Sedím a čučím do monitoru, vyřizuji poštu. V bedně zazvoní a vyskočí vokno se sluchátkem, automaticky šmátrám po červeném tlačítku co eliminuje obtěžovatele, ale ruka, co se srazila s mým silným vědomím odpovědnosti, klikne na zelené sluchátko. Chvilku to chrochtá, pak se dráty profoukly. Silný hlas zahučí: „Tož si tam ? “ Protřepu ucho, stáhnu hlasitost a slušně odpovím že ano, to dá rozum, kdo tak asi by to zvedl, že. Konverzujeme na téma jak jde svět. Je to nosné, a nám to obvykle vydrží tak 2-3 hodiny. Zalitoval jsem, že jsem si napřed neotevřel pivo.

      Otevírá se téma webu a z bedny se nese: „....Nikdo nepíše, potřebuju psavce. Stačí obyčejný škrabák, ale chce to trochu ducha. Ty si zvyklý dělat zadarmo, proto netrpíš na tu autocenzuru….. “. No je pravda, že tu nemoc nemám, ale splnit jen jeden kvalifikační předpoklad je to je snad trochu málo. „….se nepodceňuj, každý se naučí.. “ . Na námitku, že je kurz tvůrčího psaní není v nabídce rekvalifikací na nástěnce pracáku nebylo reflektováno. „… pro začátek stačí když natrvalo odložíš ten převlek autistického analytika..”. Toto moje pochybnosti nijak zásadně nerozptýlilo. Následovala další doporučení:“ .. a zbavíš se toho odrážkového stylu a vyvaruješ se prokletí klikacího odkazu...“. Jak prosté, kdo by nepochopil. Rady pokračovaly: “……srozumitelný příběh polidští i texaský masakr motorovou pilou… a konec, ten čtenáře dojme….“. Stáhlo se mi hrdlo a polykal jsem na sucho, nebylo to dojetím, jenom jsem si nestihl otevřít to pivo. Trpělivě jsem vysvětloval, že jsem ani svým děckám nikdy nevykládal žádné pohádky, že celý život píšu jenom jako technik. Mou přirozenou mluvou jsou holé věty a odborný slovník. „...Co pořád remcáš… ..máš v knihovně toho Čapka, posledně jsem to u tebe viděl. Edice Český spisovatel Sebrané spisy….. už si to konečně přečti.. “ Říkám, že jsem to už otevřel a začetl se. Ty sebrané novinové fejetonky zaujaly jednoduchým a svěžím jazykem a příběhy krátké, náměty prosté, jen tak ze života. „ ….no tak kde je problém. Už s to trochu četl a je ti doufám jasné, Čapek byl nejlepší…“ . Ani na okamžik bych si nedovolil pochybovat o kvalitách Čapkových. Vycítil, že musí přitlačit: “ …. dostaneš redakční značku, to se píše místo podpisu… “. Taková důvěra v moje schopnosti. “….budeš autanal jako autistický analytik aby sis to dobře pamatoval….. ” a to bych byl jako ten anonymní psavec-škrabák. V bedně to udělalo žbluňk a bylo ticho.

      Zavřel jsem poštu a šel pro to pivo. Flaškové z vymrzlého schodiště dost pěnilo. Nezkoumal jsem jestli to bylo značkou, nebo chemickou přísadou na zvýšení pěnivosti. V hlavě mi běžel znovu ten hovor. Do čeho mne to chce namočit. Jaký já su psavec, a jak asi já mám takové plky smolit. To sa mu to z té bedny huhňá. Ta redakční značka, také nic moc. Jakýsi ( autanal ) ten konec mi vůbec nesedí. Navozuje to ale naprosto nežádoucí a zásadně nepřijatelné asociace. Do čeho jsem to zase šlápl, tož toto jen tak neoklepu. Sami to teď čtete, je mi to trapné, ale vzal jsem to. Prvních 500 znaků máte před sebou. Ale s ten podpis mi pořád nevoní.

(autanal)