V poslední době se na českých nezávislých webech roztrhl pytel s přídomkem "fašistický", zatímco oficiální média jej naprosto vytěsňují v souvislosti s vládní politikou, církví, Klausem, Bátorou. Ani jeden postoj není racionální a věcný. Chtít věcnou argumentaci od oficiálních novinářů nemá valný smysl, jsou placeni za jiné výkony. Ale i akademicky vzdělaní kolegové někdy raději mlží, než aby se podívali na téma alespoň tak, jak to vyžadujeme od bakalářů, které povinně známkujeme. Občansky odpovědný web musí dát čtenářům jasný referenční bod pro srovnávání novodobých "fašistů" a jejich skutečných předchůdců. Tvrdím, že vzorem českých reformovaných fašistů je pochopitelně Mussolini, a nikoliv Hitler. Proto se podívejme na Mussoliniho klíčový článek "Doktrína fašismu" z roku 1932, který představuje základní manifest italského fašistického hnutí. Jeho spoluautorem je Giovanni Gentile. Kliknutím se dostanete na autorizovaný anglický překlad, v němž jsem zvýraznil základní body, které mají vztah k dnešním aktivistům fašistického typu. Nechci se v tomto krátkém srovnání pouštět do žádných debat o historickém a politickém pozadí Mussoliniho doktrín, i když jsem pochopitelně vyznačil jeho vztah k socialismu, který zásadně odmítl ve prospěch státního kapitalismu. Jenže stejně tak velký Duce odmítl i klasickou demokracii a liberalismus. Nyní esejisticky a stručně alespoň to základní z Mussoliniho manifestu, popořádku podle značení:
- fašismus pohrdá snadným konzumním životem, protože se chápe jako duchovní hnutí, v němž jednotlivec nese nadindividuální poslání a jeho existence má transcendentní charakter;
- fašismus stojí proti všem individualistickým ideologiím a naukám, protože nejvyšší pozemské určení člověka najdeme pouze ve státě;
- protože stát je kvalitativně vyšší hodnota než pouhé společenství občanů, demokracie jako prostý součet hlasů není kompatibilní s fašismem;
- stát dává národu vůli a určení, stojí proto nad ním jako jeho forma;
- fašistický stát představuje novou formu sebe-organizované kolektivní vůle, která se své podstaty je výbojná ukázněným a sebeobětavým způsobem, proto je stát nejen tvůrcem zákonů, ale vychovatelem k duchovním hodnotám;
- všechny mírové snahy, které chtějí mír jako první a nejdůležitější hodnotu, nejsou slučitelné s fašismem jako vzepjetím vůle a života;
- fašismus je zásadně proti marxismu: odmítá jak jeho teorii třídního boje, tak i marxistické vysvětlení dějin jako pouhé nadstavby materiálních a ekonomických podmínek;
- fašismus dále odmítá všechny liberální ideologie založené na primátu osobní svobody a individuální cesty za štěstím;
- instituce všeobecného hlasovacího práva představuje mechanické sečtení hlasů malých tyranů, kteří tím skládají mechanismus velké tyranie;
- odmítnutím demokracie fašismus současně odmítá: politické rovnostářství dané pouhou úmluvou, zlozvyk kolektivní nezodpovědnosti, mýtus nekonečného štěstí a pokroku;
- fašismus definitivně a absolutně odmítá liberalismus, a to jak politický tak ekonomický;
- fašismus se nemůže vrátit před Francouzskou revoluci do mýtu zlatého věku daného klerikálně a monarchisticky;
- fašismus vládne ve společnosti totalitárně, ale to nemá nic společného s policejním typem státu;
- základním znakem fašismu je jeho revoluční koncepce státu, který chápe jako duchovní a etickou entitu;
- stát zajišťuje ekonomické a kulturní formy, v nichž se dále vyvíjí národ a jeho úkolem je manifestace ducha;
- jestliže liberalismus mluví o individualismu, fašismus zdůrazňuje vládu; fašistický stát je jedinečný výtvor, který není reakční, ale naopak zcela revoluční;
- fašistický stát představuje organické těleso všech občanů, sdružení a sil, ale jejich osobní svobody mají menší hodnotu než svoboda státu jako celku;
- fašistický stát uznává náboženství, zejména římsko-katolické, jako základní a nejhlubší projev lidského ducha, proto bude náboženství vždy chránit a upevňovat;
- imperiální moc státu je etické a duchovní povahy, vyžaduje disciplínu, sebeovládání, oběť a ducha sebeobětování.
"Nyní lidé jako nikdy předtím touží po autoritě, nasměrování, řádu. Jestliže měla každá doba svoji vůdčí doktrínu, pak dnes nespočetná znamení ukazují, že doktrína naší doby je právě fašismus."
Tolik Mussolini a jeho manifest, a nyní články k českému fašismu a politice, které jsem psal předtím.
- Vznik českého neofašismu (březen 2009): jde o celkový rozbor situace na litvínovském sídlišti Janov, dnes by k tomu přišel i Rumburk, Šluknov atd.
- Tanec svatého Víta a česká státnost (duben 2011): analýza symbolického významu katedrály vzhledem ke spojení arcibiskupského oltáře s Klausovým hradním trůnem;
- Budování státu I-IV: studie věnovaná budování státu skrze státotvorné aktivity občanských iniciativ.