin:
A tak tu ani tak nejde o Trumpa nebo Bidena. To jsou jen dva staříci. Jde o jejich voliče. Miliony Američanů se zhlížejí v takových nezpůsobilých figurkách. Nezpůsobilých k vůdcovství směrem k lepšímu. Vůdců vedoucích společnost k rozkolu, zbrojení, válkám, chudobě, bezdomovectví, násilí, kriminalitě, drogových závislostí bylo dost. Společnost zřejmě musí padnout až na své dno, aby to pochopila. Že toto není život, jaký byl lidským bytostem určen. Spojené státy by měly celý svět žádat o odpuštění a nikoliv se samozvaně stavět do role světového policajta. Tato žádost by měla samozřejmě význam především pro USA samé a byla by známkou vyrovnání šikmé plochy, na které se nacházejí (a my s nimi).
Mír na Ukrajině
Bude-li na Ukrajině sjednán s Ruskem mír, nebude to ani tak zásluhou Trumpa, jako spíše vítězstvím ruské armády a vedení Ruska. Jenže podstatnější a žádoucnější by byl skutečný obrat sklonu šikmé plochy, na které se pohybujeme a nikoliv jen oddálení pádu do propasti světové apokalypsy. Obrat od ostudných politických her 2024 v Paříži ke skutečným olympijským hrám dle idejí jejich vzniku, od závazků ke zvýšení zbrojení k závazkům ke snížení zbrojení, od zákazů kulturní výměny k její propagaci, od pěstování nenávisti mezi národy k úsilí o porozumění a respekt mezi národy. Jenže i kdyby se v nemocné společnosti našel zdravý jedinec a byl nějakým zázrakem zvolen do čela státu, dopadne jako bratři Kennedyové, anebo „dostane rozum“ jako Obama, naděje osvícené, „mírové“ politiky. Slibovat mír a vyvolávat války.
Spojené státy, náš vzor
To, co bylo řečeno o Spojených státech, platí i pro naší, českou společnost. My si přece také volíme do čela státu arogantní, pyšné, bezohledné a prolhané politiky. K tomu navíc volíme oportunisty vyhlížející vždy s předstihem nové kabáty, do kterých se hbitě převlékají, jakmile zaduje vítr z jiného směru. Odpovědnost žádná.
Zloděj, který ukradne milion, jde do vězení, ale kdo nakoupí zbraně za 100 miliard a zadluží stát, způsobí zadlužení dalších generací a splátky úroků, tomu se nestane nic. Užívají v klidu svých prebend. Nebo kdo je zodpovědný za působení našich vojáků v Afghánistánu? Jaký zisk měla Česká republika z tohoto dobrodružství? Kdo bude souzen za zmařené životy našich vojáků a jimi zabitých Afghánců? Kolik stála tato anabáze a kdo to zaplatil? Asi daňoví poplatníci České republiky. Vymáhat to po poslancích a vládě nebudou. A je to tak správné, co volíme, to máme. Stále je poptávka po arogantních, prolhaných oportunistech. Pokorní zde ani v USA vítězství neslaví. Kdo se dere vpřed, má úspěch. Nikoho nenapadne, že nejlepší z nás by musel být do nejvyšších funkcí přemlouván, a že kdo se dere do funkce je nezpůsobilý ji vykonávat. Moc chutná opojně, a kdo je opilý předem, bude vypadat jak Biden na tiskovce. Ač dementní, sotva o sobě ví, ale drží se zuby nehty, seč mu chatrné síly stačí.
PS: 22.7.2024. Konečně se pustil! Ovšem tragikomedie, zrcadlo americké společnosti, pokračuje.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!