Nevím, kdy se člověk stává „bábou“ v očích mladých. Patrně už od čtyřiceti. Sednout v tramvaji bábu sice nepustí, ale nároky na ni kladou nejmíň stejné, či spíš větší, jako mají na sebe. Nežiji sice na venkově, ale volit pravici? Jak naivní! A nevolit „komunisty“ v jiných stranách - je vůbec šance? Koho tedy, není-li volby? A vzdát se své volby? Ještě nepředstavitelnější.
Pochopit správně volební zákon a systém parlamentní demokracie - tedy tak, jak se projevuje v provedení našich politiků – znamená však téměř nemožnost využít volebního zákona k prospěchu a blahu lidu obecného. Nevím, odkud čerpají děti jako Martička Issová či Jiřík Mádl svoji neochvějnou jistotu pro své rozhodnutí volit pravici, respektive nevolit levici, ale ještě víc je zajímavé, že nepochybují.
Nepochybovat v této otázce takřka není normální. Že by snad na pravici nebyli běžně korupčníci a zkorumpovaní? Že by se snad pravice nedopouštěla (a to i v historii) zločinů jako jsou politické vraždy, zpronevěry a tunelování státního majetku, politické čistky, zadlužování, machinací s informacemi a dalšími přestupky proti právu a obecné etice a morálce? Je vůbec možné z těch všech zel, která sužují jak pravici, tak levici, vybírat to menší? A být si jist, že volba té či druhé strany je tím menším zlem – i do budoucna? Je vůbec možné skákat na fráze typu „oni nás zadlužují a kradou nám budoucnost“ jako na špek, když na obou stranách pravicových střídaček sedí stále titíž „profláknutí“, kteří už léta selhávají?
Chápu, že mláďata jsou sobecká a věčně nedosycená; patrně proto, že jsou teprve v růstu. Myslí jen na to, aby jejich „bába“ a rodiče nacpali do mladých zobáčků co nejvíce. Nepřemýšlejí o tom, kolik zbude na jejich živitele, ber kde ber. Možná se najdou mladí, kteří jakmile začnou vydělávat a postaví se na vlastní nohy, nečekají, jak jim staří přilepší či vypomohou, nebo co po bábě a dědovi zbude, až odejdou na druhý břeh. Možná jsou dokonce mezi mládeží i tací, kteří dokonce svým rodičům a prarodičům finančně vypomohou, pokud nemají dostatek. Ale kdyby se dělal sociologický průzkum, kolik kdo komu vypomáhá, tedy v individuálním rodinném měřítku, pak je zřejmé, že zisk bude spíše na straně mladých od starých a ne naopak – bez ohledu na to, zda vyznávají levicový či pravicový pohled.
Jak je to ve státě? Stát je (zjednodušeně řečeno) také taková rodina – jen ve velkém měřítku. Polovina členů té velké rodiny je pravicových, polovina levicových. Přesto se v té úzké rodině neperou na život a na smrt a neposílají si sprosté, bezcitné vulgární a vágní vzkazy prostřednictvím klipů, plakátů, výhružek, strašáků, obviňování a vzájemného osočování. Vědí, že ať má otec František názor levicový a babička Tereza pravicový, tak přesto musí nějak přežít. A ne-li pospolu pod jednou střechou ve stejném domě, tak v nějakém jiném. A jistě se nebudou navzájem okrádat a v takzvané dobré víře vyjídat. To dělají jen politici. Se státním rozpočtem. Nikoli voliči.
Pokud jde o pravici a levici, anebo „válku“ generací, je to velmi podobné. Mladí kritizují staré, a ve svém nezralém sobectví si přejí, aby už staří změnili skupenství a obrátili se v prach, ať už zvolí kohokoliv. Protože čím dřív tu nebudou, tím víc zbude pro ně, pro mladé. Jako by nechápali, že generační výměna je přirozený cyklus, který se – bez ohledu na to, zda je bába a dědek levičák nebo pravičák - nikdy nedal, nedá a nebude moci dát předběhnout ani uspíšit, a že proto nikdo nikomu nic nemůže vyjídat. Lhostejno, zda v parlamentech bude sedět tyto čtyři roky pravice nebo levice. Celý spor o to, zda volit levici nebo pravici je absurdní – obzvláště v čtyřletém cyklu. Neboť pokud už o něco jde, tak jedině o to, zda ve vedení společnosti zasedají ti slušní, etiční, morální a nesobečtí. Ovšem pokud bude jediným hodnotítkem a kritériem jenom zisk a hodnoty přepočitatelné na peněžní položky tak zvaného zisku, tak se může stát, že někdo zase přijde na to, že by bylo nejlépe všechny slabé, nemocné, handicapované, „neproduktivní“ nejen vyloučit, ale zcela eliminovat, například v plynových komorách. Protože podle takových „rad“ nebude „efektivní“ všechny, kteří nevolí podle představ, potřeba vůbec živit, natož demokraticky respektovat. Ostatně, to už tady docela nedávno taky bylo – a také to nezáleželo na levici nebo pravici. Proto mě přímo bytostně děsí strašáci a rady obzvláště zaznívající z těch nejmladších ročníků, kteří – často aniž vědí proč – papouškují nesmysly a plytkosti, neschopni se sami hlouběji zamyslet.
Letošní volby do parlamentu se nesly více než kdykoli předtím ve stínu, který na ně vrhli populisté v pravicových dinosauřích stranách. A to hlavně zacílením na nejmladší a naprosto nezkušené občánky. Naše děti, které mají v kapse občanku teprve tři roky a představu o reáliích života nulovou, se ovšem generační revolty zhostily se vší vervou. A dokázaly – jak je u nich časté – zajít do úplné krajnosti, aby jen tak pro legraci našponovali své rodiče a prarodiče. A to bez nulové generační sounáležitosti a tolerance. Vždyť hodit hlas do bedny je tak snadné! Obzvláště bez přemýšlení. Ale domýšlet důsledky, to už děti nezajímá. Prostě volby pojaly, jakoby se jednalo o jízdu svým prvním autem. Agresivně, s předváděním se, kdo bude větší frajer. Že tím ovšem na společné silnici bezohlednou a sobeckou jízdou ohrozí další účastníky provozu, to už je nezajímá. Ten, kdo je na tu dálnici pustil a popichoval je, by asi měl jít do basy, protože zneužití mládeže k sebestředným cílům by mělo být trestné.
Letošní volby se totiž nesly opravdu v duchu mezigenerační nenávisti, ba války. Mladí, kteří ještě nic nezažili, se nechali nachytat na špek, a volili podle rady nejtrapnějšího, nehloupějšího a nejbrutálnějšího volebního klipu „Přemluv bábu“. A houfně volili pravici. Nevěděli sice konkrétně proč, ale jako jediný argument, proč volit pravici jim v drtivé většině stačilo, že už tam nebude ten „tlustej vypasenej bradavičnatej“ Paroubek. (Ostatní přívlastky, které jsem od nejmladších voličů na adresu volebního lídra ČSSD zaslechla, se zde ani vyjmenovat nedají, neboť jsou tak hrubé a sprosté, že nesnesou ani komentáře).
Fakt, že mladší generace na západ od nás volívá tradičně spíše levici, pro naše mláďata není ani důvodem k zamyšlení. Oni musí jít svou vlastní truc-cestou, ačkoli drtivá většina z nich má rodiče, kteří by se pro své děti zcela obětovali a dali jim první poslední. Ale protože často jen proto, že jim rodiče nemohou dávat víc a víc, neboť jejich finanční situace nedovoluje nechat hrát své děti první ligu např. v oblékání či v jiných konkurenceschopných „vychytávkách“, jakých požívají vyvolení jedinci „zlaté cool“ mládeže, tak se stydí za to, že jsou jejich mámy a tátové „socky“. A proto tyto „obyčejné“ děti ve zlaté šálivé vidině, že se budou mít podobně luxusně, jako jejich bohatší cool kamarádi, které si berou za vzory, se nechají po tomto luxusním vzoru strhnout k volbě pravice. Aniž by si však naše chudé uvědomovaly, že jejich vlastní rodiče jsou chudí právě proto, že tu existují lidé z pravého spektra, tedy ti bohatí. Jenže vysvětlit, jakým způsobem často vzniká ono bohatství, a že bohatí nemohou být všichni, nýbrž že poměr bohatých k chudým je sto tisíc ku deseti miliónům, je už pro rodiče poněkud složitější. Natož vysvětlit, že tři čtvrtiny lidí musí žít v bídě nebo na hranici bídy, aby jedna čtvrtina mohla zneužívat luxusu a superluxusu. Protože to přece mladí poslouchat a slyšet nechtějí ve své konzumní opilosti opojením značkového luxusu.
Jednodušší je snad vypůjčit si jako příklad k vysvětlování ověřené klasiky a jejich léty prověřené znalosti a zkušenosti. Tak například Honoré de Balzac se vyjádřil: „Není většího majetku, aby za ním nestál zločin.“ Jenže přimět mláďata číst klasiky, co je nebo není zločin v eticky zvlčilé společnosti, je také problém. Každopádně kritéria pro chytrost a vychytralost, mládež také příliš nerozlišuje. Jednoduše je pro ně „crazy“ bavit se klipy na účet starých nebo říkat hlášky typu „čumí na to, jako malý Bobeš na rohlík“, ale vůbec často netuší a nevnímají, proč Bobeš na ten rohlík tak čuměl. Protože něco takového, jako chudoba, hlad nebo nutnost se uskromnit až na úrovni jídla generace našich dětí nejenže nezažila, ale už nezná ani z doslechu. A tak si vymýšlejí jalové cynismy a jediné, co jim připadá ve volbách důležité, je dělat si legraci na úkor staré báby. Bez kouska studu, bez uzardění, bez špetky sociální inteligence.
Když se snažím pochopit tu stupiditu, která se v těchto volbách určitě projevila zcela nepochybně i vlivem onoho drsného klipu o „bábě“, tím, že byl odmítnut sociální program, ohleduplnější k těm chudším vrstvám lidí, ve prospěch sobečtějšího pravicového elitářství, tak se sama sebe ptám, jestli jsme byli jako mladí taky takhle stupidní? Ale odpovědět si nedokážu, protože jsme žili v jiných dobových konstelacích. Ale vím jistě, že kdyby za mnou v mém mládí kdokoli přišel a nabádal mě, abych natočila nebo akceptovala něco tak vulgárního a bezohledného, jako natočili ve svém klipu Issová a Mádl, s tak silně arogantním generačním kontextem vůči starším lidem, tak bych to zcela určitě odmítla a neztotožnila se s ním. Nikdy. Protože něčeho tak primitivního, útočící na ty nejhrubší struny sobectví a lhostejnosti, jsem nebyla schopna ani jako mladá-blbá. Fakt, že ale právě tímto stupidním způsobem tu vyhrála pravice, mě děsí. Protože volby vyhrála strategií postavenou na zneužití dětské naivity. Podpásově, falešně, nečestně, sprostě.
Za jiných okolností by mi bylo v podstatě jedno, zda vyhraje pravice nebo levice, pokud by byla aspoň jakás takás garance, že tam budou slušní lidé. Ale to nejsou. Jednak i proto, že pravice symbolizuje spíše lidi s nižším prahem sociální inteligence, citlivosti a schopnosti solidarity a empatie. Ostatně, opilec, hulvát a asociál Kalousek, který je ve vyjadřování jak obsahově, tak formou tak sprostý, že i nejprimitivnější hlupák by mu jen těžko konkuroval, je pro řadu slušných lidí určitě varováním. A vedle něj aristokrat, který skrze svou modrou krev stěží umí rozlišovat, jak těžce se žije mimo šlechtický dvůr, když celý život nezná nic jiného, než život v salónu, to je pro mne představou o nic méně děsivou. Takže pozor, vážení „černí pasažéři sociálního systému“ – odteď začínají krušné chvilky! Protože Kalousek nám všem voličům nejenže pošle složenku na 123 tisíc korun za dluh, který nasekal on sám, když byl ministrem financí a spravoval státní kasu tak, že ji dostal do dluhů, ale patrně vás zavře i do nějakých pracovních lágrů, kde budete dělat zadarmo, abyste náhodou neujídali z krajíce těch, kteří například žijí z bohatých rent, z titulu nástupnických vztahů a nikdy nebyli propuštěni ze zaměstnání a nikdy se jim to nestane, protože všude mají své bohaté strýčky. Jenže, tohle všechno naše mláďata nevědí, protože často ještě ani žádné zaměstnání neměli, neboť studují a ještě je živí jejich chudí rodiče, ač volební právo a možnost ovlivňovat volby mají.
Převzato z Outsidermedia