Už asi rok sleduji znepokojující akce některých aktivistů v katolické církvi, kteří sami sebe prohlásili za mesiáše na částečný úvazek. Náš originál na plný úvazek se velmi zřetelně distancoval od tehdejších politických rejdů mezi okupační římskou mocí a jejími náboženskými kolaboranty v Jeruzalémě. Zpolitizovaní židovští faráři a teologové placení Římany ( tzv. „herodiáni“) chtěli Ježíše udělat na politicky nekorektních výrocích, které tehdy stály ukřižování. Ukázali mu peníz daně, a dostalo se jim následující odpovědi: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." (Mt 22,21). Naši aktivisté z řad laiků i kléru dostali v posledních letech nepřekonatelnou chuť na to, aby jednou provždy překročili tuto tenkou linii dělící aktivismus od přímé politické kolaborace. Příkladem je jim země, kde zítra už znamená včera, totiž USA. Ona ideologie, kterou u nás hlásají jako zářný zítřek, před pár měsíci v USA zaznamenala totální výprodej, protože málem zničila nejen USA, ale i světovou ekonomiku. A nyní nastupuje v její republikánské variantě tvrdý populismus téměř xenofobního typu (Glenn Beck, Sarah Palin a další). Jejich mediálním kanálem je nechvalně známá TV jménem Fox News. Srdce této mediální lišky bije pro extrémní republikánské a křesťanské názory (tzv. hnutí „Tea party“), což se zajímavě snoubí se stoupající cenou foxáckých akcií, které z nemalé části patří arabským šejkům. Za originálního Mesiáše v Jeruzalémě to bylo dost podobné. Saduceové a Sanhedrin ovládali obětní provoz v tamějším chrámu, který podle dnešních odhadů živil v 80% obyvatel v Jeruzalémě a v okolí, tj. asi 20 tis. lidí. Tento byznyz jim oficiálně přiklepnul římský místodržící Pontius Pilatus, a měl od nich pokoj. Hrabiví a mocichtiví faráři (tj. "saduceové") i aktivní náboženští laikové (tehdy se jim říkalo „farizeové“) se už sami starali o to, aby jim nikdo nerušil kolaboraci a byznys. Proto musel zemřít nějaký Jošua z Nazareta, který do toho moc viděl, a navíc byl i opravdický Mesiáš. Ale to se plně ukázalo později, až vstal z mrtvých. Ale mohl normální reálpoliticky uvažující farizej nebo saducej takovým povídačkám věřit? Tomu ukřižování se naopak věřit dá, mělo a má svou železnou logiku.
A teď konečně k dnešku. Republikáni v USA se jednoho dne rozhodli, že budou volby vyhrávat trvale. V památném memorandu (<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/GOPAC_memo">Gopac memo</a>, 1994) načrtává hlavní ideolog republikánů, senátor Newt Gingrich, slavnou stategii tzv. „nenávistné kampaně“, která od té doby ovládá republikánskou rétoriku doma i ve spřátelené cizině. K tomu se přidal bod č. 2, totiž mobilizace velkých koncernů pro republikány, kteří za úplatu nízkých daní platí masivní volební oblbování chudých lidí. A k tomu přišel velmi důležitý bod č. 3, totiž mobilizace křesťanů v rámci nalejvárny zvané „<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Single-issue_politics">single-issue politics</a>“ neboli masírovaní voliče jediným tématem. Prostě se schováte za výsostně křesťanská témata typu „zákaz potratu“, a pro tyto morálně dobré věci zmobilizujete hodné věřící. Oni si kampaň sami a s nadšením platí, což je výhoda. S jejich vůdci navážete nadstandardní mediální a finanční vztah, zvete je na „důležité akce“ a navíc jim umožníte přístup do vámi kontrolovaných médií. Kritiky umlčíte tím, že jako věřící přece „nemohou schvalovat potrat“, což činí ti hnusní demokraté a další jim podobní „komunisté“. Pod hlavičkou takto upravené volební mašiny lze vydírat kohokoliv a kdekoliv, třeba americké biskupy. Milému stádci ukážete předem vybraný ideologický cíl, mediálně jim vysvětlíte, že on či ona uskupení jsou „proti nám“, a je to. Tato mašina v podobě tzv. „Bible belt“ čili států ovládaných křesťanskou ideologií (pozor, nikoliv náboženstvím), funguje docela spolehlivě. Stále znovu mne udivuje uhlířská víra zmobilizovaných amerických věřících v jejich politicko-náboženské idoly. Každou chvíli se jim tito ctnostní senátoři a guvernéři zhroutí proto, že kradli, zahýbali manželkám nebo jsou tajní homosexuálové. Nevadí, začneme znovu, výjimka potvrzuje pravidlo. Toto pravidlo ovšem vědecky potvrzuje, že ve státech USA ovládaných křesťanskou ideologií jsou téměř všechny klasické ukazatele mravnosti (kriminalita, vraždy, drogová závislost, AIDS a pohlavní nemoci, potraty, analfabetismus atd.) vyšší než v liberálních státech na severu.
Problém s pravicovými satelity českého typu začal po posledních nemastných neslaných volbách, kdy se státním úředníkům umožnilo krást přímo. Prostě si udělali přes anonymní akcie na majitele vlastní firmu, do čela nasadili tři zaplacené právnické figury, a této firmě dali zcela legálně a přes výběrové řízení zakázku, o které sami rozhodovali. Tento byznys byl a je natolik výhodný, že americké a i jiné, hodně úplatné firmy, vyšachoval ze hry o lukrativní státní zakázky. K tomu všemu přišla další potíž. Americký dolar a kapitálové výnosy s ním spojené jsou po posledním krachu burzy totálně nízko. Investovat doma nemá smysl, proto je třeba nakoupit v glóbusu to, co ještě má nějakou cenu. A ejhle, čeští republikáni vedení malým Schwarzeneggerem čili „chlapem s gulama“ se právě chystali rozkrást zdravotnictví a důchodové fondy, což je ideální příležitost, jak si něco drobného přikoupit. Američané začali mobilizovat českou katolickou pravici, konkrétně její ideologické odnože jako Institut svatého Josefa, Občanský institut, odéesácký CEVRO a jim spřátelené ideologické nalejvárny. Jako liberál proti futrování ideologů nic nemám, i když by mohl u nás platit alespoň ten americký zákon o zveřejňování dárců politickým stranám a jejich pomocným organizacím. Tito lidé mají srdce napravo a do peněženky jim pomáhají sypat všichni, kteří potřebují nízké daně, neexistující stát a privatizaci všeho, nyní už jen nějakého ČEZu, českého zdravotnictví a důchodů. Oba zmíněné penězovody jsou výhodné proto, že tam sypeme penízky přímo a trvale. Ovládnutí těchto fondů znamená pouze jeden podpis pera pod zákon, a pak už jen trvalou vyžírku pro vyvolené správce fondů a nemocnic. Jak to dopadlo s privatizací důchodů ve Velké Británii za Thatherové, to jsem zažil v roce 2000, kdy jsem tam studoval. Jednoduše řečeno, vytunelované fondy musel znovu převzít stát. Jak jsou na tom americké penzijní fondy po současné bankovní a hypotéční krizi, to si zjistěte sami. A srovnejte si to se ztrátami státních penzijních fondů v západní Evropě. Jak jsou na tom slovenské privátní fondy po dvou letech provozu, to nám česká Bezděkova „reformní“ komise na důchody úspěšně tají.
Ideologické výplody pravé i levé ovšem v Čechách a na Moravě nemají žádný velký praktický význam. Politickým kecům se u nás posledních 50 let nevěří, proto musela být pravicová taktika postavena jinak. Viz body č. 2 a 3 ze současné republikánské strategie. Není problém přimět boháče, aby platili pravici, protože se jim to stokrát vrátí. Tak nízkou daň jakou mají nyní v Česku, tu nemají nikde v Evropě. Pokud se pravicová koalice nesežere navzájem, pak mají přidanou hodnotu na jedno volební období zajištěnu, plus příjmy z manažerování státu, což bratru není tak úplně málo. Problém nastal s produkcí exempláře typu jednopoložkového voliče. Je totiž nezbytný k trvalé vládě pravice i levice. Na vývoj a výrobu tohoto produktu potřebujete hodnověrnou ideologii, a té se u nás zoufale nedostává. Tažný koník musí mít totální klapky na očích, aby viděl jen tu mrkev, kterou mu někdo nastrčí. Křesťanské podhoubí v Čechách a na Moravě se díky exotům všeho druhu stalo ideální živnou půdou pro pěstování pravicového kultivaru tohoto jednopoložkového voliče. Vezměme to od začátku i od konce, totiž od kapitálu. Jsem amík a chci privatizovat s Julínkem. Začnu financovat vybraná občanská sdružení a iniciativy, které bojují proti potratům. Moje parametry pro platbu vybraným vůdcům jsou logicky a nutně následující: musí mít podporu obyvatelstva v kruzích prostých lidí, kteří nepřemýšlejí o politice; stejně tak musí mít podporu biskupů a hierarchů a šéfů jiných vyznání; šéfy a zakladatele těchto hnutí musí spojovat láska k médiím a k demagogii. Pochopitelně musí shánět penízky pro boží a své dílo, ale ty jim rádi poskytneme jako zálohu na pozdější splátku. A také je budeme zvát na americké velvyslanectví a na zmíněné „důležité akce“. Tam jim vysvětlíme, že rakety a potraty si docela dobře rozumí, a k tomu i privatizace zdravotnictví. Až si tato hnutí typu „pro život“ ochočíme, pak jim označíme vybrané věřící poslance (třeba lidovce typu poslance Hovorky), kteří se zdráhají podepsat Julínkovu zlodějnu. No a oni na ně pěkně vyrukují s tím, že nejsou „věřící“, protože nás chtějí prodat socanům, komunistům a jiným, podobně nebezpečným nestvůrám. A propos: české zdravotnictví mělo být pravděpodobně po úspěšné české privatizaci následně prodáno americkým pojišťovnám typu <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Kaiser_Permanente">Kaiser Permanente</a>. Podle stejného mustru jeli američtí lobisté v celé východní Evropě. Viz <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/reportaze/zdravotnictvi/download/Hava_reformy.pps">tato analýza</a>, kterou jsme zveřejnili v roce 2009 v rubrice „Zdravotnictví“. Lobování u spřátelených pravičáků a náboženských aktivistů nestojí skoro nic, a dostanete skoro všechno. To není špatný byznys.
A na závěr k panu humanistovi Jochovi. Podepsal jsem jako akademický pracovník <a href="http://www.proalt.cz/">iniciativu ProAlt</a> a nemám rád názory, které hraničí s fašismem. Je jasné, že pan Joch a jemu podobní občanští aktivisté nejsou svým smýšlením demokraté. V demokratické společnosti to tak nevadí, protože zatím svými postoji přímo neútočí na podstatu demokracie. Tím se odlišují od neofašistů a jiných radikálů, kterým vadí už i principy zastupitelské a parlamentní demokracie, včetně lidských práv, která chápou selektivně, třeba rasově. Figura typu Jocha by zasloužila delší rozbor, ale nyní jen tolik. V roce 1924 napsal Thomas Mann slavný román Kouzelný vrch, v němž nechal do švýcarského tuberáckého sanatoria někde u Davosu shromáždit všechny významné zástupce tehdejší evropské společnosti. Romana Jocha tam zastupuje můj kolega, katolický kněz a jezuita jménem Nafta. Jde o vysoce vzdělaného intelektuála, učitele, schopného pedagogicky i rétoricky. Nesnáší demokracii jako vládu oportunistů a bezpáteřných lidí, má rád budoucího křesťanského vůdce, který po vzoru Dostojevského Legendě o velkém inkvizitoru kategoricky a mocensky řekne těm bezradným hlupáčkům, co mají dělat v rámci nezpochybnitelných hodnot daných bohem a jím produkovanou přirozeností. A protože účel světí prostředky, potřebuje k prosazení křesťanských idejí politickou moc a nějaký ten kapitál. Obojího bylo v protofašistické, křesťansky orientované pravici 30. let dostatek, a to nejen v Itálii, ale i v Německu. Připomínám jeden starší článek, pod inzertním titulkem "<a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=611">Koupím stát, zn. Levně</a>". Týkal se vzniku a ideologie TOP 09, která nyní prakticky vyhrála volby. Z hlediska katolíků je zajímavý jeho závěr. Příklad vzniku fašismu ve 20. a 30. letech ukazuje, jak snadno církev a její intelektuální elity podléhají vábničce autoritativního režimu Pinochetova typu. Mimochodem, všechny zmíněné nalejvárny typu „svatého Josefa“ a „Občanského institutu“ patří ke skrytým či otevřeným obdivovatelům tohoto <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Augusto_Pinochet">masového vraha</a> a organizátora vojenského puče, který nechal v útoku na prezidentský palác zabít dokonce i demokraticky zvoleného prezidenta. Ostří pravicoví hoši s křížkem na krku se obdivují mimo jiné i generálu Frankovi, který už byl přímý fašista. Tento  „Vůdce Španělska z Boží milosti“ vládl Španělsku od roku 1939 až do své smrti v roce 1975. Oba vůdci úspěšně získali spojenectví vysoké katolické hierarchie i Vatikánu, a přitom vraždili kněze a laické aktivisty, kteří nesouhlasili s režimem. Diktatura bohatých spojená s útlakem chudých vrstev zajisté prospívala celkovému růstu ekonomiky, ale to dnes  známe všichni z komunistické Číny.
Závěrem zatím tolik. Křesťanské církve se nesmí dostat pod jho jedné ideologie jako tomu bylo za Ježíšových časů. Pokud církev zamění hledání božího království za jeho utopickou či fašistickou variantu přímého uskutečňování, pak jsme až po krk v lejnech. Mistr Joch se principiálně vůbec neliší od bývalého marxismu. Pravicové či levicové budování křesťanského či komunistického ideálu zde na zemi vyžaduje spojení idejí, moci a peněz. V případě pravicového fašismu je k tomu nutně třeba i církev jako garanta božího zákona a společenských norem (viz Mussoliniho Itálie). Levicový komunismus si vystačil s čistým ateismem, garanta idejí hrál proces neúprosné logiky dějin. Konce těchto hnutí jsou horší jejich počátků. Bohužel pro nás všechny,  protože tato komunistická či protofašistická parta musí z podstaty věci ovládat jak ekonomiku, tak veřejný prostor. Pak se lehce může opakovat ona slavná scéna, kterou je zpečetěn život jednoho církevního aktivisty, který příliš vybočoval z řady. O jeho konci referuje jeden známý spis, zvaný "radostná zpráva".
„Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (Jn 11, 49-50)
Pokud se budeme v rámci českého křesťanstva ideologicky a mocensky pachtovat pouze s bohatými lidmi a s jejich autoritativními ideologiemi, pak v klidu necháme trpět či umírat celý národ, nejen jednotlivce. Jen se mrkněte na<a href="http://www.proalt.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=51:petice-proti-jmenovani-romana-jocha-do-funkce-poradce-pedsedy-vlady-pro-zahranini-politiku-a-lidska-prava&catid=35:demonstrace"> názory katolíka</a>, který teď radí premiérovi, jak v této zemi „reformovat“ lidská práva. A katoličtí biskupové i evangeličtí šéfové k Jochově angažmá a názorům mlčí, jak jinak také. Bude se jednat o církevních majetcích, konečně seriózně.