Vláda si stanovila reformu vysokého školství jako jednu z pěti hlavních priorit tohoto volebního období a ve jménu této reformy má být upravena i stávající vysokoškolská legislativa. Podle ministra Josefa Dobeše má připravovaná reforma upravit oblast financování a hodnocení kvality terciálního vzdělávání a srozumitelně pojmout pozice akademických pracovníků. Profesor Rudolf Haňka, předseda Rady pro reformu vysokoškolského vzdělávání, prohlásil: "Tituly docentů a profesorů se dnes udělují bez skutečného vztahu k potřebám vysokého školství. Nevyhovují ani současné akreditační postupy, chybí nezávislá kontrola kvality." Ředitel odboru vysokých škol Jiří Nantl dokonce sdělil: "V řadě ohledů také provádíme určitou inventuru vysokého školství dvacet let po listopadu, protože je mnoho prvků stávajícího vysokoškolského zákona, které ve skutečnosti jsou pozůstatkem změn zavedených za komunismu." Zdánlivě to může vypadat, že vytvoření nového zákona o vysokých školách je nevyhnutelným a logickým krokem. Neskrývají se však za tímto úsilím formovat nový zákon spíše jiné zájmy? Mnohé výroky obhajují nutnost nového zákona tak usilovně, že to vůbec není věrohodné.
Způsob, jakým se formuje nový vysokoškolský zákon, je opravdu pozoruhodný a velmi chaotický. U lidí z akademického prostředí, kteří od letošního jara studují předkládané verze návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách a mají do problematiky vhled, to vyvolalo velké znepokojení. Od letošního března, kdy byla akademikům rozeslána první verze k připomínkování, došlo postupně k výraznému zestručnění a zobecnění obsahu návrhu. Kritické záležitosti byly vypuštěny, což brání tyto problémy řádně prodiskutovat a případně napravit. Aktuální patnáctistránková podoba návrhu na první pohled nevypadá tak zle, avšak s ohledem na celkovou situaci, která tu v naší republice je, jsou patrná čtyři hlavní nebezpečí.
1/ Devalvace akademických titulů: tituly budou generovány podle jejich požadovaného počtu, tzv."funkční místa" docentů a profesorů.
2/ Problematika hodnocení kvality vzdělávání: není jasné, kdo a jak bude hodnotit vzdělávání, které má spíše sestupnou kvalitu.
3/ Ovládnutí akademického prostředí "neakademickými zájmovými skupinami": dojde k centralizaci moci posílením pravomocí rektora, vliv a zájmy "Rad" (rady veřejných vysokých škol, v případě vysokých škol univerzitního typu vědecké nebo umělecké rady, popř. i správní rady); ty se budou odvíjet od jejich transformovaného složení, chod škol ovlivní tzv. "odborníci z praxe".
4/ Školné: dosavadní informace, jakým způsobem má být tato problematika řešena, jsou opravdu zarážející.
Zásadní také bude způsob, jak se vypořádat se statuty škol (tj. základními vnitřními předpisy). Jejich podmínkou platnosti má být registrace ministerstvem. Celá tato procedura může výrazně ovlivnit vnitřní poměry na jednotlivých školách, protože ministerstvo dostane možnost přímo ovlivňovat chod škol.
Způsob, jakým ministerstvo od jara předkládá akademickým institucím jednotlivé verze návrhu k připomínkování a jak s těmito připomínkami nakládá, je podivný. Raději se zdržím komentáře k vícečetným variantám jednotlivých verzí a k divokým termínům pro zaslání připomínek. Zaměřím se spíše na obsah návrhu. Ten byl zpočátku poměrně podrobný, v průběhu času velmi proměnlivý a poměrně chaotický. Některé části návrhu si dokonce protiřečily nebo byly nekompatibilní. V porovnání se současným zákonem o vysokých školách návrh obsahoval velké množství zásadních, a přitom nesmyslných změn, u nichž nebylo jasné, čemu vlastně mají prospět. Následně bylo od některých z nich odstoupeno. Vysvětlení je jednoduché, asi šlo o typ strategie. Nejprve zahltit připomínkující nepřípustnými změnami, poté od některých bodů "šlechetně" ustoupit, ovšem ty, které mají být prosazeny, pochopitelně ponechat. Celou tuto proceduru pak bude v závěru možné označit jako "kompromis vyvozený z náležitých diskusí". Postupem času byly kontroverzní záležitosti z návrhu vypuštěny, čímž byla významně omezena možnost tyto věci náležitě probrat a vznést námitky. Poslední verze je nejkratší a nejobecnější. Je tak obecná, že je možné většinu záležitostí chápat různě a v některých případech lze jen těžko odhadnout, co tím tvůrci chtěli vůbec říci. Je také třeba zdůraznit, že vznesené připomínky nebyly zcela odpovídajícím způsobem reflektovány.
Vzhledem k dalším okolnostem kolem reformy mám vážné obavy, že se znenadání objeví paragrafové znění zákona, který Poslanecká sněmovna bez váhání schválí ještě tento rok. Začátkem letošního roku byl stanoven harmonogram, podle něhož mělo být paragrafové znění nového zákona předloženo vládě už v listopadu. Už v květnu bylo zřejmé, že bude harmonogram obtížné dodržet, avšak ministr Dobeš pravil:
"Ne, z listopadového termínu, kdy by se tímto dokumentem měla zabývat vláda České republiky, neslevím. Předpokládám, že budeme mít tedy velmi pilné léto a v říjnu bude vše potřebné k tomuto dokumentu připraveno."
Ministr si v dnešní době v našem státě může říkat, co se mu zrovna hodí, a vůbec to nemusí být pravda. Podstatné jsou však pohnutky ministra, které ho vedou k tomu, že tolik lpí na listopadovém termínu paragrafového znění. MŠMT totiž obdrželo v rámci projektu "Tertiary Education Reform Project" nemalou částku finančních prostředků z ESF, čímž se zavázalo navrhnout optimální systém řízení a financování terciárního vzdělávání v České republice a jejich vzájemné provázanosti. Jako hlavní cíle si klade předložení návrhů dvou věcných záměrů zákonů: věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání a věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům. V návaznosti na schválení věcných záměrů zákonů musí ministerstvo předložit návrhy vlastních zákonů v paragrafovém znění a v návaznosti na schválené znění příslušných zákonů dokončit návrh na zřízení Centra správy financování terciárního vzdělávání. Projekt se začal už v lednu 2009 a termín dokončení je prosinec 2011.
V těchto souvislostech stojí za zmínku, že Česká konference rektorů (ČKR) začátkem září vyjádřila zásadní nesouhlas s částí pozměňovacího návrhu Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu novely zákona o rozpočtových pravidlech (tisk č. 287/1). Zatímco původní vládní návrh se veřejných vysokých škol netýkal, pozměňovací návrh je v přímém rozporu se stále ještě platným zákonem o vysokých školách. Likviduje samosprávu veřejných vysokých škol, zásadně zhoršuje podmínky pro jejich činnost a hospodárnost a ve svých důsledcích znamená přímou podřízenost veřejných vysokých škol Ministerstvu financí. Je třeba podotknout, že vysokým školám nehrozí nebezpečí pouze přijetím zlotřilého zákona. Viděno z celkového pohledu, návrh zákona ukazuje na podstatu problému, který má dlouhodobější a plíživější charakter. Pod záminkou úspor ve státním rozpočtu je už delší dobu vyhrazováno příliš málo finančních prostředků určených přímo na vzdělávání. Školám je tak vnucována větší spolupráce s průmyslem; stále více času zabírá řešení komplikovaných záležitostí okolo výzkumných projektů. Velký problém je i s hodnocením výsledků. Potom dochází k tomu, že se řeší financování, a to na úkor kvality vzdělávání. Stručně a jasně: akademické prostředí je manipulováno a zaprodáváno.
Mám vážné obavy, že přijetím zákona vznikne prostor k ovládnutí škol nepoctivými lidmi a v podstatě se tak zlegalizuje započatá degenerace vysokého školství. Už nyní nastává zákeřné omezování rozvoje svobodného, poctivého, tvůrčího a svědomitého myšlení a jednání, které má za důsledek snížení vzdělávací, výzkumné i etické úrovně vysokých škol a univerzit. Troufám si tvrdit, že je to účelná snaha jistých elitářů působících v naší republice, kteří chtějí posílit své pozice. Na základě svých vlastních zkušeností vím, že jim tomto jejich počínání značně pomáhají i určití nepoctiví lidé, kteří už v současné době v akademickém prostředí působí. Z hlediska udržitelného rozvoje to je pro Českou republiku velmi kritický vývoj událostí - je nutné ho zastavit, dokud je ještě čas.
Pevně věřím, že se situace v dohledné době změní a věřím, že to nakonec bude změna k lepšímu, protože horší to už snad ani být nemůže. Na mysl mi vyvstává rčení: "Čím hůř, tím lépe." To, co se děje v různých sférách v naší společnosti začíná být neúnosné. Občanům to stále více vadí a začínají být angažovaní. Nečestní lidé začínají být pod tlakem a dělají stále horší věci, které je nakonec zdiskreditují. Vím, že to nebude jednoduché, protože je zatím stále velmi obtížné dovolat se aspoň částečné spravedlnosti. Je potřeba setrvat, stát si pevně za svým a "bojovat", a nejen opatrně, aby člověk moc neplýtval energii, ale také bystře, aby člověk nepromarnil dobrou příležitost změnit stav věci k lepšímu. Je nutné neváhat a nenechat problém vyšumět, ale naopak. Domnívám se, že je třeba využít příležitosti, kdy to ve společnosti poměrně vře. Lidé postupně procitají, vadí jim nepoctivost, a to obnovuje a posiluje jejich morálku. Řekla bych, že brzy budou létat třísky a ti, co mají čisté svědomí a chtějí, aby se stav v ČR zlepšil, mají obrovskou výhodu a jsou mnohem silnější. Je potřeba snažit se naši "nemocnou" republiku vyléčit, jinak by se mohla stát snadnou kořistí a dobří lidé budou opět nuceni emigrovat. Jsem si jistá, že moudrých, silných, odvážných a obětavých lidí, kteří se mohou zasloužit o to, aby se stav v naší společnosti dostatečně zlepšil, je v České republice stále dost. Možná jsem jenom neuvěřitelný optimista, ale jsem ráda, že taková jsem.