Redakce našeho webu dostala poštou zajímavý dopis, s nímž máme naložit, jak uznáme za vhodné. Jeho zveřejnění volně navazuje na článek Nesvatá trojice, který jsme nedávno dali na web. Tož tak. ___
Vážený pane arcibiskupe,
reaguji na prohlášení ČBK ze dne 27.1.2011.
Souhlasím s prohlášením ČBK v tom, že bylo dosaženo mnoha pozitivních výsledků. Z dalšího textu by se zdálo, že prohlášení bude směřovat k apelaci na ty, kteří různými cestami kradou ze státního po desítkách až stovkách milionů, a způsobili tak část dluhu ČR. Že bude apelováno na zaměstnavatele, ať už ve státním či v soukromém sektoru, aby platili svým zaměstnancům mzdu odpovídající technologické a hospodářské vyspělosti České republiky ve 21. století. Na naše představitele, kteří nám pomocí zákonů odebírají 50% z našich příjmů a z této částky vrací čím dál tím méně. Na to, že dvě třetiny obyvatelstva nedosahují průměrné mzdy, která sice stačí na pokrytí základních potřeb, nezbývá z ní však mnoho na kulturní a sportovní vyžití. Že mnoho rodin bojuje každý měsíc s tím, aby ze svého příjmu pokryly alespoň to nejdůležitější. Že si lidé nemohou dovolit být nemocní, ač si platí nemocenskou, a každá nemoc je zásahem do napnutého rodinného rozpočtu. Nic takového však nečtu, jen v dalším odstavci obecně poukaz na zadržení mzdy, čímž bylo nejspíš myšleno nezaplacení mzdy vůbec.
Místo toho jsou konkrétně lékaři a učitelé peskováni za to, že se u svých pánů domáhají poctivé mzdy, což je jejich demokratické právo. Jsou zmiňováni rodiče, že se nestarají o své děti. Proč se biskupové nezmíní o zaměstnavatelích, kteří drží své zaměstnance v práci daleko déle, než je pracovní doba (nakonec jsou mezi nimi i lékaři), takže své děti vidí jen malou část dne a jsou tak unavení, že nemají sílu se jim věnovat? Že někteří otcové z regionů jezdí do Prahy na celý týden a jsou odloučeni od rodiny jen proto, aby splatili dluhy za bydlení a rodinu uživili? Copak situace, kdy budou do práce pomocí finančního tlaku hnány mámy a zároveň babičky a dědečkové od malých dětí, krizi rodiny neprohloubí? Navíc, tyto skupiny obyvatelstva jsou povolávány k tomu, zachraňovat ekonomiku států vyspělých tak, že výroba potravin, oblečení a dalších základních lidských potřeb nebyla v minulosti jednodušší. A proč EU včetně ČR dotuje kdejaký nesmysl kromě péče o děti v rodinách?
Byli jsme zvyklí od předchozích vlád, že chudým braly a bohatým dávaly. Naprosto neslýchané ovšem je, co vyhlašuje tato vláda: že jsme v krizi proto, že obyčejní lidé se měli moc dobře, že ty peníze projedli a že je třeba je přidusit, aby peněz bylo zase dost. Vysmívají se nám snad, nebo prostě účelově vymysleli mantru, kterou teď budou opakovat? Jestliže úředník ministerstva práce a sociálních věcí prohlásí, že neposkytnutí příspěvku 10.000 Kč při narození dalšího potomka pro rodiče nic neznamená, protože jde o zanedbatelnou částku, kladu si otázku, jestli to opravdu není výsměch. Cožpak neví, že to je pro řadu rodin hodnota rovnající se měsíčnímu příjmu jednoho z nich, pro nás bohatší z chudých hodnota kusu nábytku, na který jsme čekali deset let?
Asi se nechce vědět. Asi si naši páni chtějí myslet, že v naší zemi nejsou chudí, že všichni máme dostatek. Tudíž se lehce v něčem nepodstatném omezíme. Takhle mám dojem si to představují i naši biskupové, jinak by nemohli vydat takovýto text.
Ještě malý dodatek. Kolik procent obyvatelstva ČR toto prohlášení vnímá? Řekněme, že 4% obyvatelstva jsou praktikující katolíci, z toho je polovina lidí v důchodovém věku a neovlivňují chod ekonomiky, takže zbývá 2% národa. Jsou to opravdu ti lumpové, kteří zapříčinili ekonomickou krizi v naší zemi a v Evropě celkově, že je na ně třeba takovéto přísnosti?
Nebylo by lepší pro církev početně zdecimovanou odstoupit od stylu chování používaného v dobách Rakouska-Uherska? Navíc omezit úřadování na minimum, věnovat se lidem v terénu, nejen ve městech, ale i na vesnicích, věřícím i církvi vzdáleným a to i jinak, nežli v podobě dlouhých kázání při mši svaté? V poslední době se alespoň v mém okolí zdá, že otevřenost společnosti k duchovním hodnotám je ještě větší, nežli byla v dobách po revoluci v roce 1989. Jistěže jsou naše možnosti a schopnosti omezené, ale mnoho dobrého již bylo vykonáno. Od našich Otců biskupů však potřebujeme příklad a povzbuzení.
Děkuji Vám za čas věnovaný těmto odstavcům.
S pozdravem Pavla Hejná V Hlavatcích dne 20.2.2011
Ing. Pavla Hejná Hlavatce č. 105 391 73 hejna.pavla v(e) seznam.cz
Dopis stejného znění bude zaslán i na několik dalších adres vyjma sekulárního tisku.
Odpověď Otce arcibiskupa následuje přišla paní Hejné, viz dolní dopis ze dne 4.3. 2011.
Vážená paní inženýrko,
Děkuji mnohokrát za Vaše úvahy v dopisu ze dne 23.2.2011. Vaše podněty jsou jistě cenné a přispívají do mozaiky mých setkání s nejrůznějšími lidmi, i nevěřícími. Každý má nějakou jinou představu o působení katolické církve u nás. Věřte, že v pastoračním plánu, který zanedlouho představím, jsem se snažil zohlednit nejrůznější vlivy a názory, abychom dokázali být opravdu služebníky pro druhé, správnými svědky víry.
Přeji i Vám, abyste byla jedním z těchto světélek, jedním z lidí, kterým jejich bližní nejsou lhostejní a něco pro ně dělají. Každý z nás se snaží dle svých sil a možností o totéž.
S přáním všeho dobra
Mons. Dominik Duka OP
Arcibiskup pražský