Ruku na srdce: v loterii nikdy nevyhrajete.


Na druhou stranu ale máte pěkně velkou jistotu, že v nějaké ubohé práci budete otročit po zbytek svého života. A to proto, že jste se podle všeho narodili do špatné sociální třídy. Přiznejme si to - jste příslušníky kasty pracujících. Je mi líto!


A proto nemáte vzdělání, výchovu, konexe, způsoby, vzhled a dobrý vkus, abyste se kdy vůbec mohli stát jedněmi z nás. Na výčet všech nefér výhod, které oproti vám máme, byste ve skutečnosti potřebovali knihu velkou jako Zlaté stránky. Proto se nám pokaždé uleví, když zjistíme, že dál věříte těm hloupým pohádkám o „spravedlnosti" a „rovných příležitostech pro všechny".


Jistě, v hierarchickém sociálním systému, jakým je ten náš, tam nahoře nikdy nebylo místo pro mnoho lidí. A kromě toho, všechna ta místa už jsme si rozebrali - a tam nahoře se nám líbí natolik, že chceme, aby všechno zůstalo tak, jak to je. Štěstí je, že se v té sociální hierarchii vždy najde někdo, kdo je na žebříčku pod vámi, nad nímž můžete cítit převahu a do něhož si můžete čas od času kopnout. I takový zoufalý myč nádobí si může lehce najít nějakého ubohého uslintance, nad nímž se může vytáhnout a odplivnout si. A tak buďte zahraničním dělníkům, prostitutkám a houmlesákům vděční.


Mějte neustále na paměti, že kdyby se vy všichni zničehonic dostali do ekonomicky bezpečné situace nás privilegovaných, nezbyl by nikdo, kdo by v naší ekonomice vykonával všechnu tu nudnou, nebezpečnou a málo placenou práci. A nebyl by nikdo, kdo by za nás bojoval ve válkách, nebo kdo by slepě následoval příkazů našich totalitních korporátních institucí. A nebyl by také nikdo, kdo by odcházel pokorně do hrobu, aniž by prožil plný a tvůrčí život. Takže, prosím, makejte dál.


Také ale asi nemáte tutéž míru chamtivosti, nezřízené touhy po majetku, moci a prestiži, jakou máme my. Možná, že si upřímně přejete změnit způsob, jakým žijete, ale zároveň se té změny bojíte, což vás a vám podobné udržuje v nervózní prázdnotě. Proto mechanicky procházíte životem, hrajete předem danou sociální roli a máte strach, co by si o vás pomysleli ostatní, kdybyste se nedejbože odvážili vystoupit z řady.


Přirozeně, kdykoli se to hodí, snažíme se vás postavit jednoho proti druhému: dělníky s vysokými platy proti těm s nízkými, odboráře proti neorganizovaným, černé proti bílým, muže proti ženám, americké dělníky proti japonským, proti mexickým, proti... Neustále vám snižujeme mzdy kvůli „mezinárodní konkurenceschop­nosti", „zákonu poptávky a nabídky", „národní bezpečnosti" nebo „nafouklému státnímu deficitu". Když vystoupíte z řady nebo začnete ohrožovat naše zisky, odhodíme vás na skládku nezaměstnaných. A abyste měli v tom každodenním monotónním ekonomickém vydírání alespoň nějaké povyražení, umožníme vám zúčastnit se zmanipulovaných skořápek, které vy tam dole znáte jako „volby". Naštěstí nemáte ani páru o tom, co se ve skutečnosti děje - místo toho z problémů obviňujete „nepřátele", „ekology objímající stromy", „negry", „Židy" a bezpočet dalších.


Jsme velmi potěšení tím, kolik z vás stále ještě vyznává „pracovní etiku", i když většina pracovních míst v naší ekonomice škodí životnímu prostředí, podlamuje vaše fyzické a duševní zdraví, a vysává z vás to jediné životní právo. My toho o práci sice moc nevíme, ale jsme upřímně rádi, že vy ano.


Jistě, život může běžet i jinak. Společnost může být organizována inteligentně, aby uspokojovala skutečné potřeby všech obyvatel. Vy a vám podobní můžete začít bojovat za to, abyste se vymanili z naší dnešní nadvlády. Vy to ale nevíte. Ve skutečnosti si ani neumíte představit, že by nějaký jiný život vůbec mohl existovat. A to je nejspíš ten největší výdobytek našeho systému - připravili jsme vás o představivost, tvůrčí schopnosti, vaši schopnost samostatně myslet a jednat.


Proto bychom vám chtěli z našich bezcitných srdcí co nejsrdečněji poděkovat. Vaše loajální oběť nám umožňuje žít ve zkorumpovaném přepychu; náš systém funguje díky vaší práci. Děkujeme za to, že „znáte své místo" - i když o tom ani nevíte!"


Překlad: Tereza Spencerová


Na CFP! publikováno 22. září 2008

Převzato z Outsidermedia